Toto není křesťanský stát milí křesťané!
Dnes jsem narazil na petici křesťanů, kteří požadují aby:
My, občané České republiky se obracíme na poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, aby schválili senátní návrh změny zákona, jímž se velikonoční Velký pátek stane státním svátkem a dnem pracovního klidu.
Na základě argumentu:
Zelený čtvrtek a Velký pátek jsou součástí nejvýznamnějších církevních svátků Velikonoc. Pro nemalou část obyvatel ČR, ať už se hlásí k některé z křesťanských církví či nikoliv, jsou neopomenutelným symbolem souvisejícím s křesťanskou tradicí, která je jedním z hlavních základů naší evropské civilizace.
A já se ptám, proč by se měli ustanovit křesťanské svátky státními svátky? Proč by měla jen jedna stránka spirituality upřednostňovat před jinými?!
Doufám, že tato petice bude zamítnuta, protože jinak bych musel žádat o statní svátky i na Samhain, Imbolc, Beltaine a Lugnasadh.
@Catalessi: Ad Frazer a Plutarchos: Jo, pohanstvi muze byt inspirujici, to nepopiram, ostatne take sam vychazim predevsim z Plotina, a to byl nomenklaturne pohan, byt se stejnymi problemy jako Plutarchos (Plotinos na bohy veril, ale opovrhoval jimi jako nezajimavymi entitami, ve srovnani s Jednim).
Prirozene jsem ale mluvil hlavne o soudobych pohanech a textum zevnitr komunity. A tam uz je to s tou filosofii horsi, byt samozrejme vubec neberu v uvahu takove extremni vystrelky, jako predvadi treba tady pan ateisticky satanista 🙂
Ostatne myslim, ze jsem pomerne dobre ukazal, proc to asi horsi byt i musi, pokud se pohanstvi nema zmenit na neco uplne jineho (postmodernu, nebo dalsi nabozenstvi s univerzalnim narokem).
Co se tyce mentalniho vyvoje ditete – to je zajimavy koncept, nad tim popremyslim. Pak mozna se pohanstvi na vyse uvedene nezmeni, ale vyvine se v to.
Otazkou samozrejme zustava, proc uznavat pluralismus jako hodnotu per se. Zatimco u cloveka asi dava nejaky smysl, ze je zivot hodnotou, u nabozenstvi mi to neni tak jasne. A u prirody se opet asi vicemene shodujeme, ze biodiverzita je hodnotou, je otazka, zda je hodnotou per se i multikulturalismus ci pluralita nabozenstvi. A z jake, na cem zalozene (meta)etiky tuto hodnotu odvozujeme?
Obecne se ukazuje, ze stabilita vznika nejakym rozlozenim elementu, s jednim vetsinovym, a pak mensimi a mensimi, s rozlozenim zhruba jako x^-a, pripadne e^-x. Ale mensina zustava mensinou prirozene (casto skrytym, takze je to nutno chapat pouze strukturalne) bojem.
Pohanství nebylo křesťanstvím potlačeno nebo potřeno, ale asimilováno. Pohanské zvyklosti a svátky najdeme převlečené do křesťanských šatů v neporušené podobě. Jména aktérů a jejich mytologických příběhů se mění, ale lidé slaví pořád to samé – protože okolo cyklického roku je pořád ten samý Úroboros.
Uctila jsem o Velikonocích souběžně řadu božstev, která pro obnovu sil sestoupila do podsvětí, včetně Ježíše. Mám radost z omlazení a obnovy.
Třeba to není možné, ale… nemohli by teď pohané zkusit asimilovat křesťany?
@Zuzana Antares, stanoviště II.: Dělám to nerad, ale musím nesouhlasit. Asimilace to byla možná v Irsku, ale u nás bylo spíše potlačeno.
Nemohu mluvit za všechny pohany, ale pro mě je asimilace monoteisteckého náboženství je příliš kontraproduktivní:-)
O první část se nechci přít, musela bych si dostudovat konkrétní informace, jak to bylo u nás. Mínila jsem to obecně – počínaje Ostařinými svátky (Ostern – Velikonoce), přes obnovu ohně, májky, dožínky, svátek dušiček až po vánoce a nota bene i silvestr, ačkoliv ten není sekundárně křesťanský, spíše lidový. I slovanské živlové a přírodní bytosti jsou živé dodnes.
