Rodinné konstelace jinak …

Napsal: Pavel Cody Ungr | Kategorie: Informace, Recenze
11. prosince 2007 v 11:49

Noira včera na svém blogu upozornila na veřejnou publikaci její seminární práce. Protže si myslím, že je to zajímavý, podnětný a kvalitní text, bylo by hrubou chybou o něm neinformovat i ty kteří její blog nečtou. Protože s rodinnými konstelacemi mám osobní zkušenost, tak můžu pohlížet na tento text trochu blížeji než jiní.

Tedy publikováno bylo na serveru Jitřní země a lze celou práci stáhnout celou v pdf. Jednou z věcí, kterou mě tato práce zaujmula, bylo velice vhodné srovnání celého systému s magickým rituálem, tedy přesněji invokací.  A musím říci, že toto srovnání je velice přesné a vcelku věřím, že mohou existovat případy, kde díky tomu, že nejsou (aspoň myslím?) zásady klasické magické invokace (úvodní a závěrečný banishing, uzavření kruhu atp.) tak může dojít k případům, kdy to někteří lidé nemusí snášet vyloženě dobře. A i když některé koncepty chaos magie banishing nevyžadují, myslím, že v tomto případě, bych nějakou jeho formu možná i doporučil. Ale to samozřejmě hovořím z pozice člověka co se věnuje magii, o konstelacích toho tolik neví a v této oblasti se cítí nezkušený.

Každopádně tento Noiřin text doporučuji.

Článek už četlo 692 čtenářů.

Původně rodák z krkonošské Jilemnice, nyní už pár let SEO konzultant a aktivní člen Mezinárodní pohanské federace v Praze. Po Ataxu a H1.cz si zkouším práci na volné noze a členství v straně Zelených. Opustil jsme roli národního koordinátora Mezinárodní pohanské federace a užívám si prosté členství. Zároveň sleduji co se kolem mne děje a snažím se zlepšovat sám sebe i okolní svět. Miluju hudbu, tanec a knížky. Rád cestuju a poznávám nové lidi a nové výzvy.Jsem pohan a magik poměrně postmoderního ražení. Nenechám se tím zmást. Řikají mi Cody. Jsem Pavel Ungr.


71 komentářů

Jakub
Pro 19, 2007 at 15:15

Bez ohledu na irelevanci poslední Codyho reakce k tomu co jsem napsal já si myslím, že zejména názorně a takřka doslovně demonstruje optiku, která sice svou hodnotu má, ale zároveň má také meze, které jsou v tomto nepovrchním tématu velmi na překážku. Když čtu poslední příspěvek od Jana, tak si říkám, že viděno optikou černo/bílou se totiž skutečně může jevit přítomnost mrtvého předka v konstelaci jako nekromancie, emoční prožitek v konstelaci jako posedlost a zastupování principu budoucnosti člověkem jako invokace. To, co napsala Noira do své práce vzbuzuje otázky a to je fajn. To, co píše sem, už podle mě zavání černobílými odpověďmi a já doufám, že její budoucí angažovanost se tímto směrem ubírat nebude. Takové závěry totiž podle mě nejsou poctivé, jsou extrémně omezené svou optikou a bez ohledu na to, jak šikovně se videozáznamy či jiná fakta „sestříhají“ (viz. příspěvek Noiry), výsledek nikomu nedá nic ani nám klientům, ani konstelářům.


 
Jakub
Pro 19, 2007 at 15:46

Štěpa:
Možná, že problém v pochopení toho je jen ten, že si představujeme duši jako nezávislý objekt podléhající hranicím a omezením v prostoru a čase.


 
Cody
Pro 19, 2007 at 17:02

Jakube, obávám se, že jsi mě nepochopil, varoval jsme před tím, aby se jak nahoře či dole bezhlavě neaplikovalo na cokoliv co se namane. Uznávám, že jsem to mohl napsat výstižněji.


 
Noira
Pro 19, 2007 at 17:12

Poznámky o posedlosti a nekromancii jsou spíše osobního ražení, to se týká mého pohanského vidění světa, tj. to je směr, jakým by se moje úvahy ubíraly, kdybych o tom měla smýšlet jako pohan.

