Vím, že srovnávám těžko srovnatelné, ale na adresu mou nebo mojí knížky taky na internetu držkuje kdejaký chudák a neřeším to. Nicméně to, co napsal pan Veselý, se mi v rovině obecné líbí. Jak už jsem psal jinde, kouzelná věta „Drobek poznání, jehož jste dosáhli, jeví se vám – úměrně k formátu vašich osobností – jako hora, která zakrývá celý váš obzor: všechny ostatní směry se vám proto zdají být bezcenné a nikam nevedoucí.“ mě rozesmála. Velmi výstižná.

Nevím je li problém ve výchově nebo v obtížnosti proplesknout někoho skrze dráty a vlny v povětří. Stejně si občas říkám zda li si jsou všichni ti ostří debatéři a provokatéři opravdu tak jistí svou beztrestností a nebo přece jen večer při návratu ke svému hubenému ohnisku pro jistotu občas nakouknou za výtahovou šachtu? Možná je to již dnes archaismus, ale opravdu si vzpomínám ze svého rodného prostředí na časy kdy někdo vážil i 600km vzdálenost jen pro 2 minutové vyřešení záležitosti cti, způsobené nevhodně volenou větou, která se oklikou dostala k nesprávnému uchu. Tento způsob satisfakce byl naprosto běžný a společensky žádoucí. Možná je to i tím, že před 20 a více lety byly fyzické tresty tak nějak neoficiální součástí vyuky. Upřený pohled /s očním kontaktem/ na dospělého člověka znamenal obvykle inzultaci. No možná jsme potom většinou nevyrostli v sebevědomé a samolibé bytosti, ale alespoň jsme se naučiil krýt a hlavně neztratili PUD SEBEZÁCHOVY. Jeho absenci v lidské společnosti posledních let shledávám jako zásadní. Takže raději jakékoliv psané slovo uvádím v podobě kterou bych byl schopen přednést i konklave mých podivných stryců dřevorubců tváří v tvář. Ale možná se mýlím a všichni ti virtuální válečníci jsou opravdu tak stateční a fyzicky zdatní i v reálném světě.

Adrian: výborná a trefná poznámka…
Noira: Že by ses nabízela jako tzv.: „potrefená husa“? (nemůžu si pomoci, ale takový zrovna z Tebe mívám dojem:()

Ad dopis. Zdá se, že možná je celý dopis projevem ublíženého id. Každopádně nelze upřít slovo upřímné, dílo přínosné. Dopis zdá se tento přínosem.

Myslím, že vyjádření kohokoliv o čemkoliv nemusí znamenat vůbec nic, natož pravdu, těchto hrubě generalizačních a ultra subjektivních názorů vystřelených od boku jsme daleko. Myslím, že v něčem má pan Veselý pravdu a v něčem zase ne. Myslím, že by jsi měl nejprve zamést před svým vlastním prahem a podotýkám, že málokdo z nás, včetně mne, má zameteno..

Nezbyva, nez zopakovat, ze vetsina tech, ktere JV oslovuje jsou otevreni lide, kteri radi uvitaji v internetovych diskusich i JV a nic proti nemu nemaji. Ze on nechce je jeho pravo a plne ho respektuju. U nepubertalnich a normalnich jedincu z internetovych komunit neni JV „tercem letitych vylevu“ . Kdyz vyjde kniha, probehne o ni nejaka ta diskuse a hotovo.

Dopis tedy vidim jako reakci na balastni nevyzrale lidi, kteri se proste diky otevrenosti internetu vzdy najdou. Je to tedy dopis svym zpusobem zbytecny a ja pevne verim, ze jeho zverejneni nebude na skodu. V tom smyslu, ze pubertalni a hulvatsti lide na nej zareaguji opet stejne a JV bude jeste vice utvrzen, ze takova je realita vsech magiku vyuzivajicich internet.

Ze strany tech slusnych lidi z internetovych komunit bylo(a bez problemu i bude) ucineno mnoho vstricnych kroku, nebot si proste uvedomujeme generacni propast, kterou lide Veseleho veku mohou preklenout. Bohuzel, komunikace pres prostrednika, nebo nekolik prostredniku, jak ji JV voli je nesmirne problematicka. Dopis je toho potvrzenim. Opet jej nepublikuje sam JV, ale prichazi pres prostredniky a podivnymi cestami. Proc? Neni prece treba ziskavat informace pres Petra Kalace(zdravim), nebo nekoho jineho a posilat je jejich prostrednictvim zpet.

