Faunův labyrint

Napsal: Pavel Cody Ungr | Kategorie: Recenze
17. srpna 2007 000 10:51

Faunův labyrintKdyž jsem byl letos na Festivalu Fantazie na Evilmidově přednášce „Novinky filmového horroru“ tak mě krom jiných věcí zaujmula právě ukázka z filmu Faunův Labyrint (El Laberinto del Faun). Když jsem poté zjistil, že recenze na Studně o něm mluví víc než dobře (10 z 10) tak bylo myslím rozhodnuto. To, že tento fantasy-pohádko-drama-horror získal 3 Oskary (Kamera, Výprava, Masky) a nominaci na Cizojazyčný film, Hudba, Scénář a Zlatou Palmu v Cannes bylo již jen doplněním skládačky mé představy o tomto vynikajícím španělském filmu a věděl jsem, že na tento film musím jít do kina a bylo jen logické, že pro tuto projekci nevyužiji jedno z mnoha pražských multikin, ale právě kino Světozor.

Možná Vás zarazila specifikace žánrová a to moje rčení fantasy-pohádko-drama-horror. Ano zdá se to podivné, ale opravdu tento vynikající film v sobě dokázal nenásilným způsobem skloubit všechny tyto žánry a hned se pokusím na příkladech ukázat, že tomu tak opravdu je.

Fantasy

Možná fantasy je poněkud zavádějící pojem, ale nějak mám pocit, že to má k sobě blízko. Víly, Faun, labyrint a celkové ztvárnění postav je jako vystřižené z některých fantasy děl. Postavy jsou opravdu krásné co se týče kostýmů a počítačových animací či masek. Bravo.

Pohádka

Pohádka prokládá vlastně celý příběh, různé výseky pohádek nacházíme na každém místě a pohádkou to začíná a končí. Vlastně i klasické 3 úkoly a jiné věci ukazují na pohádkovou motivaci včetně pohádkového kouzla celého příběhu a hlavně vynikajícího konce. Je zde jasně definované dobro a zlo, víme že fašisté jsou ti zlí a partyzáni ti hodní.

Drama

Celý příběh je postaven na pozadí španělské občanské války v roce 1944, určitá bezvýchodnost a temnost této doby, nadřazenost a zvrácenost fašistického zřízení v tehdejším Španělsku na nás dýchá jako duch celého příběhu. Byť v pozadí, ale stále cítíme tu pachuť mučených a mrtvých lidí zavražděných bezohledným kapitánem a jeho charisma kruté moci nad životem a smrtí lidí.

Horror

Ano, děsivé plížení zahnívajícími kořeny a klasická „lekačka“ v podobě obří ropuchy či útok nelidské zrůdy v podzemí je opravdu skvělým horrovým prvkem geniálně natočený. Posledně zmiňovanou scénu považuji za jednu z nejzajímavějších. Můžeme přiznat, že i první smrt, tedy to, když kapitán ubije k smrti dost brutálně (hezky surrealisticky ztvárněno) podezřelého syna lovce králíků je velice působivá scéna při které dámy přivírají oči (nejen dámy).

Celý příběh se odehrává v již zmiňovaném fašistickém Španělsku, kde malá Ofélie se svojí matkou přijíždí za otčímem, surovým a bezohledným fašistickým kapitánem, který bojuje s partyzány, kteří bojují za svobodu ne-fašistického Španělska. Na místě kam přijíždí Ofélie nachází Faunův labyrint a pak se začínají dít věci!

Nebudu prozrazovat víc než už jsem řekl, ale každopádně se jedná o vynikající film, skvělé herecké výkony, skvělá režie a scénář a rozhodně nelze opomenout kostýmy a výpravu. Celé dohromady to dává dohromady naprosto strhující film, který ve Vás zůstane dlouho „ležet“.


1 komentář

brozkeff
Srp 19, 2007 at 23:07

Měl jsem příležitost tento geniální snímek vidět již před českou premiérou a také plně souhlasím, film má své jedinečné kvality… především stojí za povšimnutí, že se jedná o jeden z filmů, který kašle na american-style zápletku „klaďas—záporňák“ (stručná definice: od počátku je v takových filmech jasné, kdo je ten hlavní hrdina (ergo, komu fandit) a stejně tak je i jasné, že tento hrdina na konec vyhraje (celý film se nese střelba z kulometu, nakonec hrdina pustí kohoutky, odhodí kouřící hlaveň zbraně a je konec :ep ))

Filmy, které nedodržují toto „tradiční Holywoodské“ schéma mají u mě řádově větší šanci, že je ohodnotím kladně. Doslova pak miluji filmy „postmoderního“ střihu, kde vůbec není řečeno, která strana je vlastně ta špatná, a záleží pouze na úsudku diváka, jak si vybere. Často sem spadají horrory nebo neamerická tvorba.

El Laberinto del Fauno je tak někde mezi. Okouzlil mě především zcela transparentními a bezbolestnými přechody mezi realitou a tzv. „fikcí“. Taková Alenka v říši divů. Moc krásná Alenka v říši divů! 🙂


 

Napsat komentář

Copyright © 2019 Bloxxter – osobní blog Pavla Ungra o světě. All Rights Reserved.
Theme by sheVcza. Google