Je zvláštní, že tahle slova vzbuzují takový odpor, když otevřete jakoukoliv knihu o starých společnostech, tak všude se nekromancie prováděla a vždycky se provádět bude (celé hnutí spiritismu), tak proč by konstelace nemohly být jednou z podob téhle archaické praktiky? Zvlášť, když jak jsem pochopila, mnoho konstelářů v duchy předků skutečně věří a komunikují s nimi? Konstelace by se se spiritismem, kultem předků, šamanismem a dalšími jevy určitě daly srovnávat… odkudže konsteláři berou tu intuici, co mají s konstelací dělat? Shůry. „Božská inspirace“. Působí jako „kněz“. Není tam žádná metodologie srovnatelná s vědeckými psychoterapeutickými metodami jako kognitivně-behaviorální, humanistická… kde mám vzít jistotu, že inspirace daného konsteláře nejde úplně mimo, a mě jeho postupy nemohou poškodit? Nikde. Protože neexistuje žádná zopakovatelná, ověřitelná metoda. Všechno je totálně situační. Průzkum systému pomocí reprezentantů je svého druhu věštba. Prostě koukám, co mi „vyjde.“

Konsteláři si do svých profesních životopisů (jestli myslíme tu samou věc) uvádí takové věci, jako že se už 10 let zabývají osobním rozvojem nebo oshovou meditací či kineziologií… nebo šamanismem, Wiccou atd. To ale přece není žádný důkaz kompetence pro to efektivně psychoterapeuticky řešit něcí rodinné problémy, ale spíš ukazuje na to, že se sami vnímají jako „duchovní lidé“, a ne terapeuti. Že se zabývá někdo těmito věcmi o sobě může prohlásit každý, narozdíl od toho, že je psychoterapeut, což je koncesovaná živnost (díkybohu – bohužel lidem v nouzi je to jedno, ke komu půjdou, a když jim někdo narozdíl od klasické psychoanalýzy, která trvá měsíce, slibuje, že mohou radikálně změnit svůj život za jediné sezení…). Mimochodem přítomnost motivu „spásy“ (vykoupení) je jedna ze dvou obvyklých definic náboženství. Řekla bych, že konstelace mají docela rozvinou tuhle představu, konečný cíl, kam konstelace směřujou. Konstelace se absolutně nedají praktikovat bez víry, narozdíl od doporučení kogn.-behav. terapie, musíte „uvěřit v konstelace.“ Protože kde je ten řád lásky? Nikde. Nezměříte ho a nedokážete. Je to otázka víry.

Tradiční psychoterapie budou čím dál víc klientů ztrácet ve prospěch těch alternativních, troufám si prorokovat, protože nikdo dneska nemá zájem na sobě tvrdě a pomalu pracovat bez příslibu zázračných uzdravení a bez pomoci „zvláštních efektů“, jako hudba, rituály, euforické katarze ve skupině a veškerých těchle prvků, které mají velkou moc, právě proto že to táhnou od psychoterapie k náboženské oblasti…

Argument „dělal jsem s 1000 klienty a nikdo neměl problémy“ není zrovna pádný a je stejný jako když já řeknu, že jsem viděla na vlastní oči tucet lidí, jak problémy očividně měli. To se dá říct o jakékoliv alternativní terapii… a samosebou jejich příznivci nikdy žádné problémy neviděli.

Vřele doporučuju každému navštívit konstelační a jiné alternativně terapeutické workshopy na festivalu Miluj svůj život a až se z toho vzpamatujete, tak se pokusit to nějak popsat.

Onen mladý kostelář, který to tam vedl, se nás nejdřív sugestivně zeptal, jaké problémy nás sem přivedly, jako kdyby člověk nemohl přijít jenom ze zájmu. Když mu jedna z účastnic odpověděla, že žádné problémy nemá, tak to rovnou zpochybnil – přece musela mít nějaké vnitřní puzení, co ji sem přivedlo. Další prohlásila, že ji sem přivedla věštba kyvadlem nad programem. Tou dobou obešlo teprve půl kolečka představování se účastníků, a půlka už jich brečela. Že na sebe někdo je ochotný za 2 minuty vyklopit ty nejtrapnější intimní detaily, to mě nepřestává udivovat… že se kolem vyskytne entuziastický opravář lidských těl a duší, to je taky obvyklé. Na konci toho workshopu si do té doby neznámí účastníci vyměňovali telefonní čísla jako nejlepší přátele.

