Co je cílem Zero Catchers?

Cílem je shromažďovat co nejvíce textů v češtině o postmoderní filosofii, magii, umění i vědě včetně původních a zajímavých článku na toto téma čistě pro Zero Catchers. Jedním z dlouhodobých úkolů bude zálohovat i publikovat všechny texty o magii chaosu. Pochopitelně oceníme pomoc jakéhokoliv člověka ochotného věnovat svůj čas a znalého tématu při naší práci. Ať už to bude informování o nových zajímavých událostech, psaní článků či získávání textů roztroušených po celém internetu. Časem spustíme i specializované diskusní fórum.

Kdo jsou Zero Catchers?

Momentálně jen Namez a já. Dříve to byla aktivní skupinka chaos magiků doplněná o Corea, Tygra a Oliiho.

Současný obsah je jen startovací a snažili jsme se se přebírat různorodé články. Věříme, že Zero Catchers přispějí k rozvoji a doplnění  Divinora a zaujme vás svým obsahem.

Podle jednoho názoru to, co nemá jméno, neexistuje. Ačkoliv tedy nakladatelství Vodnář vydalo v letech 2005 a 2007 dva tituly z oblasti chaosmagie („Liber Null a Psychonaut“ a „Prachaos“) jako spíše zkušební projekt, měli jsme již v té době jasný koncept, jehož podstatou bylo publikovat stěžejní díla soudobé světové magie a filosofie. V současné době, kdy se už blíží čas vydání třetího titulu, rozhodli jsme se pokračovat v podobném duchu pod značkou samostatné edice jménem KIAton. Inspirací k tomuto názvu nám byl v první řadě Spareovský termín KIA, který je téměř jednou z ikon chaosmagie, pak také japonské KI, výraz používaný pro práci s energií – a doplňkově nám také ze zbytku názvu vyšel Aton, egyptské solární božstvo.

Edice KIAton si klade za svůj cíl zahrnout jak předcházející již vyšlé dva tituly, k nimž se brzy připojí „Praxe sigilické magie“ od Frátera U.D., současně též postupují práce na knize amerického druida Johna Michaela Greera „Long Descent“, kterou překládá Marek Kvapil (Energybulletin). Napříč tomu, že poslední ze zmíněných titulů není zaměřen čistě na magii nebo pohanství, spíše by mohl být označen za enviromentální filosofii, domníváme se, že rozhodně poslouží k lepší všeobecné orientaci v současném toposu světa. Ostatně samotný John Michael Greer je příkladem toho, že pohansky zaměřená spiritualita nemusí nutně znamenat odtržení od soudobých společenských a enviromentálníh problémů.

Abychom zajistili maximální konktakt se současnou světovou scénou a aktuální informovanost našich čtenářů, plánujeme podzimní návštěvu a autogramiádu autora vydávané knihy „Praxe sigilické magie“ Ralpha Tegtmeiera (Frátera U.D.), který je nakloněn myšlence podpořit české vydání svou přítomností. Návštěva evropské špičky ceremoniální a pragmatické magie proběhne ve spolupráci s organizací Blasphemion.

V redakci edice KIAton zůstává Šárka Sedláková a většinu vyšlých a chystaných knih ilustruje Rudolf Schimera.

Těšíme se i nadále na Vaši přízeň,

Vladimír Kvasnička a Šárka Sedláková

Již léta se věnuji Necronomiconu, což je rozhodně magická praxe, která se do LHP jendoznačně patří a taky mě lákají jisté temnější stránky praktikované spirituality, ale přesto je nepovažuji za esenciální základ mé magické či pohanské praxe.Osobně jsme toho názoru, že nedělat nic jiného než LHP může mít výrazné patologické důsledky na osobnost člověka. Stejně tak neozvlášťnovat svou duchovní praxi temnějšími prvky, prvky smrti a chaosu považuji také za patologické. Ovšem vyvážená praxe, tedy i s již jmenovanými prvky neznamená, že děláte LHP.

