Nakladatelství Vodnář vydává další knihu Jozefa Kariky: Brány Meonu

Napsal: Pavel Cody Ungr | Kategorie: Chaos magie, Informace, Magie
27. března 2009 v 13:44
Jozef Karika: Brány Meonu

Ti kteří sledují novinky nakladatelství Vodnář, již nějakou dobu tuší a těší se další knihu Jozefa Kariky, slovenského magika (nejenom), který se zapsal do obecného povědomí svoji v doposud nejzajímavější knihou Zóny stínu.

Dle slov Jozefa Kariky i ostatních osob, které měli možnost nahlédnout do rukopisu, se jedná o o jeho stěžejní dílo a ledasčem napovídá i samotná anotace:

Ve své čtvrté knize se Jozef Karika zabývá postmoderním zkoumáním průniků klifotických sil z odvrácené strany Stromu do reality 20. století. Nejvíce pozornosti věnuje průzkumu temných aspektů Hitlerovy Třetí říše a 2. světové války. Neopomíjí ale ani 1. světovou válku, dění na Dálném východě, fenomén komunismu a Stalinova termidoru, italského fašismu, období studené války nebo současnou vlnu celosvětového terorismu.

Autor si zde v ponoru do skryté povahy katastrofických událostí a hrůzných postav 20. století neklade žádná omezení a nemilosrdně sestupuje do ještě úděsnějších hlubin klifotického zla než ve své předchozí knize Zóny stínu.

Při této postmodernistické analýze využívá nejen svých bohatých odborných znalostí historie, psychologie a filosofie, ale též imaginární vhledy a prvky učení Aleistera Crowleyho, Carlose Castanedy, Michaela Bertiauxe, Austina Osmana Sparea, Petera Carrolla nebo Ramseyho Dukese. Oporou při utváření koláže iracionálních hrůz minulého století jsou mu též sugestivní motivy různých magických škol a proudů nebo temné vizionářské záblesky spisovatelů, jako jsou Howard Philliphs Lovecraft, John Ronald Reuel Tolkien, Terry Pratchett a další.

kniha brány meonu – magická legenda o 20. století, jak je tomu u Jozefa Kariky zvykem, dosahuje v hloubce průniku do problematiky světové úrovně a představuje stěžejní dílo ve svém žánru experimentální literatury.

Jozef Karika sám o této knize hovoří takto:

Je to vlastne zmapovanie najväčších klifotických erupcií v 20. storočí. Silne démonologická kniha, aj keď na prvý pohľad možno nie až tak zameraná na konkrétne techniky a prax ako Zóny stínu. Na druhú stranu – pre zachytenie esencie, rukopisu a pocitových sigíl démonických entít môže poslúžiť oveľa silnejšie, než Zóny. Vidím to tak, že brány meonu sú mojou knihou s najviac hlbinným prienikom do najtemnejších oblastí individuálneho aj kolektívneho nevedomia, resp. do klifotu. Experimentálna prax zameraná na zachytenie vzorov popísaných v knihe bola podstatne náročnejšia, než pri zachytávaní démonických vzorov pre Zóny stínu. brány meonu považujem za mnohonásobne temnejší a potenciálne deštruktívnejší text. Praktické techniky, ktoré vyvodzujem v závere knihy, sú, pokiaľ sa chceme držať týchto označení, čiernou arcimágiou, oproti ktorej je to, čo bolo popísané v Zónach, len banálna detská hra. Čo sa týka technického spracovania knihy, je to zatiaľ môj najvýpravnejší počin, čo zistí asi každý, kto si knihu prelistuje. Pochybujem, že by to v Čechách alebo na Slovensku dal presne podľa mojich predstáv dokopy nejaký iný vydavateľ, než pán Kvasnička, ktorému ďakujem, že mal na to vôľu, trpezlivosť a nervy. Knihu som začal písať v roku 2003, pôvodne ako kapitolu do Zón stínu. Postupom času sa text rozrástol na skoro štyristo strán. Rukopis bol dokončený koncom roku 2006. Odvtedy sa to priebežne pripravovalo na vydanie. Verím, že výsledok sa bude čitateľom páčiť.

Kniha jde právě v těchto dnech do distribuce a můžete si již objednávat na internetovém knihkupectvi Kosmas za 288 Kč.

Obsah

  • Předmluva
  • Předzvěsti stínu
  • Příchod Marta
  • Řev Lva
  • Ex Oriente Nox
  • Démon pěticípé hvězdy
  • Svastika černého Slunce
  • Vláda dvojitého boha
  • Zánik
  • Doslov – Eschaton

brány Meonu

  • Nakladatel: Vodnář
  • ISBN: 978-80-87146-97-2, EAN: 9788087146972
  • Formát: 360 stran, 21,5X15cm, česky, vázaná vazba
  • Rok vydání: 2009 (1. vydání)

Článek už četlo 7102 čtenářů.

