Studna aneb horrová linie

Studna je letos v jiném termínu a to hned první víkend 4. – 6. července a kompletní program najdete na subdoméně serveru Studna. Nicméně, můj přínos k programu Studny je následující:

• Tři tváře Satana – Šajtan, Lucifer, Belzebub, Satan, Ďábel, Chaniel … to jsou jedny z mála obrazů Satana. Co nebo kdo je zatím? Víte co opravdu slovo Satan znamená? jak jej chápu křesťané? Jak jej chápu Satanisté? Jak jej chápou magikové? Pojďte si v tom udělat jasno.
• Sexuální magie anebo sex v magii – Masturbační sigilie, porno magie, magické řády využívající sexuální magii Fraternitas Saturni a Ordo Templi Orientis. Fakta a mýty. Varování přibaleno, názorná ukázka pouze při dostatku figurantů.
• Novinky ze světa Necronomiconu – Šokující odhalení pravdy o tajemstvím opředené tajemném grimoáru Necrononomicon. Nejnovější poznatky z výzkumu teorie i praxe přednese – Cody.
• Magický život Aleistera Crowleyho – Perdurabo a mistr Therion – i to jsou jména nejkontroverznější osobnosti magie 20. století. Arogantní egoista, bezuzdný hříšník a blázen, Bestie 666, prorok magie nového aeonu, thelemita, mág, rozvratitel hermetického řádu  Golden Dawn, černý mág a pedofil a sexuální deviant. Aleister Crowley.
• Chemical Wedding – Kultovní hororový film tématicky laděný jako odkaz Aleistera Crowleyho, největšího magika 20. století. Hudba Iron Maiden, Scénář Bruce Dickinson. Poprvé v ČR!

PaganCon aneb pohanská linie

PaganCon je sám o sobě velice zajímavá linie a musím říct, žetytto 3 dny PaganConu považuju za kumulaci nejzajímavějších a nejkvalitnějších přednášejících současného pohanství u nás (trochu mi tam, pravda, chybí Zahrada, ale nemůže být každý den posvícení).

Všechny detaily o této linii můžete najít na webu linie a můžete si stáhnout i program v PDF.

• Jak vznikl náš svět -Porovnání nejzajímavějších mýtů o stvoření. Zabloudíme do krvavého Sumeru, tajemstvím opředeného Egypta i syrové Skandinávie.
• Bohové a démoni Středního východu – Kdo byl vlastně Baal známý ze seriálu Stargate a proč si každá druhá dívka dává přezdívku Lilith? Přijďte poznat pravou a krutou tvář původních bohů a démonů.

Doufám, že Vás moje přednášky a vlastně i celé obě linie zaujaly a pokud ano, pak stačí jen na FESTIVAL FANTAZIE přijet a můžete začít tím, že se přihlásíte!

Recenzovat toto dílo není vůbec jednoduchá práce, není to klasická magická knížka a ani kniha o magii. Myslím, že její podtitul Magická legenda o 20. století, ji totiž vystihuje velice dobře.

Pokud ji mohu shrnout, tak je to kniha, která popisuje ty nepříliš dobré okamžiky 20. století z magického pohledu s velkým přihlédnutím ke planetárním korespondencím (Saturn, Mars), k Novému Aeonu zvěstovanému Aiwassem skrze Aleistera Crowleyho v Liber Al vel Legis a v neposlední řadě k mýtickým Necronomiconům (jak k Simonovu, tak k Lovecraftovu).

Je to kniha, která hledá analogie mezi subjektivním magickým a objektivním historickým. Je to kniha plná klifotických znamení. Je to kniha prorocká (obzvláště v poslední části knihy). Je to novodobý postmoderní grimoár, který nepopisuje démony, jejich formule a pečetě, ale vytváří atmosféru jejich světa reálným a sugestivním popisem démonického, klifotického vlivu v našem světě. Není to kniha pro davy a masy, ale já osobně ji shledávám zajímavou, přínosnou a velice dobrou.

Nejprve nás autor uvede do tématu popisem příchodu Marta skrze počátek století a první světovou válku a popisy martických hrůz graduje přechodem do asijských konfliktů, kdy nás geniálně emotivním způsobem uvádí doprostřed klifotických hrůz v Nankingu. Tuto část osobně považuji z celé knihy za nejlepší. Chvílemi se při čtení pozastavujete nad potřebou autora tak detailně popisovat některé věci, ale když překročíte hranici udanou Vám společností a ponoříte se do hlubin asijského R’lyehu, tak právě shledáte tuto knihu grimoárovou a pocítíte dotek magického.

Autor dále prochází všemi totalitními a diktátorskými režimy, ať už je to Leninsko-Stalinistické Rusko (zde mne zaujalo např. srovnání podoby Lenina s Čingischánem s jasnými démonickými rysy) či fašistická Itálie či Německo.

Jak se autor detailně věnuje první polovině 20. století, tak mi přijde poněkud zanedbaná druhá polovina 20. století, která prostě je ve stínu první poloviny knihy a je opravdu strhující. Doufal jsem v bližší zaměření na konflikty Korejské či konflikty ve Vietnamu nebo v Afghánistánu.

Nicméně ryze prorocký konec, kdy autor předpovídá opakování ekonomické krize z počátku století, se nám v současnosti jeví až jako poněkud mrazivý. A to hlavně k tomu, že tato kniha byla dopsána už v roce 2006, kdy většina z nás o současném strašáku ekonomické krize neměla ani potuchy.

A i když se mi kniha veskrze líbila, mám i své výhrady, Jozef Karika pěkně pracuje s archetypy Necronomiconu, ale občas se nechává unést zavádějícími informaci populárních fiktivních autorů. Jedním z nich je pojem Kutulu, se kterým pracuje ve formě fonetické podobě Lovecraftovského Cthulhu a údajně sumerského Cutha-Lu [Kutulu], který by se prý mohlo překládat jako ze starosumerského  Člověk z Kutu neboli Člověk z podsvětí. Což se spojuje se sumerským městem Cutha, které mělo být metropolí podsvětí a spojením slov Cutha (metropole podsvětí) a Lu (člověk) mělo vzniknout Cuthalu tedy Kutulu. Ovšem to je celé sice Simonova invence, ale naprosto zcestná a chybná a je to jedna z dalších fikcí a mystifikací. Jak se můžeme dozvědět v Sumerian Grammar od Dietze Edzarda, z roku 2003, tak zde platilo, že pokud chtěl někdo říct “Člověk z Kutu”, tak rozhodně neřekl Kutu+Lu, ale Lu+Kutu. Tedy ne Cutha-Lu, ale Lu-Cutha tedy foneticky LuKutu. Zdroj viz níže. K této problematice se vyjádřil také jeden odborník na Sumer takto: “Nemluvě už o tom, že by tam byla ještě nějaká pádová koncovka a že to údajné „Cutha“ je v sumerštině gu₂-du₈.”

Osobně vidím přínos Necronomiconu ani ne tolik v jeho mystifikační části, jako spíše v práci s archetypy samotnými, které mohou být označovány pojmy Kutulu či Cthulhu, ale směrovat tyto pojmy mylně ke starému Sumeru považuji za nevhodné.

Pokud to tedy mohu shrnout, tak tuto knihu bych rozhodně čtenářům doporučil, navzdory právě níže zmíněným nepřesnostem, které, jak praví Cimrman, odborníka dráždí, ale laika nechají v poklidu. Osobně ji chápu jako zčásti knihu historickou, zčásti magickou, zčásti uměleckou a zčásti jako již jmenovaný postmoderní grimoár. Nu, pojďte si uloupnout další skořápku klifotu…

Zdroje: http://danharms.wordpress.com/2006/07/07/dead-names-dead-dog-sumerian-shenanigans/

Další recenze: http://kojot.name/783727-brany-meonu-recenze.php