Vzývat na Samhain Háda, Ereškigal, Nergala nebo Helju ještě nemusí nutně znamenat, že děláte LHP. Bylo mi velmi vhodně argumentováno, že v zásadě není důvod dělat LHP, pokud vaše duchovní praxe je vyvážená a obsahuje tyto již zmíněné prvky. Nemám s tímto rčením problém, ale… ale LHP vám přinese poznání určitého charakteru. Které nesdělitelné a nepředatelné. Můžete si například navozovovat duchovními cvičeními stavy podobné aplikaci psychoedelik, ale dokud je nepožijete, nepoznáte ten nepředatelný stav, který s člověkem droga udělá.

Totéž se dá říct o LHP. Dokud nepoznáte temnotu hlubin Nyarlathotepa, i když o tom budete číst a zkoumat to – do té doby neuchopíte tu nezaměnitelnou esenci.

Malý magicko-mystický dodatek – LHP může dělat jen člověk, který ví co je dobře, co je špatně, kde pevně stojí a kam chce jít a plně akceptuje důsledky svých činů s plnou zodpovědností za ně.

Pod nesrozumitelným názvem akce se neskrývá nic jiného, než ono „Namezovo chytrý povídání o Vesmíru“. Někteří z Vás to chtěli slyšet, jiní to už slyšeli a chtěji slyšet znova …

Přednáška postupně prochází ideje člověka o Vesmíru od nejstarších dob až po závěry plynoucí z moderní fyziky. Fakta jsou podávána srozumitelně a v populárním tónu.

Varování: přednáška má více než tři hodiny, po 90 minutách bude přestávka. Nemějte strach, pozornost udržíte.

Tato přednáška má mých symbolických 10 hvězdiček z 10 a opravdu ji doporučuji. Nyní již k detailním informacím. Informace o ní můžete najít na Facebooku nebo u Kojota a hlásit se můžete i zde v komentářích.

Přednáška proběhne toto úterý v 18. hodin v restauraci ABRI, Jana Masaryka 36, Praha 2 – Vinohrady, dle slov řednášejícího, je přednáška zdarma, ale pozvání na panáka neodmítá. Restauraci budeme mít rezervovanou jen pro sebe.

Před časem Kojot diskutoval s Prokopem Remešem na serveru Christnet, o čemž napsal zajímavý článek na svém blogu. Protože mě zjištěné informace přišly alarmující, odkázal jsem na něj v článku. Pod tímto článkem se 1. ledna (ano, tato osoba nelenila vstávat na nový rok 8:25 na Nový rok ) se objevila výhrůžka podepsaná P.R., kde mi bylo vyhrožováno trestním stíháním. Uživatel P.R. se na na rozdíl od Prokopa Remeše vyjadřoval o poznání méně erudovaněji.

Dnešní komentář podepsaný OLDM s e-mailem pandora@alamanach.cz měl překvapivě stejnou IP adresu, byť u uživatele P.R. tato osoba uvedla email abcd@gmail.com.

Pro zajímavost dokládám obrázkem:

Na závěr bych rád doplnil, že já pochopitelně nevím, kdo se snaží poškodit jméno OLDM i Prokopa Remeše, ale považuji to za odsouzeníhodné.

Celý podvečer je volně přístupný a vstup je takřka volný, vstupné bude dobrovolné a bude rovnoměrně rozděleno mezi přednášející a organizátory.

Program Blasphemického podvečeru:

• Kresba a  magie – přednáška o magii v umění s ukázkou “magických” obrazů (Sandro – Infernalismus, Arborius – Horev klub)
• Jak začít praxi s Necronomiconem: Kontakt s Nyarlathotepem – přednáší členové Esoteric order of Dagon
• Rizika salónní magie (Noira) a následná moderovaná diskuse na toto téma (Cody)
• Život, vesmír a tak vůbec – multimediální přednáška (Nam4z)

Přihlášky uzavíráme 25. února 2010 v 18:42.