Určitě si vzali vyzitku a přijdou na další konstelace, ostatně něco takového se přece nedá zapomenout, všichni jsou si tak blízcí, on jim tak rozumí, bylo to tak silné… podobné skupinky už máme v půlce pražských čajoven. A má je nejspíš každý kostelář. Nikdo nemůže mít zájem na to, aby se tito klienti vážně dali dohromady (to by nejdřív museli se svým životem něco pořádně udělat a ne chodit na čajovenské a esoterní akce a kupovat knihy podobného obsahu), protože v ten moment už by žádné konstelace nepotřebovali.

Euforie z pocitu spojení s celkem? Ale to je přece náboženský sentiment jak Brno, ne? A existence ono systému není dokazatelná, můžete v ni pouze věřit a pociťovat ji. (Systém v klasické rodinné terapii je něco úplně jiného.)

Bohužel tohle si nikdo z příznivců neuvědomuje. Že tyhle „samozřejmé“ věci je ve skutečnosti pěkný komplex náboženských představ. Dostala jsem dopis, ve kterém mi kdosi vysvětluje, jak funguje rodová karma. Ano, ale….


 
Jakub
Pro 19, 2007 at 17:19

Cody: Vím, jak to bylo myšleno. Zvažoval jsem také, zda se tvářit, jako že jsi to nenapsal, neboť souvislost s předchozím příspěvkem je dle mého názoru evidentní a zřejmá a i když nemusí být zřejmá všem, není to důvod adresovat autorovi varovné signály o bezhlavých aplikacích.Tak jako tak si myslím, že ta formulace oné zbytečné poznámky je dostatečně názorná a poukazuje na to, proč jsou některé závěry v této diskuzi poněkud problematické.


 
Cody
Pro 19, 2007 at 17:26

Jakube, no a mě právě přišlo, že tvoje připomínka v tomhle případě nesměřuje správně. Souvislost je evidentní, ale relevance podle mě pokulhává. V podstatě jsem se snažil říct, že s Tebou v použití Výše zmíněného citátu v tomhle případě nesouhlasím.


 
Darionka
Pro 19, 2007 at 19:33

Ano, ale ……………………znamená NE …… NOIRO
A všechny věci nejsou v knihách, nedají se vyřešit hlavou a utíkáním ze semináře možná taktéž ne. Před čím jsi utekla a kam opravdu směřuješ?

Lenka


 
Elijah a.k.a. Rabid Rabbit
Pro 19, 2007 at 20:51

Cody, jen si tak vrtnu, úplně od věci, ale něco hodně podobného jsem nedávno viděl na Grimoáru…


 
Noira
Pro 19, 2007 at 23:01

Lenka:
Přesně tak, to bylo „ne“. Tenhle druh odpovědí vážně miluju. Říká se tomu „ad personam“. Když nemáme argumenty, stočíme to k osobě. Kam směřuju ve svém duchovním vývoji, po tom nikomu nic není, to není tématem sporu. Rozum je jedna z nejlepších věcí, co člověk má, sorry :-X

PS správně, „ano ale“ je eufemisticky „ne“ a ten hysterický caps lock mě vážně neosvítil, svoje jméno už znám.


 
Noira
Pro 19, 2007 at 23:02

Elijah:
To víš, Cody by přece už dávno měl vystudovanuo filosofi nebo reli¨gionistiku, kdyby jenom…


 
Michal Muller
Pro 20, 2007 at 00:54

To Noira:
Účinek konstelací se dá měřit jednoduše. A to úlevou klienta, uvolnění enegie zablokované v systému. Pokud se otevřeš, tak to tam prostě cítiš a nemáš pochyb. Důležité je dát rozumu to správné místo, ne jej postavit na trůn a skrze něj soudit a obrnit se v něm ze strachu z toho, co neumíme vysvětlit, ale pomáhá to.

