05.06.07
Asi jsem někde něco udělal špatně
Před časem jsem se zamýšlel nad tím, zda někomu (mě) nevadí, že na tenhle blog občas napíšu i nějaké osobní věc. Došlo se k výsledku, že ne a dnes přišel ten den, kdy mám pocit, že je třeba napsat něco velmi osobního a asi nejspíš i dost divného (mnozí by řekli ubohého) a obávám se, že se nevyhnu povrchnímu patosu. Takže, kdo na tyhle věci nemáte náladu tak to fakt nečtěte. Ideálně, když to nebude číst nikdo. Já se prostě jen potřebuju vypsat. Tak nějak…
Jsem právě v práci, nějak toho je na mě moc a tak se nedokážu soustředit. Takže dodělávám některé věci co jsem nezvládl přes den a zároveň i věci, kterých je moc. Mám celkem problém se soustředit.
Dnes jsem mluvil s jedním kamarádem, se kterým jsme se bavili jen tak o životě. Je to webdesigner a myslím, že ne špatnej. No, každopádně vím, že před časem se mu narodilo dítě, tak jsme na toto téma zabrousili a on řekl větu, která mě kupodivu velice zasáhla a nečekaně dostala. "Máme se skvěle, mám milující krásnou ženu a nádherné dítě"
Teď mám pocit, že jsem něco udělal špatně. Někde je něco špatně. Takhle to být nemělo. Jsem asi ve špatném vesmíru. Zastavte svět a pusťe mě ven. Závidím mu, strašně. Tak při té pitomé práci si pouštím ty nejpomalejší písničky, popíjím čokoládu (je dobrá na nervy) a zkouším jak je ta propast hluboká. Myslím, že dost. Jen tak zde odcituju pár textů, která padají na mou hlavu a pokaždé ukousnou kus duše…
Dým z cigára si splétá svý city do pár kroužků,
poslední pomazání, funebrák truhlu ti stlouká.
Děti volaj tátu, z okna za studenou zdí,
a neví jak jim máma říct, že už se nevrátí.Pláč je slyšet z dálky, zoufalej a ztrápenej,
závěť tam předčítá smutná láska na prodej.Ten divnej mrav tě vysává, svý drápy zatínáš,
lítá posedlej zmíravej hlad prázdnejch duší.
Dá ti dárek z cesty poslední, pár zvadlejch kytek z hrobů
a hlásí novej den, kde všichni zůstanem snad stejný před Bohem.Kdo ví, co nám teď schází, o čem sníme, kam to jdem,
Kdo ví, co nám teď schází, o čem sníme, kam to jdem.
A nebo
Mráz kreslí do oken svá něžný obrázky
každý je jiný než sousední
a vločky tancují prožívaj svý lásky
jak tají jsou jejich poslední
Smích provází radostný čekání
Popřípadě i
Sám jsi tak za sebou mosty pálíš starejch dopisů vítr se ptal
čeho člověk si cenit má víc když si svobodu přál
A taky:
Roky táhnou a roky jdou dál
jen ty tóny nám zůstaly věrný
občas přijde to, čeho ses bál
roky táhnou a berou nám dál
A tak dále… víc asi nemá cenu psát, líp už to nepůjde … kéž by byly kostky vrženy a já mohl překročit řeku Rubicon (zní to moudře, ale je to patos, hroznej…fůůůj - kdyby Vám přišlo, že se navzájem vyvracím, tak to je v pořádku)
Sorry za kec, plky a nesmysly a exkrementy mého já …
Solve et Coagula…
(Doposud nehodnoceno)
Loading ...
Christine
napsal/a,
Červen 5, 2007 v 19:06
No, hlavně že se už tři neděle těžce děsíš…
Linet
napsal/a,
Červen 6, 2007 v 7:12
Cody, Cody, Cody………
Zahrada
napsal/a,
Červen 6, 2007 v 8:13
To je O.K., Cody, ja te uplne chapu.
Clovek se tim nesmi nechat moc znervoznovat….
Kea napsal/a,
Červen 6, 2007 v 9:01
Spíš by jsi konečně měl něco začít dělat. Vem si. Kolik ti je? A jak žiješ? Vracíš se pozdě večer do prázdnýho bytu, kde na stole najdeš zbytek včerejšího chleba a zaschlý hrnec od hrachové kaše. Zalehneš a další den jedeš na novo, ale zase stejně. Co z toho? Řeknuti studená postel, byt s pochmurnou náladou a k večeři bageta. Dobrou chuť!
Cody napsal/a,
Červen 6, 2007 v 9:08
No zas tak hrozná troska nejsem Keo, Žiju naplno. Vracím se do bytu který není prázdný, včerejší chleba tam nemám. Hrách nejím. Zalehnu a každý den jedu jinak. Postel mám teplou, byt s veselou náladou a k večeři teřba řízek a brambory. Zas tak hrozný to není.
Kea napsal/a,
Červen 6, 2007 v 9:18
Ok sorry. Včera mě popadlo básnické střevo a tak mám trochu potřebu dramatizovat aby to mělo spád a říz. Tak tak mužeš žít dál a čekat jestli ti to náhodou nespadne do klína samo:-))
Cody napsal/a,
Červen 6, 2007 v 9:21
Nikdy jsem to nečekal a nečekám, nikdy jsem nic nedostal tak, že by mi to spadlo do klína samo. Takže to nečekám ani zde.
Lithin
napsal/a,
Červen 6, 2007 v 10:42
Částečně musím souhlasit s Keou, že je na čase něco dělat. Pamatuju si, jak jsem se tě kdysi zeptala na tvůj smysl života a ty jsi odpověděl, že máš fajn přítelkyni a respekt v určité skupině lidí a to ti stačí. Možná, že ti to tak úplně nestačí
Nebo ses prostě nechal zblbnout tvým kamarádem a tohle celé nemá smysl. Řeknu ti, zažívat si takovéhle chaosy ve třiceti, nechtěla bych.
A na blog imho patří ze všeho nejvíc osobní zápisky. Koneckonců, blog = internetový DENÍČEK.
Cody napsal/a,
Červen 6, 2007 v 10:52
Myslím, že si moji odpověď pamatuješ špatně a nepřesně. Můj smysl života je poněkud o něčem jiném.
Elijah a.k.a. Rabid Rabbit napsal/a,
Červen 6, 2007 v 12:01
A v čem?
Cody napsal/a,
Červen 6, 2007 v 12:48
Elijahu, to je na delší diskusi a není určena pro komentáře na blogu
Cornelius
napsal/a,
Červen 6, 2007 v 14:51
ten pocit, co to vyvolalo asi znám, i když jde o jiný příběh v jiných kulisách s jiným dějem…Děj se Vůle Tvá, nechť je celé zákon…
Baraka
napsal/a,
Červen 6, 2007 v 21:01
Po prvním dojmu mám pocit, že tohle nepsal dospělý Cody, ale 13-ti letý Cody, který se poprvé neštastně zamiloval a zjistil něco zásadního a bolavého… HUgs, B
Christine
napsal/a,
Červen 7, 2007 v 15:43
To jsou ti samí dva…