Austin Osman Spare

Dobře víme, že při svých cestách potkal právě A. O. Sparea kterého učil kreslit dle své předlohy unikurzální mystické obrazy nakloněné poloosy. A je to právě Spare, který položil základy moderní sigiliární magie. Sigilia vznikla z označení samotného Sparea jadrnou češtinou Járy Cimrmana, když se Spareovi nepodařilo něco správně nakreslit. Jára mu říkával “Ty jsi Kylián!” a Spare, jehož čeština ještě nebyla ideální, to pochopil jako pochvalné označení jeho nedokonalé kresby jako Sigilia.

Peter J. Caroll

Peterovi Carollovi pomáhal ve škole s fyzikou (doučoval ho fyziku a matematiku). Mladý Peter měl problémy s těmito vědami (což jak je známo přetrvává do dnes) a Jára mu pomáhal pochopit složitou matematiku na příkladech (“Kolikrát můžete odečíst 7 iluminátů z Thanateru od 83 iluminátů z Thanateru a kolik zůstane?” Peter svéhlavě odpovídal “Kolikrát chci, pokaždé zůstane 76.” nebo “To je jedno, hlavně když mi platí.”).  Málokdo také ví, že to J. (Peter J. Carol) je tam jako poděkování Járovi za to, že mohl vystudovat vysokou školu. Tedy Peter J. Carol je vlastně Petr Jára Karolů. A velmi silně ovlivnil vznik teorie chaos magie díky implementaci typicky českého myšlení do světa Petera J. Carolla.

Nemáte-li rádi Facebook, z jakýchkoliv důvodů, zařídil jsem export těchto informací ve formě RSS kanálu a nebo na volně dostupný Twitter. Taktéž v sidebaru an tomhle blogu uvidíte nejnovější zprávy.

Více informací včetně odkazů naleznete na v mém oficiálním vyjádření.

PS: V případě, že by někdo uměl zařídit, aby Facebook Page publikovala články i na můj CMS sNews, nebo zařídit nějaký script jak toto zařídit pomocí Twitteru či RSS, prosím ozvěte se mi.

Recenzovat toto dílo není vůbec jednoduchá práce, není to klasická magická knížka a ani kniha o magii. Myslím, že její podtitul Magická legenda o 20. století, ji totiž vystihuje velice dobře.

Pokud ji mohu shrnout, tak je to kniha, která popisuje ty nepříliš dobré okamžiky 20. století z magického pohledu s velkým přihlédnutím ke planetárním korespondencím (Saturn, Mars), k Novému Aeonu zvěstovanému Aiwassem skrze Aleistera Crowleyho v Liber Al vel Legis a v neposlední řadě k mýtickým Necronomiconům (jak k Simonovu, tak k Lovecraftovu).

Je to kniha, která hledá analogie mezi subjektivním magickým a objektivním historickým. Je to kniha plná klifotických znamení. Je to kniha prorocká (obzvláště v poslední části knihy). Je to novodobý postmoderní grimoár, který nepopisuje démony, jejich formule a pečetě, ale vytváří atmosféru jejich světa reálným a sugestivním popisem démonického, klifotického vlivu v našem světě. Není to kniha pro davy a masy, ale já osobně ji shledávám zajímavou, přínosnou a velice dobrou.

Nejprve nás autor uvede do tématu popisem příchodu Marta skrze počátek století a první světovou válku a popisy martických hrůz graduje přechodem do asijských konfliktů, kdy nás geniálně emotivním způsobem uvádí doprostřed klifotických hrůz v Nankingu. Tuto část osobně považuji z celé knihy za nejlepší. Chvílemi se při čtení pozastavujete nad potřebou autora tak detailně popisovat některé věci, ale když překročíte hranici udanou Vám společností a ponoříte se do hlubin asijského R’lyehu, tak právě shledáte tuto knihu grimoárovou a pocítíte dotek magického.