Původně rodák z krkonošské Jilemnice, nyní už pár let SEO konzultant a aktivní člen Mezinárodní pohanské federace v Praze. Po Ataxu a H1.cz si zkouším práci na volné noze a členství v straně Zelených. Opustil jsme roli národního koordinátora Mezinárodní pohanské federace a užívám si prosté členství. Zároveň sleduji co se kolem mne děje a snažím se zlepšovat sám sebe i okolní svět. Miluju hudbu, tanec a knížky. Rád cestuju a poznávám nové lidi a nové výzvy.Jsem pohan a magik poměrně postmoderního ražení. Nenechám se tím zmást. Řikají mi Cody. Jsem Pavel Ungr.


13 komentářů

trilo
Bře 27, 2009 at 16:49

Cody, co to prosím znamená, když je něco „klifotické“?


 
Cody
Bře 27, 2009 at 17:24

Kojot jej vysvětluje takto:

Klifa je označení pro paralelu sefiry (nádoby na Stromě života), je to energetické centrum na odvrácené straně kabalistického Stromu života (tzv. Stromu smrti). Slovenský mág Jozef Karika klifot (plurál) charakterizuje (v doporučeníhodném článku Filmový horor z pohledu magie – Iniciační význam strachu) takto: „Podle kabalistického učení jsou světy klifotu (střepin) prvotními emanacemi bytí, v nichž nedošlo k vyrovnání, strukturaci a harmonizaci sestupně emanující energie, následkem čehož jsou neuspořádané, chaotické, racionálně nepostižitelné a slouží jako příbytky démonů.“

V případě, že by to nestačilo, asi bych našel něco ještě podrobnějšího, jen dodávám že toto slovo se také překládá jako skořápka, klifotické světy, jsou ty co obklopují svět našeho stvoření. Tedy hermetická kabbala to myslím tvrdí. A možná i židovská.:)


 
Adrian
Dub 22, 2009 at 12:23

Knihu jsem si čerstvě koupil/a stále ji mám ve stádiu rozečtenosti/ ač mám jinak k dílum Josefa Kariky spíše záporný vztah. Jde opravdu o velmi zajímavou publikace, která mě zaujala hned při prvním nahlédnutí v knihkupectví rozsahem, hloubkou a nevídaným zpracováním některých témat. Myslím, že i jen jako historická kniha by stála za to.

Pokud se týká záporů tak třeba přiznat, že překlad do Češtiny je místy trochu krkolomný. Ač musím přiznat, že díla A.Crowleyho i Lowecrafta stejně jako záležitosti Hermetického rázu znám velmi povrchně, tak už v první třetině knihy jsem našel řadu zavádějících a pochybných informací z dalších oblastí, takže se trochu obávám o relevantnost v oblastech do kterých nahlížím jako laik.


 
Adrian
Dub 22, 2009 at 12:54

Možná příklad pro ilustraci:
str.127. „Pozn.142/San upozorňuje na další spojitost run a Knihy Zákona. Odvozuje se z písmene ehwaz/nebo také eihwaz/pro písmeno E, což v nejtemnější obskurnosti souvisí se jménem vyslance Hoor-Paar-Kraata, Aiwasse/někdy psáno též Aiwaz/“

Nechci snižovat autoritu obou pánů magiků, ale pominul-li „velmi neotřelou“ teorii se shodou jména, pak nelze naprosto přijmout mentorování o runách od někoho kdo je schopen udělat z run Ehwaz/Ior-kůň/ a Eihwaz/Ihwar-Tis/, totožnou runu jen na základě vizuální podobnosti vizigótského názvu. Ovšem ve Vizigótštině se Ei na začátku a uprostřed slova čte jako Y.
Myslím, že takový zásek se nestává ani tomu kdo má o runách alespoň povrchní znalosti/což z textu nevypadá/.

Ps: Že by Japonská armáda používala k trhání lidí na počátku 30.let Německé ovčáky je velice nepravděpodobné. Zvlášť v zemi s extrémní hrdostí na vlastní chovy kde existovala řada stejně vhodných pracovních plemen.


