Recenze: Jaroslav A. Polák: Conan – Třetí krok do hlubin
Když mě Kojot neboli Jaroslav A. Polák před nějakým časem požádal o recenzi, rád jsme přijal, protože mne zajímalo jak píše a taky proto, že fantasy krom kultovních kousků nečtu a valně mě nezajímá. Uvítal jsme to jako nový moment do mého života. Když jsme se na Mezi Světy viděli osobně a on mi knihu předal, tak jsem se hned další týden dal do čtení a šlo to vskutku rychle. Ale než se pustím do samotné recenze, podívejme se na některá data přímo od nakladatelství Brokilon.
Žánr: Fantasy
Formát: 115 x 180
Vazba: brožovaná
Jazyková redakce: Robert Pilch
Odpovědná redakce: Robert Pilch
Obálka: Juraj Maxon
Počet stran: 243
ISBN/EAN: 978-80-86309-22-4
Vyšlo: 23.10.2008
Líla, půvabná princezna královstvíčka na východě tajemné Vendhye, každou úplňkovou noc záhadně mizí ze svých komnat. Ani jeden z odvážlivců, které její otec najal, aby záhadu objasnili, se nevrátil, odměna je tedy vysoká…
Conan Cimmeřan se rozhodne nabídku přijmout a vydá se společně s mladým princem-bojovníkem na cestu do prastarého labyrintu, plného bledých stvůr sloužících démonickému čaroději. V té chvíli ještě netuší, že jeho pouť bude mnohem delší, než očekával…
Jedno z nejtemnějších Conanových dobrodružství, inspirované nejen tvorbou R. E. Howarda, ale i dílem Lovecraftovým, se vrací na náš trh v zrevidované podobě – autor znovu prošel a opravil celý text, doplnil mnohé scény a jako dárek čtenářům vložil do textu novou kapitolu.
Když jsem před lety objevil H. P. Lovecrafta byl jsme unešen, když jsem se před rokem seznámil s dílem R. E. Howarda, byl jsme potěšen a když jsem letos četl Kojotova Conana, zajásal jsem.
Co si budeme nalhávat, tato kniha není a ani si neklade za cíl být hlubokým intelektuálním spisem, je to odpočinková fantasy a to je prostě fakt. Na druhou stranu je napsaná tak, že jsem ji oprvadu “zhltl”, protože se čte velice dobře.
Děj má spád, ani chvíli se nenudíte a s Conanem procházíte dobrodružstvími, která jsou pro něj typická. Stejně tak i způsob jeji řešení (která nejsou příliš daleko Thorovskému řešení: Thor –> Kladivo –> Obři – převzato od Darkena). Nicméně to je asi to, co na Conanovi máme rádi. Rychle řešení silou/bojem bez zbytečných řečí.
Musím ale rozhodně zmínit, že tím novým momentem, kterým je začlenění mýtu Cthulhu, mne Kojot opravdu dostal. Sice některé varianty jmen z mýtu Cthulhu mi tolik neseděly a také charaktery některých bytostí bych viděl a cítil jinak, ale i přesto tyto drobné detaily musím říct, že mne tato implementace mýtu Cthulhu velmi potěšila.
Pokud bych měl zmínit některé věci, které mi nepřišly plně konzistentní s mýtem Cthulhu, tak to například byla příliš lidská zrůdnost Mi-Go. Uvažování Mi-Go by mělo být více mimo lidské chápání, mimo humánní přehled hodnot a i jejich porušovaní je příliš lidské. Nicméně člověk, který vidí v textu surovou Cthuvian (“Hei! Phar’ e N’ros T’fc Op’rlz"! Ia Ia!”), pak Kojotovi odpustí i to, že Shoggoth je dle něj to či občas ta. Osobně jsme totiž zastáncem tvaru “ti Shoggoti”.
Pokud bych to mohl shrnout, tak tato Kojotova Conanovská fantasy je velice podařeným kouskem ve svém svém oboru. Nepostrádá žádnou z důležitých kvalit – čtivost, spád, moment překvapení (i když já osobně jsme některé věci očekával, co jiného se dá od Lovecraftovských zrůd čekat), zajímavý i když ze zaběhlých kolejí nevybočující příběh (zde bych si dovolil více uhnout z typických konvencí) a tak mohu říct, že fanoušky fantasy i Lovecrafta rozhodně neurazí a fandy Lovecrafta rozhodně příjemně překvapí.
Možná je tedy čas si v tomto novém roce lehnout na kožešinu ke krbu a otevřít si tuto knihu a společně s Conanem se vrhnout do boje s prastarými?