Autor dále prochází všemi totalitními a diktátorskými režimy, ať už je to Leninsko-Stalinistické Rusko (zde mne zaujalo např. srovnání podoby Lenina s Čingischánem s jasnými démonickými rysy) či fašistická Itálie či Německo.

Jak se autor detailně věnuje první polovině 20. století, tak mi přijde poněkud zanedbaná druhá polovina 20. století, která prostě je ve stínu první poloviny knihy a je opravdu strhující. Doufal jsem v bližší zaměření na konflikty Korejské či konflikty ve Vietnamu nebo v Afghánistánu.

Nicméně ryze prorocký konec, kdy autor předpovídá opakování ekonomické krize z počátku století, se nám v současnosti jeví až jako poněkud mrazivý. A to hlavně k tomu, že tato kniha byla dopsána už v roce 2006, kdy většina z nás o současném strašáku ekonomické krize neměla ani potuchy.

A i když se mi kniha veskrze líbila, mám i své výhrady, Jozef Karika pěkně pracuje s archetypy Necronomiconu, ale občas se nechává unést zavádějícími informaci populárních fiktivních autorů. Jedním z nich je pojem Kutulu, se kterým pracuje ve formě fonetické podobě Lovecraftovského Cthulhu a údajně sumerského Cutha-Lu [Kutulu], který by se prý mohlo překládat jako ze starosumerského  Člověk z Kutu neboli Člověk z podsvětí. Což se spojuje se sumerským městem Cutha, které mělo být metropolí podsvětí a spojením slov Cutha (metropole podsvětí) a Lu (člověk) mělo vzniknout Cuthalu tedy Kutulu. Ovšem to je celé sice Simonova invence, ale naprosto zcestná a chybná a je to jedna z dalších fikcí a mystifikací. Jak se můžeme dozvědět v Sumerian Grammar od Dietze Edzarda, z roku 2003, tak zde platilo, že pokud chtěl někdo říct “Člověk z Kutu”, tak rozhodně neřekl Kutu+Lu, ale Lu+Kutu. Tedy ne Cutha-Lu, ale Lu-Cutha tedy foneticky LuKutu. Zdroj viz níže. K této problematice se vyjádřil také jeden odborník na Sumer takto: “Nemluvě už o tom, že by tam byla ještě nějaká pádová koncovka a že to údajné „Cutha“ je v sumerštině gu₂-du₈.”

Osobně vidím přínos Necronomiconu ani ne tolik v jeho mystifikační části, jako spíše v práci s archetypy samotnými, které mohou být označovány pojmy Kutulu či Cthulhu, ale směrovat tyto pojmy mylně ke starému Sumeru považuji za nevhodné.

Pokud to tedy mohu shrnout, tak tuto knihu bych rozhodně čtenářům doporučil, navzdory právě níže zmíněným nepřesnostem, které, jak praví Cimrman, odborníka dráždí, ale laika nechají v poklidu. Osobně ji chápu jako zčásti knihu historickou, zčásti magickou, zčásti uměleckou a zčásti jako již jmenovaný postmoderní grimoár. Nu, pojďte si uloupnout další skořápku klifotu…

Zdroje: http://danharms.wordpress.com/2006/07/07/dead-names-dead-dog-sumerian-shenanigans/

Další recenze: http://kojot.name/783727-brany-meonu-recenze.php

Ti kteří sledují novinky nakladatelství Vodnář, již nějakou dobu tuší a těší se další knihu Jozefa Kariky, slovenského magika (nejenom), který se zapsal do obecného povědomí svoji v doposud nejzajímavější knihou Zóny stínu.

Dle slov Jozefa Kariky i ostatních osob, které měli možnost nahlédnout do rukopisu, se jedná o o jeho stěžejní dílo a ledasčem napovídá i samotná anotace:

Ve své čtvrté knize se Jozef Karika zabývá postmoderním zkoumáním průniků klifotických sil z odvrácené strany Stromu do reality 20. století. Nejvíce pozornosti věnuje průzkumu temných aspektů Hitlerovy Třetí říše a 2. světové války. Neopomíjí ale ani 1. světovou válku, dění na Dálném východě, fenomén komunismu a Stalinova termidoru, italského fašismu, období studené války nebo současnou vlnu celosvětového terorismu.

Autor si zde v ponoru do skryté povahy katastrofických událostí a hrůzných postav 20. století neklade žádná omezení a nemilosrdně sestupuje do ještě úděsnějších hlubin klifotického zla než ve své předchozí knize Zóny stínu.

Při této postmodernistické analýze využívá nejen svých bohatých odborných znalostí historie, psychologie a filosofie, ale též imaginární vhledy a prvky učení Aleistera Crowleyho, Carlose Castanedy, Michaela Bertiauxe, Austina Osmana Sparea, Petera Carrolla nebo Ramseyho Dukese. Oporou při utváření koláže iracionálních hrůz minulého století jsou mu též sugestivní motivy různých magických škol a proudů nebo temné vizionářské záblesky spisovatelů, jako jsou Howard Philliphs Lovecraft, John Ronald Reuel Tolkien, Terry Pratchett a další.

Kniha brány meonu – magická legenda o 20. století, jak je tomu u Jozefa Kariky zvykem, dosahuje v hloubce průniku do problematiky světové úrovně a představuje stěžejní dílo ve svém žánru experimentální literatury.

Jozef Karika sám o této knize hovoří takto:

Je to vlastne zmapovanie najväčších klifotických erupcií v 20. storočí. Silne démonologická kniha, aj keď na prvý pohľad možno nie až tak zameraná na konkrétne techniky a prax ako Zóny stínu. Na druhú stranu – pre zachytenie esencie, rukopisu a pocitových sigíl démonických entít môže poslúžiť oveľa silnejšie, než Zóny. Vidím to tak, že Brány meonu sú mojou knihou s najviac hlbinným prienikom do najtemnejších oblastí individuálneho aj kolektívneho nevedomia, resp. do klifotu. Experimentálna prax zameraná na zachytenie vzorov popísaných v knihe bola podstatne náročnejšia, než pri zachytávaní démonických vzorov pre Zóny stínu. Brány meonu považujem za mnohonásobne temnejší a potenciálne deštruktívnejší text. Praktické techniky, ktoré vyvodzujem v závere knihy, sú, pokiaľ sa chceme držať týchto označení, čiernou arcimágiou, oproti ktorej je to, čo bolo popísané v Zónach, len banálna detská hra. Čo sa týka technického spracovania knihy, je to zatiaľ môj najvýpravnejší počin, čo zistí asi každý, kto si knihu prelistuje. Pochybujem, že by to v Čechách alebo na Slovensku dal presne podľa mojich predstáv dokopy nejaký iný vydavateľ, než pán Kvasnička, ktorému ďakujem, že mal na to vôľu, trpezlivosť a nervy. Knihu som začal písať v roku 2003, pôvodne ako kapitolu do Zón stínu. Postupom času sa text rozrástol na skoro štyristo strán. Rukopis bol dokončený koncom roku 2006. Odvtedy sa to priebežne pripravovalo na vydanie. Verím, že výsledok sa bude čitateľom páčiť.

Kniha jde právě v těchto dnech do distribuce a můžete si již objednávat na internetovém knihkupectvi Kosmas za 288 Kč.

Obsah

• Předmluva
• Předzvěsti stínu
• Příchod Marta
• Řev Lva
• Ex Oriente Nox
• Démon pěticípé hvězdy
• Svastika černého Slunce
• Vláda dvojitého boha
• Zánik
• Doslov – Eschaton

Brány Meonu

• Nakladatel: Vodnář
• ISBN: 978-80-87146-97-2, EAN: 9788087146972
• Formát: 360 stran, 21,5X15cm, česky, vázaná vazba
• Rok vydání: 2009 (1. vydání)