Asimilaci jsem myslela jako vtip, ale když bychom to měli vzít aspoň teoreticky, viděla bych problém jinde než v monoteismu (každé božstvo má své aspekty, stačí je zase oddělit…), a to v potřebě víry: Lidé jsou v křesťanské víře vesměs vlažní, svoji víru neprožívají. Přesvědčené věřící lze najít mezi staršími – a ti se asimilovat nenechají. 🙂 Mladí ale nemají o víru valný zájem. V době nástupu křesťanství byla víra nezbytnou součástí života. Dvakrát do stejné řeky vstoupit nejde.
SNOP: Proč uznávat pluralismus (per sé)?
Poněvadž se domnívám, že je to další vývojový stupeň. Když už jsme u těch dětí, v rannějších stádiích děti tvrdí, že něco „je tak a nejinak“, protože paní učitelka řekla, maminka řekla apod. Je pro ně těžké představit si, že by to mohlo být někdy tak, jak říká paní učitelka, a jindy tak, jak říká někdo jiný – kontextuální mnohovýznamnost. Dokonce když jim ukážeš zelené třešně, tvrvají na tom, že třešně jsou červené, protože paní učitelka v MŠ jim to ukázala na obrázku. Je to z hlediska jejich zdravotního stavu pro ně lepší, proto se děti na ZŠ o něčem učí, že je to tak, na střední jim řeknou, že je to trošku jinak a na vysoké, že je to úplně jinak :-).
Puberťáci zase odsuzují diplomatické jednání: „Byla to pravda, měli jsme pravdu my, tak pročs mu to teda taťko nevytmavil?“
Člověk s vícero zkušenostmi ví, že nemusí vždy prosazovat svou pravdu, nemusí soupeře zadupat do země, podle situace. Pluralismus je šance komunikovat s jiným druhem zkušenosti, od kterého by mohl být člověk odříznut. Samozřejmě že komunikace má jistá pravidla, jedním z nich je dobrovolnost, nenátlakovost (z jakékoliv strany) atd., nadstavbou je jistá „laskavost“ – samozřejmě jen pokud druhá skupina neporušuje pravidla.
Ze sociálního pohledu není jen jeden Abyss, jsou milióny Abyssů, které si uvědomíš nejlépe ve chvíli, kdy je Tvoje zkušenost „nepřenosná“, kdy ji sice můžeš verbálně přiblížit, ale nemá to odpovídající proti-zkušenost pro úplné přijetí.
Otázkou pochopitelně je, zda nám to za to jako společnosti stojí a jak vybírat…
Každopádně – až se přestanou pohané cítit pod nátlakem, dotčení, okradení, posmívaní atd. – a pokusí se jistě komunikovat „laskavěji“:-), bude to možná přínosnější dialog.
Zuzana A_A: A panáček a panenka na stařičkém lidovém vlhkoměru zobrazují boha a bohyni (takový ten domeček se sedlovou stříškou a dvěma okénky, ze který prý ukáže, bude-li hezky či škaredě).:-)
🙂
Ale SNOPe! Já za to přece nemůžu, že to tam nevidíš! Analogie a umění vize mají hodně, ale hodně daleko k rozumovému zdůvodnění…
Teda ne SNOP, sorry, ale Cat. 🙂
zajímavá debata, aspoň chvílemi. ale většinu času mi přišla mimo z obou stran. ať už (nebo se mi to zdálo?) kvůli bezděčnému „křesťané=katolíci“ i kvůli zjevným nepochopením a zjednodušováním tvrzení druhé strany. nevěřím, že existuje něco jako jedno „křesťanství“, je to velice široký myšlenkový proud, jehož různé větve mají k sobě hodně daleko. a tak na okraj: za sebe se sice považuji formálně za protestanta, ale je pro mě podstatnější má vlastní živá / žitá (snažím se) víra, než dogmata, bible a už vůbec jakákoliv církevní organizace. a rozhodně nesoudím, že „když někdo plně nedodržuje vše, co je v bibli, tak není křesťan, takže je jich celkově pět a půl“. to snad ani pisatel nemyslel vážně.
