23.07.07

Expedice (?) Houska 2007 - se solí nebo s mákem?

Publikováno v kategorii Akce v 20:06 od Cody

Pokud si můžu vybrat jestli chleba, rohlík nebo něco jiného, rozhodně vybírám Housku. Může být jak sladká tak slaná, člověk si ji může vychutnávat sám a nebo s jinými. Některé vyděsí a někoho potěší. Prostě tak vypadal můj další výlet na hrad Houska, který jsem spáchal s mými přáteli právě proběhlý víkend. Pokud Vás zajímá krátký report včetně fotografií, pak doporučuji číst dále. Dozvíte se informace o průběhu akce (které asi krom účastníků a lidí co je znají příliš nikoho nezaujme), pár pocitů a názorů (což by už mohlo zaujmout i někoho jiného) a několik fotografií, které jsme udělali (což by mohlo zaujmout ještě víc lidí).

Tahle akce se už při organizaci setkal s mnoha problémy a porodními bolestmi a muškami zvíci velikosti Boeingu 747. Původně měl být jakýsi týdenní tábor s názvem Witch Camp Boiohemum 2007, ale ten nějak díky nezájmu nedopadl, čí spíše dopadl a to velmi tvrdě. Tak jsme se s Jožkou rozhodli udělat pouze víkendovou akci a to výpravu na Housku, což ale mělo stejný problém, že ještě v úterý jsem byl celkem přesvědčen, že akci zruším, zejména kvůli malému počtu lidí a i kvůli přístupu některých Rakeshů, které nebudu z taktnosti jmenovat, kteří zmínili, že ještě neví a stav ještě nevím trvá do dnešního dne, neboť nebyli sto dát vědět, zda-li je jejich hmotná schránka schopna přesunu většího než od televize na záchod. Navzdory této situaci jsme se rozhodl akci spustit a opravdu jsme nelitovali.

Ačkoliv v pátek bylo vedro, že velbloudi nosili brýle proti slunci, svlékali si srst a žrali iontové tablety, tak jsme měli v plánu (já a Mab) vyrazit z Prahy již v 16:11 a přes Nymburk a Mladou Boleslav dorazit do Oken (železniční zastávka, nikoliv část hradu, kam se dá letmo zajet vlakem), kde jsme se měli setkat s ostatními.

Člověk míni a ČD mění. Jožkovi ujel vlak, Darkenův vlak měl zpoždění a tedy to dopadlo tak, že jsme se s Mab rozhodli na Darkena a Eolin počkat v Nymburce a na Jožku následně počkat v Doksech a do Oken dorazit až v 21:11. Tuto chvíli V Nymburce jsme nemohli strávit jinak, než přilehlé oáze, kdeže studna plná sladkého moku Gambrinus byla snadno k nalezení. V Doksech jsme měli podstatně více času a tak to dopadlo tak, že jsme chtělo navštívit nějakou restauraci, kde bychom povečeřeli, protože jsme byli všichni v Doksech poprvé, chtěl jsme se zeptat kol kolem pobíhajících dětí, řka Darkenovi: „Zeptám se dětí, ty nejlépe vědí kde je hospoda“. V tu chvíli jakýsi mladý chlapec, jedouce proti nám na koloběžce, ji zahodil a všemi svými končetinami utíkal od nás. Od tebe doby jsme se dohodli, že já budu komunikovat pouze z ženami neb je menší šance, že se vyděsí.

Po večeři jsme se přepravili do Oken, kde jsme našli věru překrásné místo v přilehlých skalách na přespání, navzdory tomu, že Darken varoval, že bude pršet se tak naštěstí nestalo a večer uběhl příjemným pokuřováním vodní dýmky, konzumací sušenek a popíjením skvělého bílého vína.

Druhý den ráno (tedy spíše dopoledne) jsme vyrazili na Housku, cesta to byla celkem příjemná, nikam jsme nespěchali, zastávek bylo dost. Eolin měla své koně, sami sobě jsme zařídili hospodu (kterou jsme s chutí využili i my ostatní) a tak nás příliš nezmohlo ani závěrečné stoupání před hradem.