Druid: Doporučuji zjistit si pozadí. J. Karika si mi stěžoval, když jsme spolu seděli v restauraci, že pan Veselý chce zveřejnit jeho „psychologický experiment“, i když s tím on sám nesouhlasí.
A srovnej si to s vyzněním recenze – ani slovo.

Co tedy dostává příchuť po lži – neochota ke zveřejnění experimentu, nebo tato recenze?

A co se toho (od kolegů J. Kariky a P. Kalače) za těch posledních čtrnáct dní událo! Hlava by se nám z toho mohla zatočit:-)

(Poznámka: projev akademika Z. Nejedlého paroduji zcela úmyslně)

Druide, mě se Jožova recenze líbí, nemyslím, že je důvod proč by nám/mě měla vzít vítr z plachet, obávám se, že stran pana Josefa Veselého a mě (za někoho jiného hovořit nemůžu ačkoliv se to zdá pravděpodobné, že to bude podobat mému názoru) žiješ v nějaké své paranoidní iluzi. Nevím proč bych měl nějaké kecy o zametání před vlastní ledničkou plácat hlavně stran J. K.

Nesnaž se tu nuceně vytvářet konfliktní atmosféru prosím…

Vážený pane,

v diskusi níže jsem Vaše dílo v podstatě chválil, pouze jsem si dovolil naznačit, že byste se mohl vyvarovat osobních invektiv (na stranách Vašich knih) na lidi které osobně neznáte. A vy mi odpovídáte tímto?

Ok, nebudu tak sebestředný a chápu že vlastně mluvíte o celé generaci… také chápu, že jste v afektu napsal jeden strojový dopis („otevřený“) a tam jste sesypal celou mladší generaci, která Vás (ne)chodí domů žádat na kobereček o duchovní vedení a Vy po nich žádáte předložit lebku hlodavce, který Vám ještě chybí nebo si rovnou od nich necháte umýt doma okna (viz. Vaše Perličky a Zrnka).
Pak se divíte, že Vás právě kvůli těmto (pravděpodobně) humorným poznámkám, lidé nevyhledávají. Dokonce k Vám mají odtup. Já Vás třeba vyhledávat nepotřebuji, nechci Vás urážet, jen Vám jako součástka novodobého astrálu (co jiného je netová síť) vracím co zasíváte. Viz. vaše kapitolka o Smaragdové desce (chápu – srovnával jste, citoval jste a pořád se divíte, že jak se do lesa dolá, tak to les odráží).

Domnívám se, že každý takto horentně publikující magik má nějaké problémy se sociálním zařazením a sebe-definuje se pomocí knih. Nevím, zda-li to máte i ve Vašem věku zapotřebí – nechováte se lépe, než zmínění křiklouni, co Vás na netu „urážejí“. Pokud třeba v cizině někdo píše, tak je většinou členem nějaké lóže nebo propaguje nějaký směr a v celku na kultivované úrovni se tam ty spory řeší. Resp. když už jsou spory, tak třeba o velké dědictví nebo vedení řádu – čili prachy. Lidi si to jinak většinou vyřizují magicky a nemusí udávat své soupeře na policii.

Promiňte, že se nikdo nevěnuje Vašemu dílu a nedohledává, co jste si odkud půjčil (ona existuje věc, které se říká odkazy – pokud si autor někde něco vypůjčí, tak na to v poznámce odkáže a to i na stránku, kde to vzal). Já si většinu knih posháním v cizině a Vaše knihy používám jako jakési almanachy informací, resp. když je nejhůř nebo něco nevím, tak je otevřu a použiju.
Vaše knihy jsou dobré, ale nejste to, čemu se říká „auteur“ – nebudujete vlastní systém. Podle Vašich knih se nedá „magicky žít“, není v nich jednolitý proud, ale jen odkazovník na desítky proudů dalších. Proto jste jenom ukazatelem a nečekejte, že Vám třeba já budu pět ovace a chválu – děláte záslužnou činnost, která určitě mnoha lidem pomůže, pak Vaše knihy odloží a pořídí si skutečné podle kterých se dá magicky růst (v mém případě: Crowley, Spare, Grosche, Grant, Bertiaux, Carroll).