Konstelace nikdy podle mně nebudou nějak exaktně popsatelnou metodou. Všechny ty úvahy, jak vlastně fungují, mně o tom začínají přesvědčovat. Je dobré nad tím zapřemýšlet a svou hypotézu si ověřit v praxi. Nebo také konstelace stavět a ze zkušeností se pokusit odvodit něco obecného.
Jenom pouhé diskuse, které nemají reálný dopad mně přijdou jako ztráta času.

Jak už někdy na začátku všech těch debat napsal Jan: Důležité je, že konstelace pomáhají.

Ad Noira a komplex náboženských představ: V dobře vedené konstelaci se dbá na to, že se pracuje s tím, co v danou chvíli je, co se děje. A to je základem konstelační práce – fenomenologický přístup. To že se tam objevují, jak ty říkáš komplexy nábožeských představ, je důsledkem přirozeného přesahu konstelací do této úrovně. A vůbec nemusí jít o nějaké přestavy. Může jít naprosto o autentické prožitky a stavy bytí, které nemusíme prožívat jen v konstelacíh, ale žít v každodenním životě. Prostě mi příjde, že se na to díváš příliš racionálně, což je trochu škoda. Jak u jsem nasal jinde – doporučoval bych ti navštívit i konstelace jiných lektorů, zkusila se více otevřít a pak to nějak zhodnotit.

Ad Kompenhout: Daan to tak nějak popsal na posledním semináři. Ještě zmiňoval, že duše použije zástupcova těla (mentální, astrální a fyzické atd…) k prožitií zkušenosti. Je možné, že to Daan myslel obrazně. Nechce se mi teď o tom teoretizovat. Raději odvozuji ze zkušeností a momentálního vnímaní.


 
Elijah a.k.a. Rabid Rabbit
Pro 20, 2007 at 08:49

Podle mě je základní problém právě to, co napsal Michal Muller: „V dobře vedené konstelaci se dbá na to, že se pracuje s tím, co v danou chvíli je, co se děje.“

Bohužel jsem se setkal s konsteláři manipulátory a nebylo jich málo, takže konstelace opravdu moc nepomohla. Neříkám, že přímo uškodila, ale možná ano. Konstelářka která láme osobnosti a nenechá proudit systém tak aby se sám proměnil přirozeně je podle mě krutá a sadistická mrcha.

Konstelace samy o sobě nejsou ani dobré ani špatné, ale jsou mocným a účinným nástrojem, který by se měl dostat do rukou jen opravdu vyspělým osobám.


 
Jakub
Pro 20, 2007 at 09:59

Noira:
Ve tvém posledním příspěvku vidím několik velmi zajímavých postřehů. Zaujalo mě, že sis všimla těch profesních životopisů. Ty podle mě logicky odráží nejen to, jak konsteláři sami sebe vnímají, ale podle mě taky to, co vnímají jako „oprávnění“ a „kvalifikaci“ konstelace dělat a taky to, jaké jsou jejich aspirace a směr. Což není nic objevného, mě osobně to nijak nedráždí, ale otázka samozřejmě je, co nám to říká o metodě a o jejích přesazích do oblasti náboženství…

Nemyslím si, že je úplně správné stavět klienty klasické terapie do pozice těch, co na sobě dlouho tvrdě pracují a klienty systemické terapie do pozice těch, kterým se dostává jakého si zázračného uzdravení. Myslím, že je to trochu zjednodušené a je to i hodně o klientech a jejich očekáváních a projekcích. Já jsem třeba byl na konstelacích cca 3krát, našel jsem tam klíč k řešení vlastní osobní situace, ovšem žádný mega zázrak se nekonal…. dál jsem na věci nějak pracoval sám, uplynul rok dva a spousta věcí je ve vztahu k rodičům úplně jinak a věřím, že právě tak to má fungovat a u velké části klientů to tak je. Na druhou stranu mám podezření (možná nemám pravdu), že část klientů má konstelace a euforické katarze jako víkendové hobby a chodí zažívat zázraky pravidelně. Pak je možná na místě se ptát, jak to souvisí s náboženskými potřebami dnešních lidí a co nám to říká o moderní společnosti. Nejde to samozřejmě soudit, ale může to podnítit další otázky.