a tvrdit, že pohanští kněží nemanipulovali lidmi, nestarali se o moc a bohatství – stejně jako ti křesťanští – to je možné lehce vyvrátit. stejně jako pohané, tak křesťané přispěli k vědě, umění, pokroku – a když bylo křesťanů o tolik víc (v Evropě posledních 1500-800 let, podle místa), tak samozřejmě učinili mnohem víc dobrého i zlého.
tak já jen, že mi to nedalo nereagovat. peace out 🙂
Adame, já netvrdím, že pohanství je v tomhle méně drastické, rozdíl je v tom, že měli méně možností vybít křesťany. Rozdíl je v tom, že spíše netrvali na výlučnosti svého náboženství.
Zuzana: Ale já to tam vidím, to není vyčtené, ale „odhalené“ = nikdo přede mnou na to nepoukázal. :-))
AdaMM: Opravdu žijete podle svého náboženství? Nastavujete druhou tvář, když vás někdo uhodí, nebo je to jenom na papíře, poněvadž se podle toho nedá žít, a v reálu, jak bylo výše uvedeno, „silnější pes mrdá slabšího“?
Catalessi: zaprvé bych řekl „snažím se žít podle své víry“ (nikoliv náboženství). zadruhé, zda se mi to daří, nemohu objektivně posoudit, to asi spíš jiní. zatřetí, ano snažím se: jde o to, že přistupuju k ostatním s „defaultním“ názorem, že lidé jsou v podstatě dobří a proto se tak mám snažit ke každému chovat. pokud to nevyjde, tak aspoň neoplácím. žít „oko za oko, zub za zub“ mi přijde jako smutná strategie. nesoudím, že naše každodenní realita funguje na principu „silnější pes mrdá“, rozhodně ne v oblasti mezilidských vztahů jednotlivců. i lidé křesťanství tak cizí jako richard dawkins ukazují, že lidé mají „a priori“ tendenci pomáhat si spíše než ubližovat – protože je to biologicky výhodnější varianta chování.
AdaMM: V ideji „oko za oko“ lze alespoň nalézt snahu o spravedlnost, v praxi (zejména mezinárodní konflikty) pak často vidíme realizaci hesla „za jedno oko oči dvě a za jeden zub rovnou celou hlavu“.
Reciprocita, altruismus apod. samozřejmě nazávisí na tom, jestli člověk věří astrálním božstvům, Tao, buddhismu nebo křesťanství – ale na vnitřní spiritualitě, kterou třeba Fromm nazývá skutečným lidstvím (a humanisté by k tomu ostatně řekli své).
Problém s katolickou církví i protestanty ve veřejném prostoru je ten, že se opakovaně snaží nějak působit, přičemž notoricky řeší následky, nikoliv příčiny (až na výjimky). Tím chci říct, že zakládají charity na pomoct bezdomovcům, ale neusilují o odstranění příčin bezdomovectví, pořádají sbírky na podporu hladovějících, ale už málokdo usiluje o odstranění příčin hladu apod. Marxisté, bez ohledu na to, jak blbě to dopadlo, se alespoň zaměřili na podstatu věci – křesťané naopak šli mocným na ruku, podle Kristova rčení co je císařovo… Proto si myslím, že budoucnost žádá nějakou reformu, kde bude vystupovat takový druh spirituality, jehož zásady jsou aplikovatelné jak v běžném životě jednotlivce (umět říct ne a necítit pocit viny, nemuset si nechat kakat na hlavu apod.), tak i v principu konstituce společnosti. Do té doby tady budeme mít haldu nepoužitelných bludů, od křesťanství po new age, a na druhé straně neřízený konzum, který je selháním lidské spirituality obecně.
Pro Catalessi:
Co se industriálu týče, měl jsem na mysli především industrial metal – Godflesh, Scorn apod. Eisturzende neubaten znám, Blixa Bargeldt je fakt dobrý magor.
Škoda že jsem se nic nedozvěděl o KIAtonu a Liber Kaos.
