Na podzim 2007 jsem začal pomáhat české pobočce PFI. Na podzim roku 2015 jsem, definitivně, z týmu PFIcz odešel. Od 1. září už pro české pohany tedy pracuje tým PFIcz zcela beze mne.

Pokračujte ve čtení článku “Nashledanou, česká PFI” »

Onehdá, když světlo pouliční lampy probleskovalo na klávesnici a já seděl takřka po tmě, lapajíc po dechu, a na monitoru na mne svítilo skrz záchvaty kašle jedno slovo. Pohan. Říkal jsem si „Jářku, co na to staří bohové? Musím si nalít medoviny a zapálit svíci. A hlavně myslit na tradici!“

Tupá bolest v hlavě, která přišla náhle a z výšky mi, kdoví proč, evokovala slovo Mjollnir. Přede mnou seděl týpek jak ze srazu motorkářů, dlouhý vlasy a fousy – jo skoro jako mladší ZZ Top – koženou bundu s ohnivým nápisem „We Will Rock You“, tmavý brýle jak z Matrixu a cpal se Big Macem.

Pokračujte ve čtení článku “Asgard Angels – současní bohové” »

Lidé potřebují fantazii, aby byli lidmi. Aby se udrželi v místech, kde se padající anděl potkává se stoupající opicí. S vílami zubničkami, otci prasátek,… je to jako trénink. Musíte začít s tím, že se naučíte věřit malým lžím. Abychom pak uvěřili i těm velkým. Spravedlnost. Milosrdenství. Povinnost. A takové věci. Vezměte vesmír, rozemelte jej na nejmenší prach, ten přesejte přes to nejjemnější síto a pak mi ukažte jediný atom spravedlnosti, jedinou molekulu milosrdenství. A přesto… Lidé se pokouší jednat, jako kdyby na světe byl nějaký ideální řád, jako kdyby ve vesmíru existovala nějaká správnost, podle které by se dal posuzovat. Lidé potřebují věřit ve věci, které nejsou. Jak jinak by se pak mohli stát skutečností?

Volný přepis rozhovoru Smrtě a Zuzany z Otce prasátek Terryho Pratchetta.

Hezké svátky všem!