Vůbec nechápu proč se vaše všeznalé pero zacílilo na Grimor.cz – narozdíl od Vašeho Dokumentačního centra – vykonala tato internetová knihovna neskutečnou práci co se zpřístupnění materiálů týče (tradice, kabala, cizojazyčná literatura). Nechápu proč měříte magiky mírou jejich publikování? (On totiž málokdo je schopen naspat 20 knih do 5i let)

Btw. co kdyby na těch kritikách Vašeho díla opravdu něco bylo? Lidi jsou sice nepřejícní, ale lidi hlavně nejsou hloupí. A to, že má někdo nižší věk neznamená, že si nemůže dovolit kritizovat někoho staršího, když má pocit že ho uráží (to určitě jako znalec thelemy a nitzscheánství víte)

Nejste pro mě mágem typu Crowleyánského, na něhož se dokola odvoláváte (dle mě jste jeho učení vůbec nepocholil, jen jste si vybral podobné prvky jeho nesnesitelné povahy způsobené dlouhodobým braním drog a nadstandartními podmínkami ve kterých si žil).

Nikdo Vám nic nebere, piště, nadávejte na svět a na lidi – my si vaše knihy koupíme, zaplatíme Vám spokojené žití a časem třeba přeložíme nebo i vydáme vlastní dílka (plus vychováme děti a budeme se starat o zvířenu, která (jak píšete) není zrovna Vaše hobby).
V dějinách českého hermetismu máte své místo, ale jste pro mě spíš odrazující příklad, jak se dá taky skončit – uhádaný a nesnášenlivý dědek, co si nevidí na špičku vlastního nosu a zoufá si nad zpackaným životem.

(Tento text volně citovatelný zejména v trilogiích Josefa Veselého).

Nedá mi to, abych v této souvislosti necitoval komentář Arthura Denta (Martin Malý), který mám rád a dal by se tesat. Byl sice použit v jiném kontextu, ale má obecnější přesah a je mi velice blízký: „Názor je něco, co se udělá kdekomu a má to pak cenu kožešiny ze starého krtka. Zajímají mne myšlenky, nápady, informace, tedy něco, co mne může posunout dál. A názor pana XY na to co píšu a jaký jsem není zrovna něco, co by mělo vysoký směnný kurs na trhu myšlenek…“ http://roj.bloguje.cz/527252-jedna-o-vose-druha-o-kose.php#cmt_19

Co tím chci říct? Především to, že z mého pohledu jsou zmíněné animozity ztrátou času a energie. Použitelné myšlenky, nápady a informace vstřebávám a nehledím na to, zda je mi dotyčný sympatický a jaké má názory. Výlevy povětšinou pomíjím, zabývám se jimi jen v případě, že hledám inspiraci literární povahy… Tolik tedy můj názor, o jehož ceně jste byli poučeni výše

Arex: Tak jsem se doslechl móc pěknou historku. Veselý si ještě před vydáním Magie III zřejmě pustil pusu na špacír a mluvil o tom, že do knihy zařadil ten tvůj pologramotný výlev na jeho adresu. Když se to k tobě doneslo, mohl ses z toho prý po**** a pokoušel ses zlomit nakladatele, aby to tam nedával. Pan Kvasnička je ale charakter a cenzurovat Veselého dílo odmítnul. Takže když tvrdíš, že nevíš, co Karika myslel tím tvým gramatickým extempore, tak lžeš. Víš to moc dobře.

Milý Druide, roznášením pomlouvačných a nepravdivých historek bych se být Vámi zdržel, jak Arexe tak pana Vladimíra Kvasničku znám osobně a mohu říci, že rozhodně nešlo o to, jak to popisujete. Na toto téma jsme s oběma pány ještě před vydáním knihy mluvil. Jakýkoliv Tvůj další pokus o vyvolání umělého sporu a konfliktu bude odměněn banem.

My World, My Rules…

Moji milí králíčci,

vzhledem k tomu, že debata na těchto stránkách už delší čas stagnuje, ačkoli v zákulisí se toho, pokud vím, děje hodně, rozhodl jsem se opět přispět do diskuse, a sice formou fiktivního rozhovoru. Nerad bych totiž, abyste si mysleli, že na vás snad zapomínám. To rozhodně ne; jenom na vás pořád ještě mám dost málo času. Moje e-mailová adresa, kterou zde uvádím, je pravá. Na případné maily ovšem reagovat nebudu, neboť soukromou debatu s nikým z vás vést nehodlám. Chce-li mi někdo něco sdělit, ať to napíše sem! A nejlépe pod svým pravým jménem, v čemž vám jdu příkladem. Josef Veselý.