 
J. K.
Dub 22, 2009 at 18:16

Díky za záujem o knihu napriek zápornému vzťahu. Budem rád ak poskytne nové podnety.
Uvedená pasáž ohľadom rún je citácia Sana, ktorá mi prišla v súvislosti s kontextom popisovaným v hlavnom texte zaujímavá, takže som ju uviedol ako poznámku pod čiarou (a samozrejme ako priznanú citáciu). Netrúfam si polemizovať ako to San, prípadne autor z ktorého čerpal, pôvodne myslel. Hovorí sa tam o písmene ehwaz „nebo také eihwaz“ pre písmeno E. Ehwaz sa pre „e“ používa, Eihwaz pre „ēo“ alebo „ï“, v čom by som nejaký zásadný problém nevidel. Podstata poznámky je v podobnosti mena Aiwass s názvami daných rún, či už smerom k špekuláciam o okultnej prepojenosti alebo prípadnej podvedomej inšpirácii Crowleyho z tohto zdroja.

Dovolím si nesúhlasiť s tým, že používanie nemeckých ovčiakov Japoncami je „velice nepravděpodobné“. Pokiaľ hovoríme o konaní Japoncov v Nankingu, tak nejde o „počátek 30. let“ ako uvádzate, ale o prelom rokov 1937 – 1938, teda skôr ich záver. V tomto čase malo Japonsko úzke vzťahy s nemeckou Treťou ríšou (nacisti pobývali aj v samotnom Nankingu), dochádzalo k výmenám na rôznych úrovniach, takže nevidím dôvod, prečo nie aj na vojenskej vo využití psov. Používanie nemeckých ovčiakov Japoncami opisuje Iris Changová v knihe The Rape of Nanking, ktorá sa považuje za jeden z najlepších prameňov na danú tému (konkrétne na stranách 6 a 88-89). Zmienku o využívaní nemeckých ovčiakov Japoncami na vojenské účely v prvej polovici 20. storočia nájdete aj v tomto článku: http://www.akitainu.cz/historie.html (Vojenské oddíly byly vysílány do vesnic a vybíjeli vše, kromě Německého ovčáka, který byl zabavován pro vojenské účely.)

Pre opis pôsobenia aktivizovaného klifotického obsahu je však celkom jedno, či napíšeme, že trhali ľudí pomocou nemeckých ovčiakov alebo čiváv. Dôležitá podstata vykreslovaného konania – trhanie ľudí psami – zostáva nezmenená. V tomto duchu doporučujem vnímať aj ostatný text knihy. Vzhľadom k rozsahu, hĺbke a multidisciplinárnosti analyzovaného diania je kľudne možné, že sa tam dostali nejaké nepresnosti v detailoch a pod.; nie som odborník na všetko. Čerpal som v prevažnej miere z prameňov od renomovaných autorov vo svojich odboroch, no v prípade overovania všetkých detailov uvedených v citáciách by príprava knihy netrvala šesť rokov, ale dvadsať. Okrem toho, kniha ani nemá byť historiografická, na čo upozorňujem už v samotnom predslove, kde píšem:
„Vytváření legend patří ke koloritu magické tradice. Je zvláštním rozměrem magie, jehož cílem není podat výčet historických událostí tak, jak ho nabízí vědecká historiografie, nýbrž odlišně – interpretovat ho magickým jazykem. Takto budované legendy jsou vyprávěními, jež jsou utvářeny snoubením fantazie s historickými fakty. Odkrývají iracionální, okultní až snový pohled na dějiny, v případě naší knihy na tragické dějiny 20. století.
Úlohou zde není dokázat, že „to bylo jinak“, než tvrdí běžná historiografie, prohlašovat smyšlenky za historické skutečnosti – jak se to často děje v jiných podobných pracích – ani prosazovat hermetický, antroposofický, astrologický, thelémský či jakýkoliv jiný okultní slovník a dogmata (vůči kterým zůstáváme skeptičtí), ale pootevřít brány k novým dimenzím a způsobům myšlení i vnímání, napomáhajícím vymanit se z konvenčně vymezených trajektorií uvažování.

Naše magická legenda o 20. století je takovouto výpovědí, surrealistickým textem, postmoderní hrou imaginace. A právě v tom spočívá její podstata. Čitatel zde vedle sebe bez jakéhokoliv oddělení objeví historiografická fakta, citace renomovaných historiků, magické postřehy a úvahy, i plody čisté fantazie autorů jako Howard Phillips Lovecraft, Terry Pratchett nebo John Ronald Reuel Tolkien. Zůstává jen na něm a na jeho svobodě myšlení, jakým způsobem si tuto surrealistickou textovou koláž utřídí a uspořádá; co pojme za skutečné, co za neskutečné; co za přijatelné, co za nepřijatelné; co za pravdivé a co za fantazijní.
Naše kniha je výzvou ke svobodnému experimentování mysli. V ní může čitatel spojovat fakta i fantasmata čistě podle své vůle, pohybovat se na ostří jejich hranice, nebo ji oboustranně překračovat.“


