Nasledující povídku napsala moje kamarádka, která používá pseudonym Maruška Medová.

Zdenda přichází do lokálu, vedle sedí Xaltotun.
Zdenda, mile: „Ahoj Xaltíku… mohl bys prosímtě na chviličku?“
Xaltotun: „Ale jistě, na slušné lidi si najdu vždycky čas“
Vyjdou před hospodu. Locki se otočí ke Snopovi:
„Co mu tak může chtít?“ Snop krčí rameny a lije si do piva další čaj. Po chvíli se zvenku ozve výkřik.
Locki: „co to bylo?“
Olii: „Znělo to jako Xaltotun“
Snop: „Hej vy tam venku, držte hubu!“
Po chvíli se vrací Zdenda: „Xaltotun se omlouvá, musel odejít.. ale všechny pozdravuje.“
Následuje půl hodina rozhovorů o magii. Poté:
Locki: „pššt. Zdendo?“
Zdenda: „jo?“
Locki: „Xaltotun.. tys ho zabil, viď?“
Zdenda: „… jo…“
Locki zasněným tónem: „jaké to bylo?“

Dodatek: O Xaltotunovi se říká, že je v tuto chvíli v cizině. Opravdu? A co na to Jan Tleskač?

Dodatek č. 2: Veškerá podobnost se skutečnými osobami a ději je čistě náhodná.

Sepsáno dle http://www.vampire.cz/litery/show.php?&what=31