Fiktivní rozhovor s Josefem Veselým na aktuální téma

V současné době lze pozorovat trend ke sdružování okultistů. Tito lidé se hromadně scházejí, debatují spolu a navzájem se poznávají. Ty tento trend ignoruješ a lidí se straníš. Proč?

Rád bych upozornil na to, že mne nikdy nikdo (s výjimkou satanistů, čarodějnic a v jednom případě i scifistů – ti posledně jmenovaní mě ale zřejmě pozvali omylem) na žádný sraz nepozval, takže mám pocit, že česká okultní obec (přesněji řečeno jistá její malá část, kterou představují internetoví debatéři) se spíše straní mne. Ale, popravdě řečeno, i kdyby mne pozvali, stejně bych nikam nešel. Předně mám podezření, že za oním současným sdružovacím trendem stojí něčí snaha o zmapování české okultní scény. Nevím, proč je zde tento zájem, ale obávám se, že nic dobrého za tím nebude. Slyšel jsem, že na loňském setkání okultistů v Záblatí identifikoval Snop jednoho z debatérů, který diskutoval na serveru Grimoar a zúčastňoval se i různých schůzek, jako pracovníka jisté tajné služby. Nelze vyloučit, že nasazených špehů je na takových setkáních přítomno víc. Sám jsem si jako signatář Charty 77 užil takových problémů dost za minulého režimu a nemám chuť prožívat něco obdobného i nyní. Navíc je mi známo, že část našich okultistů mě upřímně nenávidí nebo mnou pohrdá, jak je patrné z jejich výroků na internetu. Nejsem blázen, abych chodil mezi lidi, kteří mne nesnášejí. Co bych tam dělal?

Některé nelichotivé výroky pronesené na tvoji adresu jsi zahrnul do sborníku Roj trubců lžimagických. Zaznamenal jsi nějakou odezvu na tento text, který jsi publikoval i na internetu?

Pár osob veřejně reagovalo na můj Otevřený dopis internetovým debatérům, který je součástí sborníku. Sborník jako celek však, pokud je mi známo, nebyl věcně, tj. po obsahové stránce reflektován prakticky vůbec. Text byl v elektronické podobě zveřejněn na stránkách http://www.cirkevsatanova.com, ale v těchto dnech byl smazán, nebo mi aspoň bylo oznámeno, že bude smazán. Zdá se, že potrefené internetové husy už stihly zmanipulovat i některé satanisty! Text byl nyní nově umístěn na těchto stranách:

http://www.jennynowak.cz/ctenari/Roj_trubcu.pdf
http://roj-trubcu.webzdarma.cz/

(Dále zde původně následovala pasáž pojednávající o tom, jak se mi chtěl Cody omluvit a proč tak neučinil, resp. co mu v tom zabránilo, ale na základě požadavku P. B. jsem ji vypustil; informaci, kterou mi P. B. o tom poskytl, mám prý pokládat za důvěrnou, což respektuji, ale je to škoda, protože je to velká legrace.)

V čem vidíš příčinu své neoblíbenosti mezi některými okultisty?

Na hlavní příčiny jsem poukázal již ve zmíněném sborníku. V první řadě je to přirozená závist neschopných a duchovně sterilních jedinců pociťovaná vůči člověku, který něco dělá, prezentuje to na veřejnosti a je ve svém oboru úspěšný. Psychologicky vzato cítím za vším tím spíláním snahu o kontakt. Ti lidé by mne rádi upozornili na svoji existenci, ale protože to nejsou schopni udělat jinak, činí tak aspoň touto formou. Další problém vidím v tom, že tito jedinci trpí jakousi krizí identity. Občas slýchám, že jsou to v osobním styku příjemní lidé. Jenže já se nemohu ubránit dojmu, že třeba takový, dejme tomu, slušný, sympatický a rozumný mladý muž R. Sch. (dle sdělení pana ing. Kvasničky se tak prý jeví) nese odpovědnost za to, co na internetu píše drzý spratek Mob. Ono totiž jde o jednoho a toho samého člověka. Snad by věci pomohlo, kdyby dotyční diskutovali pod svými pravými jmény, jako to dělám já. Ta anonymita, byť většinou stejně jen iluzorní, je nějak svádí k hrubostem. Osobně si myslím, že nadávat někomu pod pseudonymem je zbabělost. Na škodu věci bylo možná také to, že jsem se proti takovým útokům hned od počátku neohrazoval. Tím u těchto lidí vznikl klamný dojem, že si mohou všechno dovolit. Jenže já jsem neměl čas zabývat se ptákovinami. Nyní, když jsem se ozval aspoň v tom sborníku, zdají se z toho internetoví debatéři být poněkud rozpačití a zamlklí. Nicméně já nevidím důvod, proč bych měl oplácet zlo dobrem, vulgaritu slušností, hrubost mírností, zášť vlídností a nevraživost vstřícností. Rovněž nepatřím k lidem, kteří, byvše udeřeni v jednu tvář, ochotně nastaví druhou, nýbrž v takových situacích, obrazně řečeno, naopak spíše sahám po kvéru.

