Onehdá, když světlo pouliční lampy probleskovalo na klávesnici a já seděl takřka po tmě, lapajíc po dechu, a na monitoru na mne svítilo skrz záchvaty kašle jedno slovo. Pohan. Říkal jsem si „Jářku, co na to staří bohové? Musím si nalít medoviny a zapálit svíci. A hlavně myslit na tradici!“

Tupá bolest v hlavě, která přišla náhle a z výšky mi, kdoví proč, evokovala slovo Mjollnir. Přede mnou seděl týpek jak ze srazu motorkářů, dlouhý vlasy a fousy – jo skoro jako mladší ZZ Top – koženou bundu s ohnivým nápisem „We Will Rock You“, tmavý brýle jak z Matrixu a cpal se Big Macem.

„Thore?“ Opáčil jsme opatrně s grimasou grilovaného lachtana, abych to mohl kdykoliv později uhrát minimálně na otřes mozku.

Muž otevřel ústa plná McDonalds, krkl si a řekl: „Jo.“

„… co? Proč? Jak? Jak to vypadáš? Co tu chceš?“ a rozhodně jsem se netvářil méně vyděšeně, než velrybář mezi dvěma plejtváky …

„Nemáš pivo?“ řekl Thor a zjevně ignoroval mé dotazy a vyděšení a beze slov se zvedl a pevným krokem se vydal směrem k ledničce, jako tam chodil denně. Ulovil si dvě piva značky Bráník, co tu nechal Jožka, cestou zpátky je otevřel a druhý mi beze slov podal.

„No, nezírej tak, fakt si myslíš, že celou dobu dřepíme v Asgardu v těch smradlavejch kůžích, pijeme syntetickou medovinu“ … asi jsem vytřeštil oči, protože Thor zareagoval: „…jo syntetickou, jak myslíš, že to vypadá v Asgardu, taky tam máme trochu krizi. Baldr začal mlít něco o tom, že ti kanci a ta medovina, že to jako není … jak říkají Elohim … košér. No, takže syntetická medovina, protože Baldr vede včelí odbory a kanci běhaj volně někde mezi Jotunheimem a Helheimem. Jo, elfy a skřítky to dost sere, ale s těma Ásové často vyjebávali, šak znáš mytologii, no ne?“

„A co Odin?“ Odtušil jsem jedním dechem …

„No, fotřík to moc neřeší, jezděj často s Lokim sem, do Midgardu. Loki si ujíždí na častých návštěvách Izraele a Palestiny, alespoň tak tý zemi nikoho říkáte, ne? Prej je to celkem legrace, ale od tý doby, co mě Loki, ten zmetek zákeřná navlík do svatebních šatů, ho moc nemusím. No a Odin se vždycky ohodí jak Ježíš a zjevuje se katolíkům a špitá jim něco o tom, jak je ta pedofilie vlastně OK, že je to ta pravá boží láska. Znáš ho, on měl vždycky děsnej smysl pro humor.“

Dlouze jsem se napil a začal zhluboka dýchat. Pak jsem se konečně dostal ke slovu: „Thore, proč tu vlastně jsi? A co ta rána kladivem?“

„Jakým kladivem čéče, víš jak je Mjolnir těžkej? Vozím teď něco lepšího a dělá to hezký efekty“ .. s těmito slovy vyndal z kapsy malou černou krabičku, něco na ní zmáčkl a krabička zajiskřila. „Dává to prej hezký šoky, koupil jsem to tady v tom vašem městě a celkem za levno. Co říkáš, skoro jako bych tě vzal kladivem, ne?“

„Jo, bylo to dost realistický, … ehm, dostanem se k tomu, co tu vlastně děláš?“

„Jo vidíš, no jsem tak sledoval ty tvý myšlenky a to ti byly děsný sračky člověče.“

„Co???“

„No jako dobrý, já vím, že jsi jako cool a heavy“ …dodal s nepřehlednutelnou jízlivostí, „ale nezasekli se ti tu ti pohani? My fakt nejezdíme na kancích, nemáme sokolí pláště a nehnijem v Asgardu, kde nečekáme, až nás při Ragnaroku pobije ten póvl ze sousedství. Jsme tady mezi váma. V Midgardu, teda na zemi … a a fakt nenosíme přilby a meče, kapišto?“

„… a …a … a …. co teda nosíte?“ Dodal jsem zmateně….

„Jsi slepej? Já třeba nosím tuhle ubercool koženou motorkářskou bundu. Prostě děláme co nás baví a nosíme, co se nám chce. Tak jsme ti chtěl říct, jestli by jsi, když už jsi o tom s lidma mluvíš, nemohl máknout na aktualizaci těch korespondencí. Ono vždycky když nás vzýváte, tak se přehodíme do podoby, který věříte a fakt když nakupuješ v Tescu a objeví se ti místo nákupního košíku u pokladny v ruce Mjolnir, to fakt není ideální!“

Upřímně jsem se z té představy rozesmál a Thor se chechtal jako blázen taky.

„Jo, nakonec jsme ji nakecal, že jsem herec, ale víš co, ne vždycky to jde.“

„Víš co Thore, chtěl bych, fakt bych chtěl, ale to je fakt těžký. Tohle asi rekonstrucionistům nevysvětlím.“

„Na ně sere pes, sorry Fenri“ .. Thor pozvedl obočí a zkřížil pěesti … „ty na nás stejně málokdy věřej. Zpravidla si přečtou ty zaručený zdroje přepsaný od křesťanskejch kronikářů a podle toho budujou víru. Sakra, vždyť ty texty nebyly zábavný, ani když je psali. Chce to, aby ten život měl pořádnej drive. Žijte tu víru teď a tady. Důležitý jen to uvnitř.“

Náhle jsem cítil, že z toho drsnýho motorkáře, co smrdí McDonaldem a žmoulá lahváče Braníku cítím mnohem víc. Je to Thor, ať dělá cokoliv a vypadá jakkoliv.

Thorovi se zableskly očička a v hlavě se mi objevila myšlenka ‚jsem rád, že jsi mne pochopil‚, ale Thor vůbec nepromluvil, už nikdy nepromluvil.

Probudilo mě svítající slunce a pes který do mě svým vlhkým čumákem strkal, ve smyslu – jdeme ven nebo ne? – hlava mě ale stále bolela. Vedle mě leželo těžké vydání Ovidiových proměn. Asi mě v noci spadlo na hlavu. Zdálo se mi to? Nebo ne? Šáhl jsem po knize, abych ji uložil zpátky a byla otevřena na místě, kde na mne zářil verš:

„Skot nechť oře, či stáří ať přičítá vinu své smrti,
ovce nechť před Severem nás mrazivým nadále chrání,
kozy pak, syté z pastvy, ať k dojení dávají výmě!
Sítě, pasti a kličky a všechny ty úklady lstivé
odstraňte! Nešalte ptáka svou vějičkou natřenou lepem,
léčkou s děsivým peřím též jeleny neobkličujte,
netajte v návnadě lstné a šalebné zahnutých udic!
Zahubte zvěř, jež škodí; i tu však zahubte pouze;
masa ať chrání se ret, jen lahodně požívá krmě!“