Kojot

Čvn 12, 2009 at 12:38

Tím (textem a obrázkem) chceš naznačit, že jsi obětoval přítelkyni některému z bohů, které uctíváš? Gratuluji! Konečně pořádný pohan! 😉

Kateřina

Čvn 25, 2009 at 03:55

Oční kontakt

Krokodýl Medvídek tiskl víčka k sobě – zprava do leva.
Nevidomí (alegoricky), nevědomí (jasně a reálně) i bez sebevědomí (důsledek traumatického dětství).
„Mě by trochu pomohlo, vědět o co tam jde.“
Něco se dělo, on to neviděl.
„Co se dělo?“
Ticho. Tentokrát prázdné a bezobsažné.
„Stmívalo se?“
Ať se dělo cokoli na lepší časy se neblýskalo (realistický odhad).
Krokodýli jen jedí a odpočívají. On teď zažíval něco zvláštního.
„Nebylo to poprvé?“
Hořký smích. Kopec trpkých vzpomínek.
Medvídek odhalil řady svých zubů v zářivém úsměvu.
Světlo se odráželo o jeho tesáky. Teď už se blýskalo.
On to neviděl.
„Ale to je zbytečný psát, když už to čtenář ví.“
Medvídek se rozhodl. Teď nebo nikdy? Nikdy.
Zavřel oči ještě hlouběji, už je nikdy nenašel.

The End

„Lidská hloupost je nedosažitelná,“ moudře pokývala hlavou.
„Ty ji máš ale nadosah,“ obdivně k ní vzhlížela.