Znamená to, že jsi na adresu internetových debatérů ještě neřekl své poslední slovo?

Pro mne je to stále otevřená záležitost. Někteří z nich se vůči mně dopustili urážek, které by v době, kdy se více dbalo na čest, bylo možno smýt pouze krví. Rozhodně to nemohu brát tak, že by se nic nestalo a že ti příjemní a milí lidé jen tu a tam prostě uklouzli, resp. léta opětovně uklouzávali. Na druhé straně je ovšem pravda, že mi na tom všem nijak zvlášť nezáleží. Neberu to zas až tak moc vážně. Také se nemohu blíže věnovat všem, kteří by si to zasloužili, byť mezi nimi mám své „oblíbence“. Stručně řečeno, zatím se snažím přistupovat k této otázce spíše hravě a s humorných nadhledem. Např. v současné době zamýšlím napsat kynologickou studii s názvem „Arex, přítel člověka?“. Vyšla by pochopitelně jen formou samizdatu plus na internetu.

Váženě je Arex psí jméno?

No jasně, že je! V seznamu psích jmen, který je k dispozici na internetu na stránkách http://www.stafbul.com/psi-jmena-A-D.html figuruje Arex mezi Aretinem a Arfem. Pokud si dotyčný debatér z neznalosti vybral za svůj pseudonym psí jméno, mohu mu doporučit pouze to, co mu už dříve poradil jeden jeho internetový kolega: totiž aby svoji přezdívku obrátil a psal ji pozpátku. Tím by unikl nejen těm psím asociacím, ale docílil by i toho, že by jeho pseudonym lépe vystihoval jeho naturel.

Vidím, že kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Ale na internetu přece neštěkají jen samí Arexové. Řada příspěvků ti naopak vyjadřuje podporu…

To je sice pravda, nicméně mám pocit, že příspěvky opačné povahy převažují. Někdy se až podivuji tomu, proč se ti, kteří si mého díla váží, nezapojují do debat častěji. Nezřídka dostávám dopisy či maily, jejichž pisatelé po mně požadují různé magické služby, chtějí něco přičarovat nebo odčarovat apod. Není mi ale znám jediný případ, že by takový žadatel za mne na internetu někdy ztratil slovo. Také se setkávám s názorem, že bych nad pokřik hlupáků měl být povznesen a neměl bych na takové věci reagovat, stejně jako to dělají někteří, ba přímo mnozí moji vysokomyslní čtenáři, kteří mé knihy sice vysloveně hltají, ale na moji podporu zpravidla neučiní ani to nejmenší. Je to až jakoby biblické: Hází se po našem Mistrovi blátem? Inu, držme se pěkně stranou, abychom si neušpinili ani lem svého roucha. Odpovídám jim rovněž po biblickém způsobu: Amen, amen, pravím vám. Za to, že jste ani nezabučeli, bude vám zastaven přísun vaší oblíbené duchovní píce!

Jak vlastně všechno to internetové nepřátelství začalo?

