Dodávám, že jsem toto nepsal a zatím neověřoval. Přijde mi to hodně zajímavé. Pokud někdo z čtenářů se o islamistiku zajímá víc, zajímalo by mě, jestli tomu tak opravdu je.
Islám a lidská práva
Islám popírá Všobecnou deklaraci z r.1948 jako západocentrismus a výraz evrops. individualismu, vůči němuž má Korán nejvíc výhrad. V r. 1981 byla vyhlášena Všeobecná deklarace islámských práv, kde se říká, že lidská práva jsou založena na Koránu a na vůli Alláhově. V tomto smyslu je tato deklarace dogmatická, poněvadž předepisuje dogmata. Platnost šarii je předepsána nad mezinárodní právo. Islámské státy tudíž k k těmto textům odmítají přistoupit nebo si vymiňují doložku, že šaria má vyšší právní moc.
Stručný charakter islámského práva:
Spisy se dělí na povinné, doporučující, zavrhující, dovolující. Jsou dva výkladové systémy práva: úsudek a analogie (Irák) a dodržování tradičních obyčejů (Irán). Sunitské základy šarii vycházejí z obyčejů arabských kmenů, vycházejí z koncepce, že právo, které seslal Alláh je božského původu a tudíž nezměnitelné, což se týká práva hmotného, procesními normami se Alláh nezabýval (rovná se např. ženské cizoložství n. mnohomužství je trestné vždy, ale liší se míra trestu). U šíitů je rozdíl v tom, že zatímco u sunitů je hlava muslimského společenství volitelná, u šíitů je dědičná (imám),, který je z rodu tálibů a má právo dělat výklad. Šíité uznávají pouze Korán a sunnu, jinak viz předchozí.
Osobně se domnívám, že tendence islámského práva je neupravovat pouze životy a poměry svých souvěrců, ale i těch, kteří o to nestojí, což je činí ve vztahu k nám poněkud problematickými. Za poslední dvě století se nám podařilo zpracovat naše katolíky a protestanty, aby nám do našich věcí přestali mluvit a dělali si to svoje a pro své a nechci to osobně zažít znovu a opět procházet nutností zpracovávat stoupence nějaké víry, která se neomezuje jenom na ty své ovečky a považuje své myšlenky a zákony nadřazené i těm, kteří stojí mimo tento proud.