Pro AdaMM:
Nikoli, myslel jsem to naprosto smrtelně vážně. Fakt. Podle mě je to totiž logické. Bible je základním kamenem židokřesťanské filozofie a mytologie a samotní křesťané ji pokládají za slovo Boží, tímpádem za takový manuál křesťana, kdy Nový zákon (už to slovo ZÁKON!) je kodexem Kristových slov specifikujících nové (tehdy někdy) náboženství a tímpádem i jeho uctívače – křesťany. Navíc – zase – už jen ta dvě slova, tedy Deset PŘIKÁZÁNÍ je naprosto jednoznačných. Bůh stanovil deset základních přikázání dle kerých je prováděn rozsudek – hřích/ctnost. Je-li člověk hříšný, nehledě na vyzpovídání, dle mě to není křesťan, neboť každý hřích vede k Ďáblu. Akt vyzpovídání je už jen ubohost, to je jasné na první pohled. Ten, kdo porušuje deset přikázání není křesťan. Ten kdo v Equilibrium porušuje zákon necítění, není člen tanté jejich bez-citné společnosti. Jestli tohle není logické, tak Slunce, seno, jahody není vtipné.
Lidé jsou v podstatě dobří? My jsme v podstatě pacifisti a nic jiného než nekonečný mír, viď?
Oko za oko, zub za zub je naprosto logickou, přirozenou spravedlností, nebo by jsi chtěl, aby zloději dostávali penzi či co? Co to je za žvásty?
Sorry, ale nedalo mě to nezareagovat.
warhammer: Jo, Scorny mám ráda. ad. KIAton – připravujeme infošku, vlastně se to ukázalo jako nezbytnost, poněvadž v informačním toku vznikají přirozeně šumy – např. dalšího Carrolla zatím neděláme (i když je v potenciální řadě) ani jsme zatím netvrdili, že jo…:-)
Vlastně díky za pomoc při odhalení, že je třeba více informovat a na oficiálních místech, nikoliv během komunikace, info bude cca do týdne u Vodnáře a myslím, že i Cody na to dá odkaz.
Pro Catalessi:
Přesně tak, komunikační šumy jsou na prd, a v dnešní hyperkomunikační/informační době už jsou navíc trapné.
O tom Kaosu už jsem ale někde četl… snad na některém z tvých blogů, dokonce… .
Pro Catalessi:
… a bohyně nosí slunečno nebo deštivo? 🙂
Sluneční panenka a deštivý panáček, pokud se nepletu.:-)
Dá to rozum, bohyně matka je sluneční, automaticky přijímající své děti a dávající. Ďábel, rohatej, Pan, otcovský princip je deštivý=agrese, bůh blesku (Thór), výchova skrze překážky, otci není snadné se zalíbit, což podporuje rozvoj intelektu a vývoj obecně. Navíc déšť=vláha=sperma atd.
Solárně/mužský kult považuji za pozdější popření mateřskosti, dokonce i kosočtverec s čárkou uprostřed a paprsky kolem, načmrkaný uličníkem na zdi, je solární glyfa… 🙂
Taky docela hustí křesťané http://www.spiknuti-proti-cirkvi-a-lidstvu.com/
AdaMM: výraz “ pohanský kněz “ jest oxymóron.
@jinthra: Tak to tě musím opravit, není. POhanští kněží jsou vcelku bežnou věcí, sice ne tolik v Čechách, jako spíše v zahraničí. Například wiccanští, druidští aj. kněží v USA mají stejné pravomoce jako křešťanští.
Tak jest. Dávám však k úvaze,zda v tomto případě nejde o prostou záměnu jednoho égregoru za jiný.
Kněžství je služba a slouží-li kdo jakémukoli égregoru, nechť si poslouží. Určitě je to otázka kontextu a definice. Jako “ venkovan “ musím napsat, že takto institucionalizované pohanství není pravá mimésis. Rituál a instituce jsou in natura ve funkčním rozporu. Každý rok slavíme spoustu slavností u nás v Beskydech, však kněze jsem v lese neviděl. Pochybuji, že Pravá Moc je jinde, než v tom, co udělám/š sám.
Nejde, pohanství se nemusí odehrávat jen v lese, stejně jako křesťanství se nemusí odehrávat jen v kostelích.