Pánbůh za každý rohem
Tak se jmenoval velice zajímavý pořad z cyklu Ta naše povaha česká, který proběhl na ČT 2 3. 10. 2007. Na pořad mne ještě před jeho uvedením upozornil Adrian a Linda Illeana Dragonari, ale bohužel jsem ho prošvihl, ale naštěstí existuje internetový archív, takže jsem měl možnost je vidět a tuto možnost tedy navrhuji i Vám.
Vzpoměl jsem si na tento pořad až o víkendu kdy o něm mluvila moje známá Carol, poněkud s despektem, kdy její známý Yuri (jakýsi pseudostudent teologie) prý o tomto pořadu mluvil s neúctou. Obzvláště o vystoupení Jakuba „Zahrady“ Achrera a Adriana a Lindy Dragonari (kritizoval jakési názory na katolicismus, no hledal jsem, ale moc jsem je tam nenašel). Všimla si tohoto pořadu i slovenská větev Asátrů. Poté co jsme tento pořad viděl, musím říct, že se mi to líbilo, jejich rozhovry byl jemné, citlivé, rozumné a vkusné a jediné co bych vytknul byla střih pořadu, kdy byly střídány rozumné a vkusné rozhovory se Zahradou, Adrianem a Lindou, panem Vojtíškem či Tomášem Halíkem a poněkud šílenými sektářskými hnutími a rozhovory s lidmi.
Poté tam najdeme takové skvosty jako například: „Jsem křesťan ale nevěřím v Boha.“ nebo fanatické „halelujálidislyšíšbožíslovoamen“ eventuélně mystická cesta na Jupiter, kde musíme mít vibrace přesně 5000 abychom tam mohli žít. No tyhle kusy mne opravdu pobavily, ale jinak musím říct, že se mi pořad líbil.
Jakožto čerstvý student žurnalistiky k tomu snad jen dodám, že na zdejší poměry tam bylo nadprůměrné množství lidí, kteří se dají považovat za rozumné a odborníky, a světe div se, dostali poměrně dost prostoru k vyjádření podstatných myšlenek.
Onen „mystik“, nebo ty odpovědi lidí to sice jako celek docela slušně kazily, ale pořád to bylo výrazně nad českým publicistickým průměrem. Ještě že to dělala ČT a ne taková Nova, to by byl teprve zážitek.
Po tragických zkušenostech s tv Nova i Prima, musím přiznat,že tentokrát tvůrci pořadu dodrželi slovo a použili jen to co bylo dohodnuto. Žádné věty vytržené z kontextu ani pokusy o senzace a manipulaci. Ne znamenalo ne. Zajímal je jen samotný problém. Dokonce i po té co režisera porazil a osliznul recesista vlkopes.
No… můj dojem je všelijaký. Většina lidí, s kterými jsem mluvil, říkala, že jako dobrý, ale já nevim. Je to strašně útržkovitý a rychlý. Ale co víc se dá tak asi vtěsnat do těch pár minut… důležitý je, že tam zazněly tyhle věci:
– příroda
– starý obyčej
– Bohové
– předkové
…a stím bychom asi měli být spokojený. Je fakt, že se z ničeho nedělá senzace a to se cení!