Jak jsem před víkendem slíbil, rád bych se věnoval nějakému věcnému shrnutí videí, které publikuje na sociální síti YouTube slečna z Plzně, nyní vystupující pod přezdívkou Coreyemmah. Respektuji její přání, abych ji nejmenoval pod vlastním jménem, ačkoliv ji většina z mých známých právě pod tímto jménem zná. Podívejme se tedy na na první vstupní díl jejího seriálu o eklektickém čarodějnictví. Pokračujte ve čtení článku “Recenze: Eklektické čarodějnictví – Intro” »

Před více než dvěma lety – v roce 2009, mi vyšla relativně obsáhlá stať o chaos magii ve sborníku Dávného obyčeje. Tento sborník je k dispozici za velmi slušnou cenu 190 Kč a doporučuji si ho zájemcům koupit. Nicméně nyní už uběhla nějaká doba a já jsme se rozhodl některé části, které stojí opravdu za to, postupně uveřejňovat v malém seriálu. A dnes přicházím s třetí ukázkou, kde zmiňuji pár fakt o Austinu Osmanu Spareovi:

Pokračujte ve čtení článku “Seriál Magie chaosu – magie současnosti: Austin Osman Spare” »

Když jsem na začátku dubna informoval o video seriálu o čarodějnictví na Facebook stránce Stezky pohanství, netušil jsem, e se mi na základě toho ozve soukromně několik lidí . Když jsme o této novince informoval, rychle jsme shlédnul pár prvních dílů a nepřišlo mi to špatné. Lidé kteří se mnou komunikovali, se mě ptali na můj názor a ukázalo se, že si myslí, že to tak dobré není. Dobrá, řekl jsem si. Podívám se na každý díl detailně a něco k tomu řeknu. Když jsme se ale do toho ponořil více, rozhodl jsme se, že když si dám tu práci, byla by škoda ji nechat v šuplíku.

Proto se od příštího týdne můžete těšit na seriál recenzí, kdy se na každé video podívám z mnoha úhlů (prezentační schopnosti, kvalit azapracování, obsahová přesnost, komunikace s diváky na sociálních sítích aj.) a následně ho z těchto úhlů zhodnotím. Za těmito krátkými videi stojí osoba z přezdívkou Coreyemma, kterou možná znáte z mého předchozího článku o plzeňském covenu Simsalabims.

Před 6 lety jsem poprvé psal o Self Support Systemu a probůh, i já jsme se později přistihl, že jsme ho občas praktikoval. Ale člověk tak nějak jde životem, dospívá a přestává blbnout a blbne zato úplně jiným způsobem. No a stále považuji Self Support System  za neuvěřitelné pokrytectví. A dokonce jsem myslel, že už vymizel. Naopak. Kamarádi si totiž neříkají nepříjemné věci, s kamarády musíte souhlasit a říkat jací jsou skvělí, báječní a jak je máte rádi. Poplácat po zádech a pak druhý den s jinými, stejně dobrými kamarády říkat, jak je to hrozné. Tohle je vážně divnej svět a to už mi přijde upřímnější ten svět businessu, kde alespoň všichni víme, že nám jde o ten zisk. Krom jiného.

Tolik zloby, sobeckosti, zášti a lidské hlouposti jsem v jiných směrech jako je ten ten „jakože“ duchovní nenašel.

Přestali jsme chodit do kina. Přesněji SKORO jsme přestali chodit do kina. Stále jsme nezanevřeli na posvátnou trojici Bio OKO, Kino Aero a Světozor. Nicméně multikina nás naštvala. Vstupné je drahé, služby neodpovídající, zaměstnanci zjevně nepochopili z jakých peněz se generují jejich výplaty a většinou tam chodí podivný plebs, který zážitek z kina jen pokazí.

V zásadě jsme se rozhodli chodit jen na filmy plné zdařilých efektů, s dobrým soundtrackem a se zpracováním které vám těch 160 korun za lístek vynahradí. Typickými příklady budiž Avatar, Black Swan, Hanební parchanti nebo Sweeny Todd. V pátek jsme chtěli zkusit utratit nesmyslné poukázky Flexipas, které získávám od zaměstnavatele a zkusili Hunger Games, když už na nich byl i kolega Tomáš, jak jsem zjistil z Foursquare.

Pokračujte ve čtení článku “Recenze: Hunger Games” »