Mé první knihy – Magická kuřidla a Slavné grimoáry minulosti – byly veřejností přijaty celkem příznivě, byť reakce na ně byly minimální. Ke zlomu došlo až po vydání Magie I, která některé osoby pohoršila hlavně tím, že byla „tak tlustá“. Prvním, dnes již téměř historickým ohlasem, byla štvavá recenze jednoho internetového debatéra, který už dlouho nikde nediskutuje. Pisatel se zaměřil spíše na osobu autora se zjevnou snahou mne znemožnit a kompromitovat. Nutno uznat, že recenze nepostrádala jistý vtip a říz. Rozhodl jsem se tudíž jejímu pisateli ukázat, že ani mně nechybí smysl pro humor. Mám pocit, že hrou, kterou jsem pak rozehrál, jsem tomu člověku ublížil víc než jsem zamýšlel. I to bylo, vedle nedostatku času, jedním z důvodů, proč jsem pak dlouho na ničí výpady proti mé osobě nereagoval. Tato strategie se však ukázala jako chybná. Útoků neubývalo, nýbrž přibývalo a stávaly se pořád vulgárnějšími. Debatéři zkrátka získali dojem, že na mne může beztrestně plivnout snad každý. Když na mě v červenci 2006 začal z hlubin své bezvýznamnosti ňafat dokonce už i Arex, došla mi trpělivost a usoudil jsem, že štěkající psy lze zahnat spíše kopancem než jejich ignorováním nebo laskavým slovem. Problematiku internetových debatérů jsem stručně reflektoval nejprve v Magii III. Mou zásadní prací na toto téma byl sborník Roj trubců lžimagických, který obsahuje též můj otevřený dopis těmto osobám. Záhy nato následovalo veršované drama Faustův deník, kde jsem internetové debatéry zobrazil ve scéně v Auerbachově sklepě. Je tam ovšem i jedna další narážka, která, jak se mi doneslo, měla u některých čtenářů úžasný úspěch. Tím se ovšem už dostáváme do žhavé současnosti. Dokud jsem na útoky na moji osobu nereagoval, bylo ještě dobře. Když jsem se však proti nim začal ohrazovat, začalo přituhovat. Internetoví debatéři se z neznámého důvodu domnívají, že oni mi mohou nadávat zcela dle libosti, ale já že se k jejich osobám vyjadřovat nesmím. Avšak jelikož na mne osobně nemají žádné páky, snaží se zcela po estébáckém způsobu infiltrovat do mého okolí a vykonávat nátlak na osoby mně blízké, přičemž kombinují vydírání a zastrašování s vlezdoprdelismem. Zveřejnění mého Otevřeného dopisu internetovým debatérům odskákal Kalač, za zveřejnění sborníku Roje trubců lžimagických byli těžké zkoušce vystaveni satanisté, o nátlaku vykonávaném na mého nakladatele ani nemluvě. Současný stav proto poněkud připomíná stav válečný, což jsem si uvědomil teprve ve chvíli, když mi – kolem velikonoc 2008 – pár lidí zavolalo, aby mi vyjádřili svoji morální podporu. Pokud to bude nutné, nebudu váhat řešit případné vzniklé problémy i mimo sféru vymezenou literaturou a internetem.

Jak vidíš budoucí vývoj situace?

Celkem nemám, co bych k již řečenému ještě dodal. Jsem, jaký jsem, a internetoví debatéři jsou také takoví, jací jsou. Od toho se odvíjí a bude odvíjet všechno ostatní. Důsledky mohou být zcela nicotné, ale mohou být i značné a dalekosáhlé. Svět není rajská zahrada a život není procházka rajskou zahradou. Alberto Moravia, který si byl truchlivějších aspektů lidského bytí dobře vědom, v jedné své povídce píše: „Nikdo není v neprávu. Všichni mají důvod. A z důvodu se rodí smrt.“

Osobně nemám problém s kýmkoliv koho považuji za zajímavého se domluvit na věcných záležitostech. Tomu říkám nekonfliktní atmosféra. Můžeš to vidět jinak. Your point of view.

Nevím o které šarádě mluvíš… možná proto že se necítím být okultistou…

Tak to je v pohodě, to se mě netýká, já se jim nevysmívám, já s nimi jen nesouhlasím a některé jejich přístupy považuji za mylné a přežité. ale pokud to někomu vyhovuje tak klidně, já jen vyjadřuju svůj názor toť vše. Asi stejně jako křesťanům nebudu vyvracet křesťanství, což mě nebere právo ze své pozice na něj hledět s nedůvěrou.

BTW: myslím, že u mě se žádný romantický úlet do temnoty nekoná. Pokud považuješ studium Necronomiconu za romantický úlat do temnoty, pak v tom případě s Tebou musím souhlasit s tou výhradou, že romantična a temnoty tam najdeš pramálo.

Analytické studium je myslím naprosto v pořádku, pokud je doplněno ověřováním praxí. Toť vše.

