Jako poslední přichází moje recenze. Nemyslím tím, že by byla nejlepší nebo snad nejhorší (to rozhodně ne). Jen jako autor blogu chci mít možnost se vyjádřit jako poslední. Názory na tuto knihu se u mě totiž dost měnily. Původně jsme si ji kupoval s tím, že si ji přečtu, zkritizuju a pak ji střelím nějaký náctiletý pseudowiccance, která na tom nechá oči. Nicméně tu knihu stále mám doma a od listopadu loňského roku i s věnováním.

První a jediná

Takže i když si myslím, že tato kniha nedosahuje kvalit jiných autorů, myslím si, že je moc dobře, že je zde a myslím, že je v daném oboru nejlepší. Tedy abych to doplnil, v češtině nevyšla jediná kvalitní kniha o Wicce (Bucklandovou modrou příšeru a Cunighamovy spisy se opravdu počítat nedají) a tato je navíc od českého autora a od tradičně zasvěceného wiccana. Co víc by si český wiccan mohl přát?

Osnova

Knihu bychom mohli rozdělit na tři části, na jakýsi obecný úvod do wiccy, čarodějnictví, pohanství a esoterního odkazu vůbec. Pak na část druhou, která má formu vyprávění a ukazuje autorovu cestu k zasvěcení a pak část třetí, kde autor rozebírá různé přístupy a pohledy, které by mohly začínajícímu i jinému wiccanovi pomoci.

Úvod

Zde se dozvíme o tradici v Evropě, o tom jak autor odmítá pojem Novopohanství (s čím mimochodem velice nesouhlasím, Zahrada naráží na to, že to neo- je výrazem nekontinuální tradice. Ano v tom má pravdu. Já totiž na rozdíl od něj nevěřím v kontinuální pohanskou tradici, aspoň v té formě, jak ji vidíme v ČR.)

Myslím, že zde hezky debordelizuje pojmy čarodějnictví, wicca a pohanství, to je myslím velice chvályhodné.

Pak se samozřejmě dostává k pojmům jako je bůh a bohyně. A zde je opět vidět něco, co se mi nějak na Wicce nelíbí. První je kapitola o bohyni. Wicca tvrdí, že jde o vyrovnanost obou principů, jak ženského tak mužského. Tak se ptám, proč všude cpou hlavně bohyni a bůh je vždy v pozadí? Nedávno mi Darken ukázal obrázek, kde je bohyně a klečí před ní bůh. OK, ale nikdy jsem neviděl wiccanský obrázek, kde je to naopak. Tyto aspekty mi v hlavě zrodily otázku: Jak moc vlastně v jádru je Wicca feminí? Kde je sakra ta vyváženost? Nicméně to tolik zase s knihou nesouvisí, to je jen osobní invence…

První zasvěcení

K této části se v podstatě nedá říct téměř nic, Ne že by nebyla zajímavá, ale vzhledem, že jde o vyprávění, místy na můj vkus více patetické, jinde víc zamlžené, ale stále vyprávění. Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme se o tom přít, ale to je tak vše co s tím můžeme, jak by řekl Jára Cimrman dělat.

Doplňkové materiály

Zde se dostáváme k místům, kde sám autor není příliš kovaný a tak jestli jsme doposud mohli s některými názory polemizovat, tak zde si můžeme dovolit vyloženě nesouhlasit. Například hned v kapitole Pojednání o magii narážíme na větu, cituji „…magie funguje, ale také je třeba podotknout, že nefunguje vždy.“ Zde naráží autor patrně na úspěch magického konání a já k tomu říkám, že to, že nebyl operace úspěšná neznamená, že byla méně magická, nebo že méně fungovala. Myslím, že magie funguje vždy, otázkou je zda-li je operace či magický akt proveden správně a zda fungování mělo být cílem. Zde se obávám, že zde autor zaměňuje magii naturalis natolik užívanou a oblíbenou v čarodějnictví a magii inaturalis, natolik obávanou, neužívanou a nepoznanou v čarodějnictví. Zde myslím, je jádro problému a mám poněkud obavy, že čarodějnictví, wicca a pohanství málokdy užívají magii inaturalis tedy tedy hoch magick a proto mohou být představy zkreslené. Což ovšem neznamená, že jejich práce je méně silná či méně významná, sám jsem několik takových operací, aktů či rituálů zažil a musím říct, že na mne velice pozitivně zapůsobily.

Dále v této části nalezneme více či méně praktické rady a doporučení a opět narážíme na, podle mého názoru, nesmírně submisivní pozici wiccana, kterou můžeme nalézat například zde:

„Zdravím vzduch na východě
a zvu jej k tomuto rituálu,
aby se jej zúčastnil a pomohl mi v mém konání,
je-li to jeho vůle a svobodné přání.“

Zde je vidět ten přístup, který je mi cizí, s dovolením dovedu ad absurdum: „Hele živle vzduchu, moc tě prosím hele přijď, já ti teda nechci v žádným případě poroučet, víš nejsme v podstatě nic moc, jen malej wiccan kdesi na louce za vesnicí, jako jestli nechceš tak nemusíš, já se zlobit nebudu, ale kdyby jsi se jako stavil, tak by mě to moooc potěšilo.“ Záměrně jsem toto vidění dohnal do extrému aby bylo vidět co se mi příliš nezdá, já to chápu tak, že při magické práci by člověk neměl být v podřízené pozici, nemusí vyloženě poroučet, pokud se na to necítí (pokud se necítí být mágem), ale rozhodně by měl k tomu přistupovat se zdravou sebedůvěrou a asertivitou.

Nad čím jsem užasl byla délka invokace. Uaáa! Teda já nikdy nebyl tak dobrej, abych si takhle dlouhý texty pamatoval, Invo jsem prováděl co nejvíc spontánně a co nejméně slov, jenž jsem si musel pamatovat. Teda pokud wiccani tohle běžně umí nazpaměť a nestresuje je to, tak klobouk dolů.

Nicméně tuto část celé knihy vidím jako nejpřínosnější a hodnotím ji, navzdory některým nepřesnostem, velice kladně. Nalézáme zde meditace, rituály a konkrétní postupy. Což je to co člověk, jenž začíná s Wiccou potřebuje nejvíce.

Závěr

No teď když to po sobě čtu, tak si říkám, že jsem to celkem dost zkritizoval. No je to smutné, jsem prostě kritický člověk a asi mám v sobě něco po své babičce, která tvrdila, že dobré věci si ocenění najdou samy, jen nedostatky je třeba vypíchnout, abychom se jich zbavili.

No, ale k věci, jak je vidět, na této knize se dá najít něco, co jsou drobné mušky a s čím můžeme polemizovat, ale ptám se, proč byla tato kniha napsána a pro koho? Jistě ne pro rejpaly jako jsem já, jistě ne pro puntičkáře a sofistikované intelektuály jenž tráví akademickými debatami své krátké dny.

Byla napsána pro ty, co o wicce nic neví a chtějí vědět. Byla napsána pro hledající. Měla být zčásti i osobní výpovědí. A všechny tyhle cíle, zdá se, splnila.

Myslím, že je to skvělý počin, který zaplnil díru na českém trhu s knihami s duchovní tématikou. Myslím, že je to dobrá kniha a že bych ji těm kdo tohle hledají rozhodně doporučil. Takže jaký je závěr?

Zhodnocení

Kniha dobře mapuje základní pojmy čarodějnictví, pohanství a Wiccy. Kniha zajímavým způsobem odhaluje cestu k zasvěcení. Kniha dává základní metody a poznatky a motivuje k dalšímu zájmu o tuto tématiku. Považuji ji za dobrou.