Myslím si ale, že odpovědi nejsou rozhodně z kategorie těch jednoduchých a jednoznačných.


 
Cody
Pro 20, 2007 at 10:16

Elijah: ano, což neznamená, že jsou správné a ani to nijak nevypovídá o tom, že si myslím, že zde to nebylo použito vhodně…
Noiro: Vskutku bych ocenil, kdyby jsi se nepletla do věcí o kterých nic nevíš a do veřejné diskuse nepletla osobní záležitosti. Děkuji.


 
Jakub
Pro 20, 2007 at 11:01

Noira:
Religionistiku studovat netřeba. Wikipedie o prvním Hermově axiomu říká:
„The concept was first laid out in The Emerald Tablet of Hermes Trismegistus, in the words „That which is Below corresponds to that which is Above, and that which is Above, corresponds to that which is Below, to accomplish the miracles of the One Thing.“[29]

In accordance with the various levels of reality: physical, mental, and spiritual, this relates that what happens on any level happens on every other.“


 
Baraka
Pro 20, 2007 at 12:25

Add náboženský komplex….v konstelacích lze často vnímat jistý „náboženský /spirituální přesah“, kdy celá skupina ani nedutá a systém si bere to, co zrovna potřebuje…A kde je problém? Co je na tom, že lidi dnešní doby prožívají svou spiritualitu jinak, že svoje potřeby plní jinak a že většina z nich se prostě nechodí modlit před sochu krvácejícího Krista na kříži? A i tak, když jim to pomůže a najdou tam ten smysl, nechť jsou štastní. Kdo říká, že náboženské zkušenosti patří do rukou knězům, do kostelů a svatostánků, do náboženských skupin, do „společností schválených“ rukou…?? Nemám nic proti tomu, když člověk v rámci nějaké konstelace zažije „dotek něčeho většího“ a začne možná znovu věřit….
A jestli je problém toho, že jsou jisté věci, kde nelze brát peníze…no církev je státem ( poplatníky) dotována dodnes. Lektor konstelací nebo psycholog si za svou práci také vezme honorář. A jestli pracuje s přesahem do spirituální zkušenosti…to si myslím nelze oddělit.


 
Jan
Pro 20, 2007 at 12:56

Myslím, že se tady v diskuzi, hlavně u Noiry, začínájí míchat osobní prožitky s různými, po většinou „esoterickými“ lektory konstelací (například na „Miluj svůj život“) a metodou systemických konstelací jako takovou. Když jsem nedávno přijížděl z Rakouska do Čech, hned za hranicí mě předjelo několik „českých šílenců“ tak, že jsem si pěkně od plic zanadával. Tož kritizujme auta? Že Škodovka vyrábí Superby, které jedou 210 kmh a dovolují kreténům zabíjet lidi? I tito lidé měli určitě řidičák – a asi leckterý Rakušák, zrovna na první návštěvě v ČR by hlasoval pro zákaz řízení všem Čechům.

Na konstelace mohu mít různý, i kritický názor, mohu usilovat o jisté zkvalitnění, o certifikaci (je na nic, jak ukazuje vývoj v Německu) nebo i o to, že alespoň lektoři na svých stránkách uvádějí, kde a jak dlouho se konstelace učili. Ale jako všude, je i tady nutno akceptovat skutečnost, že byli, jsou a budou konsteláři, kteří nedělají svoji práci dobře, zrovna tak (dokonce možná měně než) instalatéři, politici, psychoterapeuti…

Jen fanatik chce zakázat to, co považuje za škodlivé. Protože nevidí, že někomu opodál, jeho kamarádovi nebo sousedce, to, co on považuje za škodlivé, pomohlo.