Internetové diskuse, blogy atd. moc nečtu – mám pár oblíbených, kam více méně pravidelně zajdu mrknout, co je nového, občas mne někdo odkáže na konkrétní příspěvek. Pokládám se v této oblasti za negramotnou. V jiném než českém jazyce diskuse nečtu vůbec už mnohá léta. Nemohu proto srovnat naše a cizí diskutéry a je pro mne úplná novinka, že našinci jsou v tomto ohledu odlišní od zbytku světa.

Jedna z prvních mých diskusních zkušeností probíhala v politickém fóru pana Rosse Hedvička, který žije asi 50 let ve Spojených státech. Dlouho jsem byla přesvědčená, že hovořím s hochy do dvacíti let, až kdosi poslal náhodně svou fotku. Pak jsem vyzvěděla, že nejmladšímu je přes 40 a pan Hedviček, nejostřejší diskutér, má kolem 70. Egregor má asi sílu. Blog pana Hedvička doporučuji vyhledat na webu, tento Čech-Američan je stále aktivní. Pardon, netřeba hledat, je to tu: http://hedvicek.blog.cz

O národní egregory jsem se zajímala a s tvou tezí v podstatě souhlasím – jen mám dojem, že to bude složitější… Roky se hlásím k národnosti moravské, nicméně mám za to, že moravský (ale i každý jiný) egregor dlouhá léta tiše spinká, a tak – ať se mi to líbí nebo ne – podřizuji se národnímu egregoru českému. Takový malý příklad: za posledních 20 let významně vymizely nářeční a dialektové speciality různých krajů. Zvláště mladí lidé přejímají celočeský newspeak a s ním pražský přízvuk. Nemusím asi zdůrazňovat, že to pokládám za devastující prvek. Jako kdyby se všichni převlékli do jazykové uniformy. (Věřím, že mi všichni případní čtenáři dobře rozumějí a nemají pocit, že někomu vytýkám jeho mluvu).

Český egregor jsem zvyklá odvozovat od patronů Země České, především od nejoblíbenějšího svatého Václava. Odsud lze vyčíst cosi dosti podstatného o české (a v současnosti i moravské + slezské + ev. další, viz výše) národní povaze – Václav nebyl zrovna hrdina. Už dávno předtím se čeští Slované, nejbližší sousedé silných Němců, předtím výbojných Franků, museli přizpůsobit lépe kázní vybaveným sousedům – kázeň není zrovna silnou stránkou žádných Slovanů. Do svatováclavského egregoru se nehodí pouze tradiční česká vlažnost víry, kterou odvozuji od rozčarování z vyloučení staroslověnské liturgie před rokem 900 (s tím spojené přijetí liturgie latinské a tím nadvlády Franků; od té doby se datuje podléhání českého národa západním sousedům). Vlažnost víry a nedůvěra v Boha byla významně povzbuzena náboženským rozkolem v době reformace a následným husitským drancováním.

Slabost českého egregora vidím v nedůvěře a neschopnosti vyjádřit se přímo. Nepříliš hrdinní Čechové v blízkosti silných sousedů nemohli kritizovat silnějšího přímo, mohli jen pobrblávat za jeho zády. Z konfrontace se silnějším protivníkem vyšli jen málokdy dobře, do otevřeného boje se – s výjimkou průkopníka partyzánských válek (dnes se jim říká terorismus) Žižky – nepouštěli. To by mohlo vystihovat i tvůj pocit z diskusí.
Spící (ne mrtvý) moravský egregor je více salámistický, s menší potřebou konfrontace. Podle moravských legend nebyl Sámo franckým kupcem, jak tvrdí čeští historici, ale perským, a před čtrnácti sty lety prý přišel na Moravu s čarodějnou knihou, jakýmsi Necronomiconem, jehož pomocí vybudoval velkou říši…
Egregor slezský nemohu posoudit, protože jej neznám, podobně jako egregor sudetských Němců nebo starousedlých Židů. Poslední zmíněný je, domnívám se, ale skutečně mrtvý – narozdíl do předchozích dvou spících.

Silou českého egregora je nevypočitatelnost a chaotičnost. Kam bychom (my lidstvo) došli, kdybychom byli všichni spořádaní, slušní a ukáznění? Někde musí přece sídlit i Koucourkov, svět převrácených hodnot, švejkovského humoru, domov tarotového Blázna. V neuspořádanosti je tvořivost – ač to tak na první pohled nemusí na náhodného čtenáře zapůsobit.