Zde jsme se poptali po večerní prohlídce, Darkena s Eolin pan kastelán velice nepříjemným způsobem odmítnul stran dotazu přespání na hradě (moderním jazykem se říká vyfakoval) a tak jsme se šli podívat po okolí a na vršek kopce. Musím říci, že tam to všechny okouzlilo kromě mě (já už tam byl asi po čtvrté, tak jsem byl okouzlen z minula) a pak jsme už jen relaxovali, prozkoumávali okolí, večeřeli všechno možné a těšili se na večer. Musím říci, že na všechny z nás Houska zapůsobila velice příjemně a žádné negativní pocity, nikdo z nás neměl.

Večerní prohlídka byla dobrá, bohužel se pan kastelán nezbavil některých věcných chyb ve svém výkladu, stále pateticky zdůrazňoval onu díru do pekel. Jinak se mi ale prohlídka líbila a myslím, že vcelku hezky zapůsobila i na ostatní. Pak jsme se vraceli zpět a uchystali ložení, ale nějak nebyla nálada na nic, my s Jožkou jsme bloudili po okolí a pak se sešli na vyhlídce, kde jsme měli hezkou Kočičáckou chvilku a nějak nebyla nálada na to pít a vůbec. Jen chvíli jsme věnovali skoropseudošamanskému bubnování na Darkenův buben. Po čase jsme ulehli ke spánu a kde se vzal tu se vzal ve 3 ráno bouřkový mrak včetně menšího slejváku o rozloze pár hektarů. Ještě že jsme odpoledne s Jožkou našli nějaký převis, jen malý problém bvyl v tom, že jsme ho našli ve dne a za sucha a teď jsme ho měli najít, po tmě na rozmočeném srázu jen s baterkou. Jistě na ostatní nepůsobilo zcela dobře, že viděli jak se naše světla rozdělují. Naštěstí jsme ten převis brzo našli a tak jsme mohli ulehnout za zvuku hromu a vířícího deště a osvětlení blesku ke spánku. Pravda místa tam nebylo příliš, ale nepršelo tam, jen člověk nemohl příliš natahovat nohy. Což jsme zjistil až láno, když jsem ucítil jistou jasně identifikovatelnou vlhkost na konci mého spacáku a jal se měnit ponožky.

Pak už jenom sbalit navlhlé, někdy spíše promočené věci a vyrazit na vlak. Aspoň takový byl plán.

Když jsme totiž visel v jedné skalní průrvě chtěje se vyškrábat hore, zavolala Baraka. Promptně jsem ji sdělil, že volá nevhod a že ji zavolám až spadnu nebo, až vylezu. S navrženým souhlasila a tak jsme se za necelých 10 minut mohli dohodnout na tom, že se i s Berkanou přijedou podívat a my (tedy bez Eolin a Darkena) na ně tu hodinku (posléze to byla hodina a půl, ale nešť). Eolin s Darkenem totiž vyrazili na vlak, protože jeli jiným směrem než my a tak se naše cesty rozloučily, my jsme totiž mohly zpátky jet s Berkanou a Barakou autem, což byla krom jejich přítomnosti vcelku příjemná motivace.

Čekání jsme strávili novou hrou vizitková přebíjená, kterou rádi každého naučíme. Problém je, že ten kdo má nejvyšší kartu nemůže prohrát, ale koho by to zajímalo, že?

B & B si na hradě zakoupily nějaké hezké věci, což mi připomíná, že i jsem si z Housky odvezl krásný černý mramorový rituální kalich. Mňam je krásný. No, ale abych se k nim vrátil, myslím, že je zas tak Houska jako mě nenadchla, ale šli se s námi podívat na vrchol kopce, kde se stala jedna zvláštní věc. Baraka i Berkana se vyjádřili tak, že na místě, kde by mohla být jedna z „děr do pekel“ se necítí vůbec dobře, jakoby je to nutilo se dívat jinam. Což mě přijde jako velice zajímavý fakt, se kterým je určitě možno a záhodno dále pracovat.

Poté nás čekala jen jedná skvělá večeře s ještě skvělejší obsluhou a cesta domů. Dorazil jsem domů až navečer, ale musím říct, že ten víkend stál navzdory mému původnímu skepticismu zato.

Na další výlet se těším a doufám, že všichni co tam byli se mnou, příště pojedou zas.

Další zápisy:
• Darken
• Jožka

Trvalý odkaz