Jsem obyčejně docela kritický k práci jiných konstelářů. Ale musím se zastat publika konstelací, a to i publika těch, kteří chodí k lidem, jejichž práci já osobně nemusím a jejichž metody mě „nechutnají“. Toto publikum zdaleka nejsou jen „naivní duše, kteří si kyvadélkem vykývají účast na semináři a pak za dvě minuty na sebe vyklopí trapárny“. Možná, že se mezi publikem konstelací vyskytuje více „nepevných osobností“ než třeba ve správní radě Telekomu. Ale na to říkám, že díky bohu.

Publikum konstelací, a to i ono esoterické, které tě, Noiro, tak štvalo (proč asi…?), tvoří ve velké většině lidi, kteří jsou na sobě ochotni pracovat, možná že dokonce víc, než „normální smrtelníci“, kteří chodí na nekonečné psychoanalýzi.

Sama si troufáš prorokovat, že „tradiční psychoterapie budou čím dál víc klientů ztrácet ve prospěch těch alternativních“. To ale není tím, že se z lidí stávají pitomci. A už vůbec to není tím, že lidé dneska ve většině případů vyhledávají „přísliby zázračných uzdravení“ a už nechtějí tvrdě pracovat. To je velice pesimistický názor, který se neliší od názoru mnohých našich rodičů (a prarodičů), že „všechno bylo dřív lepší, ale teď už to není ono… ta mládež… oni už nechtějí (tvrdě) pracovat… všechno se to jen povaluje a hulí marjánku… (a chodí na konstelace „-)) Ti, kteří vyhledávají přísliby zázračných uzdravení byli, (viz těch tisíce berlí v Loudrdes) jsou a přeze všechnu raciunalitu budou i na dále. Ovšem myslím, že jich spíše ubývá a to je dobré znamení. Znamení, že my všichni přebíráme za to, co se nám děje, zodpovědnost.

Pokud tradiční psychoterapie ztrácí klienty, pak netřeba zakazovat alternativní metody, ale podívat se, co tradiční psychoterapie zaspala. A tam najdeš právě věci, které mimo jiné poskytují i konstelace. Spojení s celkem (religiozní pocit jako Brno). Emoce i s tím, že se někdy „vylejí“. Pocit, že „tady je to fakt hustý“, na rozdíl od poměrně dost sterilní „vědecké“ analýzi. Atd, atd.

Tak jo. Kdy se uvidíme na konstelacích? 🙂


 
Noira
Pro 20, 2007 at 13:30

Dneska je dominantní hledání duchovního zážitku, zázraků, dojmařina… a to mezi všemi směry (letniční křesťané). Protože to je prostě to, co lidem chybí. Asi se k tomu těžko můžeme stavět neutrálně, je to příliš aktuální záležitost. Třeba tradiční evengelické církve u nás ztrácejí členy stále více ve prospěch radikálníc letničních hnutí (takové ty orientované na Ducha svatého).

Dnešní člověk strašlivě duchovně zanedbaný… kdybyste viděli některá společenství a zmíněný festival, atd. tak byste pravděpodobně taky byli znepokojeni.

Na konstelacích se jistě potkáme na té konferenci a možná ještě zajdu někam jinam do té doby, záleží na náladě a penězích. A jestli mě dotyční nevyhodí 😉 Na miluj svůj život na mě někteří prodejci kuokali dost hostilně, když jsem fotila jejich nabídky, třeba tu paní, co si říká „Mamka“ a mluví s anděly… hotová mateřská bohyně 😀 Nakonec vyjde fotka s nabídkou křišťálových koulí polepených cenovkami, ta jediná vyšla ostrá 😉


 
Ivana
Pro 24, 2007 at 11:31

Diskuze je zajímavá, děkuji Noiře, že má ten potenciál hledat odpovědi na otázky, které vyvolávají velmi „barevné“ odpovědi. Vnímám Tvoje hodně hluboké citové zaujetí, Noiro. Myslím, že to není racionalita, ale právě Tvé emoce, které jsou zde hybnou silou v této přínosné slovní výměně. Rozumem se snažíme dávat rámec našim prožitkům. A určitě je to dobře, to je výdobytek člověka, jen se nám to ne vždy podaří..a ne vždy je to taky to nejpřínosnější. Znám to zblízka u sebe samozřejmě také a snažím se s tím vypořádávat. Díky Noiro


 
Vítek
Pro 29, 2007 at 15:30

Musim souhlasit s Ivanou. Když ponechám stranou teoretickou rovinu diskuze o konstelacích, tak mám z Noiry takový pocit, že je hodně věcí u ní o „zdravém racionálním rozumu a zdravé spiritualitě“ vs. „dojmaření a hysterické výlevy emocí“. Nejsou to tak trochu dvě věci, které u Tebe válčí? Když Tě tady budu psychoanalyzovat, tak budu jako pánové z Klubu skeptiků mít pocit jistoty, přehledu a kontroly, tedy moci. Radost ze své intelektuální brilantnosti. Když použiju svou „New Age intuici“, tak budu mít pocit mrazení v zádech a kouzel, kterými jsem se na dálku podíval Tobě do duše a dozvěděl se více o vyšším celku prostřednictvím svého úžasného vyššího já. Oboje jsou symbolické náhražky pro potřebu jistoty a úniku před nejistotou spojenými s příjemnými pocity tepla někde uvnitř v těle. Význam je tento „já tomu rozumím, mám pravdu, zas něco vím, fantazie, jak to zapadá, kdo z vás je tak chytrý/osvícený jako já“? Říkám tohle jako příklad faktu, že většina ohromně rozumných vědců utíká do své racionality stejně jako osvícení ezoterici do svých kouzel. Před čím? Nechci to zjednodušovat, všichni se snažíme poznat a někam vyvíjet a dozvídat se víc. Jenom poukazuju na to, jak málo jsme někdy v souladu se svou skutečnou vnitřní motivací. A to vyvolává mojí skepsi více než cokoliv jiného. Jinak samozřejmě vůbec nevím, co jsi za člověka, Noiro, ale všemi argumenty zde nevyhnutelně prosakuje jistá emoční nálož a Ivana si toho již všimla. Jinak samozřejmě zajímavá diskuze a já o odpovědi na ní nemám ani páru:)


 
Pavel
Led 9, 2008 at 04:34

Díky všem za super diskusi. Jedna poznámka mne napadla k tématu přesahu (konstelací, psychoterapie, alt. medicíny, … atd.) do sfér spirituality: Víte, v těch končinách, kde Hellingerovic Bertík svýho času ještě jako misionář odkoukal základy toho, co později nazval R.K., to chodí trochu jinak, než v západním království rácia. Tam bývají ti lidé, co se starají o léčení tělesných a duševních bolestí a lidé, co se starají o duchovní (náboženské) potřeby – většinou jedni a titíž. Má to logiku – oni tam v Africe vědí, že v člověku jsou všechny tyhle roviny (složky) stejně navzájem propojené a že je třeba je všechny neustále „sytit“ a občas taky hojit. A takhle to tam (zhruba řečeno) i FUNGUJE.

Co je však pro lidi z pralesa normální, z toho nám, lidem „rozumným“, zůstává rozum stát….. A tak, aby to bylo trochu (rozumem) uchopitelné, musíme si člověka napřed rozporcovat na menší, přehlednější a stravitelnější kousky. Tedy tělo, duši a ducha. A na každý kousek tu máme SPECIALISTY – lékaře, terapeuty a kněze. A pro dokonalou přehlednost ti první chodí v bílých hadrech a ti poslední v černých. Jen ti prostřední volí barvy dle svého hlubšího založení. A „jedou si“ každý po svý linii. Co na tom, že člověk byl vybaven a povolán k všestrannosti a originalitě? Co na tom, že specializace je dobrá zejména pro hmyz, obecně pro jednodušší formy života?