 
Catalessi
Dub 23, 2009 at 08:52

San a Eihwaz: Eihwaz a Ehwaz rozhodně není to samé, praktikové vědí, že se jedná 2 o odlišné runy. Jak jsem uvedla na své přednášce o postmoderním významu run, je tady jisté vodítko: Eihwaz (tis, luk a šíp, vystavení sebe samých nebezpečí/zkoušce, např. lov, ubývající a přibývající měsíc, v armanen „strážce“ – Aiwass/Aiwaz). Armanenští praktikující chápali Eihwaz jako osobního strážce, což může korespondovat s crowleyho pojetím Aiwaze.
San co se týče run není praktik a postupuje ve stylu K. Granta – hodně dá na dojmy a shodně znějící slova. Slabinou tohoto postupu je, že např. podobně bychom mohli odvodit, že džudo je tradiční židovské bojové umění, pocházející od lat. výrazu „judio“ (džú-dio). Intelektuálně určitě zajímavé, prakticky však úplně mimo…


 
Faust
Dub 23, 2009 at 15:42

Pane Cody, údajně patříte k řádu Svob. zednářů, je to pravda? Ba ne, někde jsem četl „zaručenou pravdu“, že Jste v řádů sv. zednářů. No vidíte, jak Jste slavný, Nejste-li členem, tak už Jste jím. A klobouk dolů, žádného jsem v životě neznal.


 
adrian
Dub 23, 2009 at 16:23

Děkuji za vyčerpávající odpověď. Opravdu nejsem znalcem řady uváděných magických směrů. Jak jste napsal člověk nemůže/a také nemusí/ znát všechno. Přesto o oblasti Runové magie jisté povědomí mám. A opravdu je toto Sanem uváděné propojení run naprosto mylné a neudržitelné.
Nevím zda li se A.Crowley zabýval runama, ale z mě dostupných zdrojů zatím vycházelo, že tuto oblast zcela opomíjel. Pokud existuje nějaká zpráva o opaku, byl bych za ní velmi vděčný.

Zdroj o užití NO je skutečně relevantní a dostačující, díky. Přesto mám soukromě jisté pochybnosti neboť znám řadu případů z tohoto oboru kdy oficiální verze o historii plemene naprosto neodpovídá výpovědím profesionálů kteří byly takříkajíc“u toho“.
Na uvedeném druhu plemene opravdu záleží, neboť tím se vytváří jeho duch a legenda. To píšu jako člověk jemuž jsou tvorové rodu canis středobodem jeho magické praxe.
Mimochodem, možná někoho kdo četl tuto knihu zaujme pozoruhodný fakt/který jsem nedávno osobně získal z nejvěrohodnějšího zdroje, který mohu zdělit/, že Adolf Hitler nakupoval své Německé ovčáky výhradně od Českého chovatele/nešlo dokonce ani o etnického Němce/ z okolí Prahy.


 
J. K.
Dub 23, 2009 at 16:49

Osobne taktiež žiadnu konkrétnu vedomosť o tom, že by Crowley pracoval s runami nemám, práve preto mi príde tento smer -aj keď len špekulácie- zaujímavý. V Liber AL vel Legis sa runy spomínajú. Pri Crowleyho rozhlade v mytologických a magických systémoch sa mi zdá nepravdepodobné, že by takúto líniu celkom opomenul.
Čo sa týka psov Adolfa Hitlera, tak Vás možno zaujme stať v závere kapitoly o nacizme.


 
Cody
Dub 23, 2009 at 19:41

Nevím nic o tom, že bych byl členem Svobodných zednářů. Nicméně pokud jím jsem, jsem zatraceně dobrý Svobodný zednář. (zasvěcený parafrázi pozná)


 
Catalessi
Dub 24, 2009 at 13:45

„V Liber AL vel Legis sa runy spomínajú.“

Ano, jenomže v tom smyslu, že entita diktující knihu vyzývá proroka, aby pochopil tyto runy (volně cituji) – což znamená pohled „egyptského“ ducha na latinku, kterou Crowley psal.

Jinak: I.43 se výrazem Isa myslí Isis.

Takže v AL runy nejsou.


 
Catalessi
Dub 24, 2009 at 13:47

Sry, I.49, viz. výše.


 

[…] časem jsem informoval o nové knize Jozefa Kariky Brány Meonu, a protože jsme ji už stačil doslova “zhltnout”, […]


 

Napsat komentář

CommentLuv badge

Copyright © 2018 Bloxxter – osobní blog Pavla Ungra o světě. All Rights Reserved.
Theme by sheVcza. Google

%d blogerům se to líbí: