Jak Strážce řekl ta udělal a jeho recenze Zahradovy knihy je zde.

První zasvěcení – úvaha + se „špetkou“ recenze

Dostalo se mi nesmírně složitého a pro mě problematického úkolu, a to napsat recenzi na knihu První zasvěcení od Jakuba Achrera. Naneštěstí se jedná už o druhou verzi mojí recenze a od prvního písmene, které jsem napsal, mám pocit, že to nebude snadný úkol.

Kniha, jak ji vidím nyní, mi nabízí zhruba tři možnosti, jak k ní přistupovat tak, aby vznikla recenze anebo aspoň něco recenzi co nejvíce podobného. První by byl pohled starý tři roky; ten je však děsivě optimistický, přehlíží mnoho zásadních problémů a nedostatků a nezabývá se těmi nejdůležitějšími fakty. Druhou možnost naskýtá pohled plynoucí ze současného vidění světa. To by se ale celá recenze zkrátila na tři odstavce, po jejichž přečtení by málokdo uvěřil, že nejsem zaujatý. Třetí způsob, a tedy kombinace obou předchozích, se mi zdála nejrozumnější a nejméně problematickou.

Při psaní recenze jsem se zaměřil především na informační a praktický přínos knihy pro, co největší vzorek čtenářů ( ano, jestli je první nebo poslední knihou tohoto druhu u nás mě moc nezajímalo).

Tak tedy kniha…

kniha jako celek na mě působila poněkud nedokončeným dojmem. Když jsem ji dočetl, přemýšlel jsem, jestli existuje nějaký druhý díl anebo alespoň nové, rozšířené vydání.

kniha je ovšem velmi čtivá a to hlavně díky zakomponování osobního příběhu autora do textu knihy. Dalo by se říci, že kniha s tímto příběhem „stojí a padá“. Když jsem tedy přemýšlel, která díla podobného ražení použít ke srovnání, nenapadl mě nikdo jiný, než starý známý Castaneda. Podobnost stylu, který byl použit při psaní Prvního zasvěcení a knih Castanedy, je jednoduše nepřehlédnutelná.

Toto provedení zaručuje čtivost (o které jsem psal už výše), ale také jasně ukáže nedostatky a chyby v pojetí knihy a ve vyprávění příběhu.

Příběh

Příběh je vskutku geniální – jedná se vlastně o klasický archetypální příběh o popelce/Harrym Potterovi, kde není nouze o trochu toho napětí a pěkně useknutý happy end.

Bohužel nám příběh samotný kazí jistá záměrně provedená cenzura, ale ta je samozřejmě pochopitelná. Přesto mě trochu zamrzelo, že v knize není třeba pasáž s cenzurou autorova zasvěcení nahrazena nějakou eklektickou verzí, kterou by eventuelně doporučil.

Příběh je prostě více méně useknut (proto ještě stále někteří fanoušci „bombardují“ Volvox Globator otázkami ohledně dalšího dílu).

Faktická stránka

Snad už kolegové recenzenti něco málo napsali za mě.

Praktická stránka (malé odbočení)

Kniha velmi dobře ukazuje jednu věc, která je ovšem „velmi dobrým“ zvykem, aneb: Chcete dělat tradiční Wiccu – dejte se k nám (…chceš být členem D.R., T.O.S, L.C.N – dej se k nám…).

Tradiční Wicca má prostě výborně udělanou marketingovou strategii a hledí si svého know-how jako každá větší a úspěšnější společnost.

Otázkou zůstává, kam až to povede, ale to už je jiná pohádka (strýček Crowley se jistě usmívá).

(…už se vracím k recenzi…)

Když tedy opomenu doplňkové materiály, z nichž mi některé připomínají něco, co už jsem kdysi dávno četl, vzniká dojem, že po praktické stránce jsem se vlastně o Wicce nic moc bližšího nedozvěděl. Vlastně nic, co bych si nenašel na internetu, případně v knihách.

A tady je i obrovský rozdíl mezi touto knihou a tvorbou Castanedy, ze které doslova dýchá živoucí a přístupný systém bez zbytečného „hraní si na schovávanou“.

Závěr

Kniha je určitě dobrou motivací a vodítkem pro začátečníky, kteří neovládají jiný jazyk, než český, ale to je ten největší klad, který jsem našel. Dalším kladem i záporem je příběh samotný.

Moje pochybnosti po přečtení knihy mě dovedly k nejdůležitějším otázkám celé této zpropadené recenze:

Co je obsahem této knihy?

Nejsem si jist, ale bude to asi kombinace podobná této: základní informace v českém jazyce o Wicce + zážitky autora (asi to nejčtivější) + možnost obrátit se na někoho zkušenějšího.

Co mi kniha vzala?

Konvici zeleného čaje, něco málo routy a poměrně dost času.

Co dá kniha začátečníkům?

Pro začátečníky, kteří se zabývají Wiccou je kniha velmi vhodná. Přesto v současné době by pro ně bylo lepší sehnat si knihy ze zahraničí a nebo kontaktovat přímo pana Jakuba Achrera alias Zahradu.

Co mi tato kniha vlastně dala?

Myslím, že nechám každého čtenáře, aby si na tuto otázku odpověděl sám – mně osobně nedala v současnosti nic.

Strážce