Recenze: Alain de Botton – Náboženství pro ateisty

Napsal: Pavel Cody Ungr | Kategorie: Knihy, Recenze
1. března 2012 000 01:51

Když jsem se o této knize dozvěděl, tak jsem nadšeně zaplesal. A to hned z několika důvodů. Za prvé – nejsem ateista. Za druhé – nepovažoval bych se za ortodoxně nábožensky věřícího v tom smyslu, jak může být běžnou společností vnímáno. Pouze si uvědomuju iraciálnost našeho světa a tu vnímám jako jeho nedílnou součást. Nicméně pozitivně vnímám ateismus v jeho mnoha aspektech. Proto jsem se na knihu těšil s dychtivým očekáváním, co mi nabídne.

Takže milí čtenáři, připravte se na to, že vás patrně knížka naštve, pokud jste silně věřící nebo silní ateisté až antitesté. Abych lehce kontroverzně dodal – tato kniha se “extrémistům” ani z jednoho tábora líbit nebude. Neříká totiž, že Ježíš je cool.

Neříká ale ani, že náboženství je blbost pro slabochy.

Což je pochopitelně postoj, který dokáže nejednoho naštvat. Namísto toho hledá na náboženství skutečnosti, které jsou na něm dobré a prospěšné pro společnost. A já jsem rád, že konečně někdo vidí, že náboženství, není jen panbíčkářství kropenkových ropuch, ale legitimní cesta životem, která nás může připravovat na nejrůznější nástrahy, které naopak naše současná prý ateistická (čemuž pochopitelně nevěřím) společnost má problémy řešit. Ať už se jedná o přechodové rituály, vztahy s rodinou, navázání kontaktů, sblížení lidí ve společnosti atp. Naopak náboženství, maje za sebou často stovky let zkušeností, si je vědomo, jak je zdravá společnost či komunita důležitá a má připravené mechanismy, přioděné do liturgických kalendářů a náboženských tradic, které tyto problémy řeší.

Alain de Botton se snaží okleštit náboženství od té duchovní složky a nacházet v něm důležitou roli společenskou, kulturní a morální. A je opravdu velmi úspěšný. Odhaluje nám prvky náboženství ve své genialitě a kráse a dovolí nám žasnout nad jednoduchostí a přesto až brilantní komplexností jednotlivých náboženství.

Nemohu se však zbavit dojmu, že Alain de Botton, ač sám nemůže uznat náboženství jako celek, je jím fascinován a hledá argumenty, aby ho mohl legitimně a zcela racionálně milovat. Obdivuje architekturu nebo filosofii, žasne nad tradicemi a uctívá morálku. Přesto však mu jeho jeho omezení dané vzděláním a tlakem společnosti nedovolí uznat náboženství jako celek a nutí ho jej pitvat na kousky a ty respektovat.

Dovolím si nyní malou odbočku, víte, že vlastně nevíme, přesněji akademická obec se není sto shodnout, co to náboženství vlastně je?

Wikipedie: Není známa definice náboženství, na níž by se širší vědecká komunita shodla. Náboženství v moderním smyslu je totiž velmi abstraktní pojem, k němuž se dospěje až na základě srovnávání. Na náboženství je možné nahlížet z různých, i protikladných úhlů pohledu. Odborná literatura poskytuje mnohu různých definic. Skoro lze říci: kolik badatelů, tolik definicí. České slovo náboženství, úzce spojené s pojmem Boha, má také posunutý význam oproti pojmům v jiných jazycích, odvozeným často ze slova religio, které má zřejmě původ ve slovese relegere (= znovu pročítat, promýšlet) a je příbuzné se slovy označujícími ohleduplnost, svědomitost i posvátnost.

Až zase uslyšíte mluvit o náboženství, zeptejte se ho, co tím vlastně myslí? Jestli má na mysli Marxovo Opium lidstva nebo naopak Štampachovo “Náboženství je reálný, životní, osobní vztah člověka k transcendentní zkušenost”.

A díky tomuto oslímu můstku si dovolím vyřknout kritiku k oné knize, která mě pálí na jazyku, potažmo na mezerníku, již od začátku této recenze. Jakkoliv si myslím, že autorova snaha mohla být upřímná a chtěla zachytit to nejlepší pro ateisty z religiozního náboženství, nepovedlo se to tak, jak myslím, že chtěl. Proč? Protože není možné vypitvat něco z celku a očekávat, že bude fungovat samo o sobě. Stejně jako vám nepomůže procesor, hard disk a monitor na stole vedle sebe. Stejně jako sex bez lásky vám nedá ten prožitek, jako milování s vaší životní láskou. Stejně jako vám žádný duchovní prožitek nenahradí první zážitek s LSD na divokém mejdanu.Je to podobné, může to být zajímavé, ale chybí tomu ta základní esence.

Stejně upřímně mohu kritizovat autorovo omezení se na velká zejména na abrahámovská náboženství, díky kterému je celé dílo velmi nevyvážené.

Přesto ale … přesto je to velmi inspirativní kniha, která se čte velmi dobře a nutí k zamyšlení. Nutí vás přehodnocovat a ujasňovat si vaše priority, cíle a pocity. Tedy, pokud nejste extrémista a o svých pohnutkách vážně přemýšlíte. Takže ano, doporučuji rozhodně k přečtení a zamyšlení. A to i vám, atestům, a mírně spirituálně ovlivněným.


Napsat komentář

Copyright © 2024 Bloxxter – osobní blog Pavla Ungra o světě. All Rights Reserved.
Theme by sheVcza. Google