Když pomineme onu značnou část lidí „bezdušových“, výsledkem je dnešní rozdělený svět a jeho rozpolcený obraz. Na jedné straně tu stojí v sevřeném šiku lékaři bez vědomí vyššího přesahu jejich práce, kteří nazývají „léčením“ pouhé odstraňování a maskování tělesných příznaků nemocí. Nemoci ovšem (ať se to komu líbí nebo ne) sahají a poukazují svými kořeny na vyšší a jemnější (duchovní …) rovinu člověka, kde je nemoc také doopravdy léčitelná (ale kde ji už nikdo nechce vidět). Ikonou takové medicíny neléčící podstatu nemoci je všemocná pilulka. Zobnete si – a jste „zdraví“. Vysadíte – a jste tam, kde jste byli. Lékaři ovšem nejsou viníky tohoto stavu. Většině lidí však stačí okamžitá úleva a raději budou zobat hromady prášků, než by se zamysleli nad skutečnou příčinou své nemoci. Raději budou hrát (ne)mocné bezmocné pacienty (v překladu „trpně snášející“), než odvážné lidi, co chtějí už konečně a plně převzít odpovědnost za svůj život z rukou „mocných“ a „vševědoucích“ doktorů. Když ta hra na oběti a zachránce je tak pohodlná, že ani nevadí, že je falešná.

Na druhé straně v tomto duálním světě pak stojí kněží a duchovní bez povědomí o hlubším rozměru jejich práce, kteří už dávno zapomněli, že opravdová spiritualita je (bez ohledu na naše sugesce a přání) nakonec vždy spjatá s hledáním jasné odpovědi na konkrétní otázku: Co uděláš se svým zraněním? Totiž jakékoliv náboženství, které nepomáhá člověku k transformaci jeho zranění na „posvátná zranění“, není hodno toho názvu. Neboť nejen úspěchy, ale i pády, zranění, neúspěchy a prohry nutně doprovázejí každý opravdu naplno žitý život a jsou také (zejména v druhé půli života) pro člověka stejně hodnotným zdrojem vnitřní síly, poučení a rozvoje, jako naše úspěchy a výhry. Ikonou zdejšího náboženství je pak ospalý vegáč tlustých andělíčků a dokola omílané kecy o tom, že se stačí jenom zařadit k těm „správným“, co mají toho supermana, kterej byl tak dobrej, že to za ně dopředu už všechno zařídil a vyhrál. Také zde je ta hra na oběti a zachránce je tak pohodlná, že ani nevadí, že je falešná.

K čemu to všechno směřuju: no samozřejmě k těm, co stojí kdesi uprostřed v pestrobarevnejch hadrech a fušujou do psychiky, třeba pomocí konstelací. Možná už je na čase začít si všímat, že pokud někdo v důsledku konstelací nakoukne do duchovní roviny své osobnosti, nebo se mu dokonce přihodí, že vykročí na některou ze spirituálních cest, neznamená to, že je něco špatně a hurá vynadat lektorovi, ale možná je to právě naopak dobře, v pořádku, zkrátka … normálka. A to bez ohledu na to, že ten pohled zpočátku někoho i poleká. A stejně tak je možná na čase začít sledovat statistiky nemocnosti lidí, co prošli konstelacemi, udělali si pořádek ve svých rodinných a rodových vztazích, spojili se se sílou předků, dotklo se jich jejich požehnání a oni v konečném důsledku dokázali opustit či proměnit své dosavadní (nemocné) vztahy a vzorce chování a stali se postupně stále více sebevědomými. Tedy lidmi, kteří jsou si skutečně vědomi své síly a moci a zodpovědnosti na nakládání s nimi. Lidmi, pro které Bůh ani doktor není absolutistický vládce či zachránce, ale „jenom“ spojenec a pomocník toho, kdo se už rozhodl pomoci si (konečně) sám a našel k tomu sílu ve svých rodinných kořenech.

Toliko můj postřeh. Omlouvám se za nutná záměrná zjednodušení a nepřesnosti. Spíš než o preciznost formulací mi šlo o vyjádření určitého smyslu, poněkud skrytého za přesně definovatelnými slovy a pojmy, což je (tedy aspoň pro mne) písmem poněkud obtížné. Prosím za pochopení.


 

Napsat komentář

CommentLuv badge

Copyright © 2018 Bloxxter – osobní blog Pavla Ungra o světě. All Rights Reserved.
Theme by sheVcza. Google

%d blogerům se to líbí: