Recenze: Josef Veselý – Příručka Vysoké magie

Napsal: Pavel Cody Ungr | Kategorie: Magie, Recenze
1. listopadu 2007 v 10:00

Další kniha Josef Veselého, která se pyšní názvem Příručka vysoké magie rozhodně není četbou pro začínající pohany, magiky, hermetiky či okultisty. Je to kniha, která je velice těžká, neb má 800 stran a tak to ve Vašem zavazadle jistě pocítíte. Josef Veselý se nezbavil, a je tomu dobře, svého svěžího stylu, vtipných glos a věcného obsahu, na který jsme v jeho zpravidla kompilátních knihách zvyklí. kniha se čte dobře a i když je Josef Veselý persónou minimálně kontroverzní, tak mu nelze upřít velice zdařený pokus o knihu určenou pokročilým adeptům, nebránícím se akceptaci stínu v sobě. A právě proto je kniha natolik obsáhlá, tak vidím cenu 600 Kč za nepřemrštěnou a vzhledem k obsahu adekvátní, je to velice dobře zpracovaná vázaná kniha v pevném vydání na jaké jsme od nakladatelství Vodnář Vladimíra Kvasničky ostatně zvyklí. Podívejme se ale, co kniha obsahuje.

Hermetické koncepty

V knize můžeme najít takové věci jako je Lunární magie, Pracovní model 72 géniů které jsou velice dobrým základem pro práci s planetárními archetypy včetně patřičných signatur a pantaklů. Škoda jen že nemohly být vyvedeny v barvě, což by jistě dodalo na efektu celému podání, ale patrně by se odrazilo na ceně i celé knihy. Zde musím jen konstatovat, že pro hermetickou práci je to vynikající počin, ale pro mě, jako člověka jenž nachází své uplatnění v postmoderní magii mi přijdou kupříkladu signatury příliš složité a pro mě osobně málo použitelné, nicméně myslím, že pro skalní hermetiky toto může být neocenitelnou pomůckou.

Co se týče Devadesáti protigéniů venušské sféry toto byla část, která mě vskutku zaujala neboť venušské vlastnosti mne vždy zajímaly a myslím, že tato část je hezky připravena nicméně bych autorovi vytknul až přílišné fixace ve svých poznámkách na sexualitu, kdy mám pocit, že jeho touha z těchto poznámek pod čarou příliš čiší. I když na druhou stranu je to plně poplatné v konceptu venušské sféry.

V kapitole o Zodiakální magii mě zaujal koncept aplikace kabalistického stromu, který mi byl prezentován Petrem Kalačem v Záblatí, který mi bohužel příliš nesedí. Například plné využití „skryté“ zefíry Daat mě ač nekabbalistovi působí lehké potíže.

Novinkou, na které si pan Veselý dával záležet je magie tří principů, tedy využití alchymistické rtuti, síry a soli v magické praxi, na což se občas, jak autor připomíná zapomíná a praxe s analogickými bytostmi tzv. „rtuťníky“, „sirníky“ a solníky. Tato část je mi poněkud vzdálená, tak o ní mohu říct jen, že je to překvapující a rozhodně stojí za prozkoumání.

Do této části patří i kapitola věnující se významům 22 písmen hebrejské abecedy.

Atavismy a andělská, Henochiánská magie

Zde musím říci, že se autor dostává k věcem, které považuji za vynikající a to analýza Sparovského principu a práce s atavismy byla v česky psané magické literatuře neprávem opomíjena a to je rozhodně škoda. Kupříkladu praktická ukázka Magobafometické evokace od W. Janstchika je víc než ilustrující.

Poté detailní rozbor Henochiánské magie, analýza Dei Aemeth je myslím v českých veřejných kruzích unikátní.

Co se týče andělologie, zde myslím, že autor dává hezky na frak superbílým „andělíčkářům“ kde poukazujíc na jasné souvislosti na např. Heptameron a Henochiánskou magii poukazuje na nesmyslnost pseudopozitivních reiki-andělských New Age koncepcí.

Sadomasochistické a jiné okrajové praktiky v sexuální magii

Zde jsem požádal o fundovaný názor Eurika:

V této kapitole toho je spoustu, k druhé polovině se vyjadřovat nechci,
protože to už se SM nesouvisí ani to není nic, co bych měl sám
vyzkoušeného.
Add SM. Veselého pohled je vcelku rozumný, je vidět, že s pár lidmi praktikující SM mluvil a možná i něco viděl a přečetl. Není to ale úplně pohled
zevnitř a použít povrchní znalost takhle hlubokého a náročného
fenoménu jako podklad pro vlastní experimentální magickou praxi mi
přijde nezodpovědné.
Většina dominantů a submisivů se se svou rolí smiřuje a sžívá celé
roky. Nalezené vhodné a bezpečné harmonie v takovém vztahu je nikdy
nekončící, kontinuální proces podobný spirále, jehož úplně první fáze
(„otáčka spirály“) u většiny rozumných lidí trvá méně než několik
týdnů pozvolného oťukávání se, komunikace, vzájemného vyjednávání,
dohod a poznávání se.
Výsledkem je, jak sám zmiňuje, intenzivní, energií nabitý zážitek
blížící se oboustranně transu. Jenže třikrát ouha. Zaprvé – toho
dosáhnou jen BDSM pozitivní lidi, takže tahle kapitola je pro těch
odhadem 10% BDSM pozitivních, zbylým 90% je k ničemu. Není to návod pro „vanilky“ (ne-sm lidi) na vyzkoušení. Za druhé, už samotná BDSM scénka, zejména, má-li být intenzivní a přesto bezpečnou, je výsledkem dlouhodobé spolupráce (v řádu měsíců), takže i u lidí z BDSM komunity by připadala v úvahu jen u dvou lidí, kteří mají úvodní fázi za sebou a oba dělají magii. Jenže třetí ouha. V D/s je za dění plně odpovědný dominant a má situaci zcela pod kontrolou. Už jen zcela (pro úplnost a představu ještě jednou: ZCELA) kontrolovat něčí vědomé chování po dobu scénky je masaker. Představa, že ještě navíc zcela ovládáš i podvědomí a magickou energii této osoby, to už je docela silné kafe. Pokud oba mají dlouholetou magickou praxi včetně sexuální magie, OK. Nic pro lidi v mojí věkové kategorii IMHO pro nikdo do nejméně Kristových let.

Takže, ve finále: popsaný postup je proveditelný, zajímavý a myslím
si, že by fungoval. S obecnou omáčkou okolo (deprivace aj.)  většinou
souhlasím, i etika je tu taky pořešená (na Veselého kupodivu) dost
rozumně. Nicméně do poměrně obecné knihy to vůbec nepatří, protože v ČR vím asi jen o jediném páru, který by tohle mohl dnes a za dané situace bezpečně a úspěšně provést, a odhaduji, že ještě další cca desítka párů někde v česky mluvící populaci ještě bude. Proč takový návod cpe do knihy s tisícovým nákladem, když to reálně může použít tak sotva dvacet lidí v republice, z nichž většina už bude mít dávno už vlastní a lepší postupy a takhle obecnému návodu se budou smát asi jako instrukcím na navlékání kondomu, prostě nepobírám.

Eurik

Zajímavým způsobem se k tomu vyjádřil i Jozef Karika

Som rád, že J. Veselý vo svojej knihe túto kapitolu dnešnej magickej praxe otvoril. Chcem uviesť niektoré myšlienky, ktoré sa pre mňa s praxou S/M mágie spájajú a ktoré možno rozšíria v knihe načrtnutý pohľad na ňu.

Podľa Sartra je masochizmus založ
ený na spredmetnení samého seba. Jeho priblíženie je pre magické nazeranie veľmi podnetné: „Masochizmus není pokusem o okouzlení druhého mým zpředmětněním, ale pokusem fascinovat sebe sama mou předmětností-pro-druhého, tj. pokusem, nechat druhého, aby mě konstituoval jako předmět tak, že si budu non-theticky uvědomovat svou subjektivitu jako nic…“

Masochizmus je teda základnou technikou Sorata. Ten je, samozrejme, východiskom postmodernej mágie; štartovačom nazerania identity ako hry, vykročením mimo jej princíp. Sorat je východiskovým, bazálnym spojencom postmoderného mága; bez jeho pečate na čele nie je možná žiadna postmoderná, či chaos mágia. V tomto zmysle sú tieto prúdy naozaj čiernou mágiou – mágiou čierneho slnka, negácie substanciálnej predstavy identity. Na druhú stranu neprekvapí, že Sorata, ako vstupnú bránu k najsilnejším formám mágie, poznali už mexickí čarodeji. Techniky stopárstva a práce s malými tyranmi za účelom „straty sebadôležitosti“, známe v nagualizme, nie sú ničím iným, než špecifickými formami masochizmu. Ich význam by mal byť správne rozpoznaný a nemalo by sa to s nimi preháňať. To, čo Castaneda označuje ako „sebadôležitosť“, je vlastne spôsob nahliadania na identitu ako na niečo pevné a dané, nie vzťahové, premenlivé a fluidické. Masochizmus je dobrý soratický prístup rozkladu tejto ilúzie pevnej, esenciálnej identity. Privádza tiež k oslobodeniu sa od strnulého identického vzťahu k samému sebe; nahrádza ho vzťahom diferenciácie. („Najväčšia zábava, sloboda a naplnenie spočíva v tom, nebyť sám sebou.“ – Peter Carroll; Principia Chaotica – porovn. s myšlienkami celého článku.) Môže tak mnohonásobne urýchliť a spestriť životný proces, ktorého všetky fázy, väčšie i menšie, sú tak či tak založené na tom, byť na konci niekým iným, než na začiatku.

Sadizmus je magicky oveľa zrejmejší. Aj tu však niektoré Sartrove myšlienky inšpirujú k širšiemu nazeraniu: „Moment sadismu se v sexualitě projevuje tak, že inkarnované vědomí překonává svou inkarnaci, aby si přivlastnilo inkarnaci druhého. Sadismus je proto odmítnutím se inkarnovat útěkem před jakoukoli fakticitou i úsilím zmocnit se fakticity druhého. Poněvadž však nedokáže, ani nechce uskutečnit inkarnaci druhého skrze svou vlastní inkarnaci, a poněvadž právě proto nemá jiné východisko, než nakládat s druhým jako s objektem-prostředkem, snaží se použít těla druhého jako prostředku, aby ho přiměl k uskutečnění inkarnované existence. Sadismus je úsilí o násilné inkarnování druhého a tato inkarnace „prostřednictvím síly“ musí již být přivlastněním a užíváním druhého.“

Ako povedal Foucault, S/M ako prúd nemá nič, alebo len málo, spoločné s osvetlením, či odhalením sado-masochistických tendencií ukrytých hlboko v našom nevedomí. S/M je oveľa viac, je to skutočná tvorba nových možností pôžitku, o ktorých predtým ľudia nemali ani tušenia. S/M nie je späté s agresivitou a násilým; nie je agresívne. Je to vynachádzanie nových možností pôžitku využívaním neočakávaných častí tela alebo situačných kombinácií. Je to druh tvorby, tvorivého podujatia, pre ktoré je charakteristická desexualizácia pôžitku. Prax S/M celkom prekonáva predstavu, že pôžitok musí byť v tomto smere sexuálny, resp., že základom celej škály týchto pôžitkov musí byť sexuálny pôžitok. Praktiky S/M ukazujú, že pôžitok sa dá dosahovať z veľmi čudných predmetov, používaním neočakávaných častí tela, vo veľmi nezvyčajných situáciách atď. S/M mágiu považujem za theurgiu dnešného veku. S/M mágia je tým, čím bola na začiatku 20. storočia sexuálna mágia. Tvorba nového, práca so svojou identitou, vytváranie nových, neočakávaných spojení s priamym vplyvom na spoločnosť. S/M prax je tvorba pôžitku a s touto tvorbou je spojená identita. Preto je S/M prax vhodnou nosnou technikou pre postmodernú mágiu. Okrem toho je to erotizácia moci na veľmi fluidnom, premenlivom základe. Ten, čo je na začiatku otrok, môže skončiť ako pán a naopak. V S/M hre sa role niekedy veľmi rýchlo vymenia.

Zvládnutie tonalu vyžaduje čosi zo sadizmu; zbesilosť, energiu, ktorá sa zmocňuje, vládne, podmaňuje a riadi. Plutónske sily; všetko gangsterské. Čistý archetyp gangstra priťahuje, napr. v popkultúre, okrem iného preto, že je to prirodzený vládca tonalu, v najčistejších formách dokonca čiastočne využívajúci aj silu nagualu – realita sa prispôsobuje jeho myšlienkam a prianiam, často s pomocou výrazných synchronicít (viz. Vito Corleone, Michael Corleone, Sonny Corleone – príklad nedokonalého vládcu tonalu, „nedokonalého dona“ kvôli nezvládnutiu martických impulzov – neudržaniu hry dynamickej rovnováhy, Domenico Clericuzio, Carlito Brigante, Tony Montana – príklad postupného strovenia silami Plutóna cez kokaín, atď. Z Castanedovského pohľadu je dokonalým gangstrom ten, kto opustil cestu bojovníka, keď podľahol tretiemu nepriateľovi na ceste poznania – moci.).

Zvládnutie nagualu vyžaduje naopak čosi z masochizmu, schopnosť ničovať svoju subjektivitu (gnóza); zámerne a dočasne sa spredmetniť, vyhraniť svoju transcendenciu voči niečomu/niekomu inému. Nagual, ako „zasvätiteľ“, sa správa sadisticky (viz Don Genaro, alebo Castaneda v opise Amy Wallaceovej) – kopíruje pôsobenie nagualu. Polovičný nagual, ako Crowley alebo Castaneda, môže zasväcovať čisto sadizmom.

Tonal, ako „zasvätiteľ“, zas musí vypestovať sklony k nekonečnému masochizmu, tj. dokonale rozvinuté stopárstvo (viz Don Juan vo vzťahu ku Castanedovi).

Sadizmus a masochizmus bezpochyby nie sú jediné cesty k tonalu a nagualu. No sú to dobré skratky; Sorat a Brugel ako najbližší spojenci. (Platia všetky zásady ako pri práci s akýmkoľvek spojencom, umocnené na maximum.)

Jozef Karika

Démonologie, pekelnálie, Húdú, postmoderna

Josef Veselý se ve své knize věnuje i výše jmenovaným záležitostem, jeho zájem o démonologii a tzv. Pekelné inteligence byl známý už z jeho předchozích děl, takže pokračování v tomto duchu nás tedy příliš nepřekvapuje, ale zajímavé je, že v tomto duchu vysvětluje pracuje s termínem parciálních sil. Jako dobrý příklad uvádí
duchy Húdú, se kterými pracuje také jeden z hlavních osobností českého satanismu Pavel Brndiar a podklady k této práci můžeme najít v díle Bertiauxově. Taktéž se zde zmiňuje o chaosmagických servitorech a to konkrétně o Hineovském Goflowfogovi a černém džinovi Hakima Beye.

Tato část je hojně doplněna o příklady rituálů, což praktikujícímu jistě pomůže.

Za zmínku rozhodně stojí práce s Choronzonem, která je zde hojně popisována co do smyslu i praktického využití i historie.

Krvavá magie

Část která se věnuje vampýrismu, lykantropii a magii krve je pro mě dosti zvláštní. Bral bych ji jako senzacechtivou část, nicméně sám ze své osobní praxe vím, jak důležitá je rituální část, kde je užito krve, takže toto nelze opominout.

Bohové

V této části se můžeme dozvědět o tom, jak fungují božstva jako egregory a velice příjemnou ukázkou je práce Bratrstva Vlků, jejímiž hlavními persónami jsou Adrian a Linda Illeana Dragonari a velice příjemné ukázky její práce, zde můžeme najít.

Taktéž přátele „Meziříčí“ potěší rekonstrukce starosumerské invokace Enkiho. A podobných věcí tam najdeme ještě několik.

Plus body

Za nejzajímavější z celé knihy považuji kapitoly pod názvem Magie, Synchronicita a holotropní vědomí a druhá s názvem FAQ. V té první najdeme podle mě velice zajímavé styčné body s matematicko-fyzikálním pojetím světa a magickým pohledem na svět.

V kapitole FAQ Josef Veselý odpovídá na dotazy, které padají velice často (pravda některé méně) zpravidla od lidí co s magií začínají a nebo narazí na nějaký problém během svého studia. Josef Veselý výše zmíněné problémy hezky vysvětluje, sice chvílemi až přespříliš rozvláčně, takže se text, který bychom objasnili na pár větách vleče přes 2 stránky. Nicméně obsah této části vnímám jako velmi přínosný (obzvláště kapitolu o reiki). Dodatek k vymítání démonů přiložený v originálním latinském znění vnímám jako vskutku podařený vtip.

Psychologický experiment

Tato část se částečně věnuje aktu, který provedl Jozef Karika v roce 2004 na serveru Grimoar.cz a přímo jej cituje, ale bohužel se díky několika poznámkám tato kapitola stala pro mne již tradiční kapitolou „Veselou“ kapitolou pomlouvací. Nicméně myslím, že má svůj smysl si ji projít.

Jako problematický vidím i přezíravý autorův přístup k chaos magii, který dle mne svědčí spíše o tom, že hlouběji tématiku nestudoval a je z něj cítit jakési hermetické nucené vymezení vůči chaos magii, nicméně jako pozitivní vidím, že shledává cosi na chaos magii zajímavé a funkční, tedy nelámu nad ním hůl.

Nechci se dlouze rozepisovat o všech zajímavých aspektech této knihy a že jich nemá málo a nyní se dopracovávám ke krátkému shrnutí. Kniha na mě zapůsobila dobře a ačkoliv se jedná o text kompilátní bez jasné koncepce, vidím její existenci jako velice pozitivní. Jistě po dalším přečtením mnou, či někým jiným budou nalezeny chyb či jiné nedostatky, ale to myslím se děje téměř u každé knihy. Pro mě je důležité, že tam jsou věci, ze kterých mohu čerpat. Pokud si odfiltruji občasné páně Veselého jedovaté poznámky, poněkud zvláštní poskládání kapitol, tak tuto knihu musím hodnotit velice kladně. Myslím, že autorův styl i cit pro obsah se stále zlepšuje a ačkoliv je to osoba kontroverzní, myslím, že jako magik je hodný respektu, neboť obsah této knihy není zanedbatelný a jistě velmi čerpá z osobních zkušeností a praxe autora. Jinými slovy, knihu doporučuji k přečtení, ponejvíce pomůže lidem věnující se tradiční magii, ale i modernistickým a postmoderním magickým experimentátorům.

Další recenzi si můžete přečíst od Josefa Kariky.

Článek už četlo 5241 čtenářů.

Původně rodák z krkonošské Jilemnice, nyní už pár let SEO konzultant a aktivní člen Mezinárodní pohanské federace v Praze. Po Ataxu a H1.cz si zkouším práci na volné noze a členství v straně Zelených. Opustil jsme roli národního koordinátora Mezinárodní pohanské federace a užívám si prosté členství. Zároveň sleduji co se kolem mne děje a snažím se zlepšovat sám sebe i okolní svět. Miluju hudbu, tanec a knížky. Rád cestuju a poznávám nové lidi a nové výzvy.Jsem pohan a magik poměrně postmoderního ražení. Nenechám se tím zmást. Řikají mi Cody. Jsem Pavel Ungr.


11 komentářů

Alcyon
Lis 1, 2007 at 22:02

Pokud píšeš, že není pro začátečníky, pro koho tedy je?


 
Darken
Lis 2, 2007 at 01:17

Alcyon: No pro koho asi. Pro pokrocile adepty kteri se nebrani akceptace stinu v sobe :-))


 
StochastikoS
Lis 2, 2007 at 08:53

díky za vložený Eurikův názor, dovolil bych si zde uvést pár kritických poznámek:
především fakt, že uvedená metoda je zcela nepoužitelná pro „vanilky“. Mě se to zdá právě naopak. Čím je daná osoba méně seznámena s praktikami BDSM (doslova je jimi „panensky nedotčená“ ]:->), tím větší je možnost vyhřeznutí „nevědomých či podvědomých výstupů“ na světlo boží (o což zde IMHO především jde). U „otrkaných“, zkušených Ds lidí už to prostě nebude mít tu chuť zakázaného ovoce, čehosi skandálního a naprosto šokujícího… Samozřejmě předpokladem je, že zúčastněné osoby vědí kde jsou jejich meze, jsou to (alespoň do jisté míry) tělesně i duševně zdravé bytosti, kteří jsou schopni situaci ustát. Je ale klidně možné, že se mýlím a existují takové Ds páry, kteří se dovedou nějak překvapit …O:-)
Taky bych se pozastavil nad tím že „BDSM magick“ musí nutně obsahovat nějaký „sexuální podtext“ (resp. může, ale také NEMUSÍ). Takže vedle možnosti Saturnsko-venušinského vyznění tu máme taky možnost mnohem subtilnější a emocionálnější verze Saturn-Luna. Ta druhá možnost je asi na první pohled méně drsná, ale za to jde mnohem více „do hloubky“ takže ta Eurikova zmínka o určité vyzrálosti není tak úplně od věci..


 
Cody
Lis 2, 2007 at 10:02

Alcyon: Vytvoř si množinu lidí co se věnují magii, pojmenujme ji třeba M. Poté množinu lidí co jsou začátečníci, pojmenujme ji třeba Z, výsledek o který nám jde, bude klasicky X. Tedy výsledná rovnice může vypadat například takto:
x=m-z


 
Druid
Lis 21, 2007 at 19:58

StochastikoS: Bystrý a psychologicky správný postřeh!


 
DCČH
Led 2, 2008 at 16:34

PŘÍRUČKA VYSOKÉ MAGIE
Autor: Josef Veselý, 800 str., cena 600,- Kč, vydalo nakladatelství VODNÁŘ, Praha 2007

Závěrečný díl magické trilogie Josefa Veselého je zde!
Kniha představuje objemný korpus tvrdého hermetického poznání, zachyceného na osmi stech stranách a uspořádaného do jednadvaceti hutných kapitol. Navazuje na již dříve vydaná díla Magie a Magie pro pokročilé, přičemž vynáší na světlo řadu nových a velice zajímavých informací z okultních hlubin.
Po krátké předmluvě přechází autor k jednomu z nejpropracovanějších systémů západní tradice, jímž je lunární magie. Zde vedle tradičních děl uvádí praxi řádu Fraternitas Saturni, jakož i nejrůznější pracovní modely použitelné pro tuto oblast. Nejvíce místa pak zabírá propracovaný Quintsecherův systému, který u nás prakticky prověřili F. Kabelák a F. Bardon. V souvislosti s touto kapitolou jsou uvedeny původní české hermetické texty, které doposud nebyly knižně publikovány. Následuje klasické téma 72 géniů merkurické sféry, které se v knize zrcadlí v pracích Léviho, Lenaina, Quintsechera, Lasenica, Kefera, Kabeláka, Smíchovského, Bardona, Moučky, Gensera a Fr. Daniela. Velkou zásluhou Josefa Veselého je uvedení kontaktních technik se sférami nadskutečna. Pozornost je dále věnována sporné otázce třiasedmdesátého merkurického génia. Zajímavé jsou Papusovy kompetence jednotlivých géniů, uvedené v kontextu s komentáři našeho soudobého moravského zřece Malívy. Ten zhusta pracoval i na kapitole o devadesáti protigéniích sféry Venuše. Toto dlouho tabuizované téma je v našem „magickém kotlíku“ zveřejněno vůbec poprvé, i s pro slabší povahy těžko stravitelnými, šťavnatými komentáři. Dalším základním kamenem magikova růstu je zvládnutí sféry Marsu. Tato pasáž je navíc doplněna vynikajícím pojednáním o plutonických oblastech, cenným to příspěvkem české literatuře o magii. Následuje rehabilitace opomíjené magie zodiakální, disponující obrovským silovým potenciálem. V souvislosti s touto kapitolou připomeňme opomenutá sigilia zodiakálních entit, které autor této recenze objevil svého času v rukopisu sg: R 20, v knihovně zámku Strážnice (později zveřejněno např. v knize Opus Magnum nakladatelství Trigon).
Plasticitu magie předvádí Josef Veselý v kapitole o třech principech Universa, tématu vyhrazeného do dnešních dob spíše alchymii a astrologii. Autor zde jednoznačně dokazuje, že člověk – mág, znající vnitřní světa tmel, je ve své schopnosti tvořit, skutečným obrazem božím a nic pro něj nemusí být nemožné. Dokládá to na svém novém pracovním modelu, ve kterém, mimo jiného, uvádí i principy řecké kabaly. Následuje stať o nebezpečné praxi magie atavismů, na kterou navazuje pojednání o méně známých faktech oboru henochiánské magie. Téma sexuální magie je v knize zastoupeno sadomasochistickými praktikami. Z celé této kapitoly se jeví nejzajímavějším rozbor magicko-psychologického pozadí sabatu od K. Granta. Stěžejním pojednáním Příručky vysoké magie je Veselého teorie parciálních (dílčích) sil, která přispívá k vysvětlení okrajových jevů, vznikajících při některých magických aktivitách. Autorova fascinace grimoárovou literaturou se zrcadlí v pojednání nazvaném Pekelní šéfové. Téma je přínosné tím, že demonstruje známý fenomén různosti signatur pro stejnou entitu, prezentující pokaždé její jiný aspekt. Dalším stěžejním pilířem knihy je kapitola o Choronzonovi, která skýtá hledajícím hermetikům opravdovou laskominu, jejíž chuť ještě dlouho po přečtení přetrvává na jazyku. V pojednání o okultním podtextu vampyrismu, se pisatel nevyhýbá ani ožehavému tématu magie krve (včetně té menstruační).
Kniha je doplněna několika drobnými pracemi mladých českých hermetiků, které byly zatím zveřejněny jen jako samizdaty, nebo spočívaly v ineditních rukopisech. To, že jim Josef Veselý věnuje svou pozornost, svědčí snad i o tom, že naše okultní scéna má své pokračovatele. Jednou z takových prací je pojednání o tradičním významu 22 písmen hebrejské alefbety od R. Kořana. Josef Veselý v této souvislosti kontruje rozsáhlou subkapitolou o řecké kabale. Daleko širší rozvedení by naopak sneslo následující téma o andělech v magii. Naproti tomu v pojednání o egregorech bylo řečeno téměř „vše“. Perličkou je zveřejnění řešení okultního významu ropuchy, jako universálního fluidického kondenzátoru. Srdce přírodovědce zde jistě zaplesá. V oddíle o magii, synchronicitě a holotropním vědomí, autor upozorňuje na živost mystiky a magie, které v současnosti často kráčí bok po boku a pokouší se odpovědět na zásadní otázku „co je to vlastně magie?“ Podobně jako Stanislav Grof pak dochází ke zjištění, že vše (kromě vědomí) je jen iluzí. V dynamické kapitole FAQ, odpovídá na nejčastěji pokládané otázky, týkající se magické praxe (její úspěšnost a neúspěšnost, principy reiky, magie kontra morálka, atp.). Příspěvkem k exorcistické praxi je uvedená faximile latinského Rituale Romanorum z r. 1752. V dodatcích se autor zabývá několika svými psychologickými experimenty, sny, osobním dětským pracovním modelem, tématem okultního bludařství a knižně zde poprvé uvádí svůj stěžejní text Kladivo na misionáře, který již dříve vyšel v periodiku Svět magie.
Dokonáno jest.

Petr Kalač


 
Ataman Jermak
Kvě 2, 2009 at 14:10

Balvan k přemýšlení.

Již pár let mne udivuje prohození venušských a martických záležitostí. Počínaje vždy velmi zajímavě akcentovanou Venuší při různých teroristických útocích přes viditelnou změnu dívčí módy po ještě viditelnější změnu dívčích postav jinými cviky, než cvičily jejich matky.
Tzv. astrologové líní popřehazovat souřadnice místa tento názor odmítají, pokud jsem se jich tázal.

Ženská část lidstva globálně vystupuje mnohem militantněji, než bylo ještě před 2. intifádou zvykem. Rozhodně to není U.S. vzorem, neboť jsem tam žil vždy část roku za minulých 15 let a mám možnost srovnání.

Intuitivně mne to táhlo do sumerských dob, kdy RUDÁ Venuše byla bohyní lásky a VÁLKY. Její jméno je INNANA. Je zaznamenáno sumerskými hvězdáři, že Venuše změnila svou barvu na světlou přibližně v době, kdy na většině území tehdejší vyvinuté společnosti zvítězil patriarchát.

V knize Josefa Veselého Příručka vysoké magie je na str. 349 jméno ducha INNON, který je dle Golden dawn přiřazen Marsu. Pokud srovnám INNON/INNANA, není velkého rozdílu.

Je toto odpovědí na globální militantnost holčičího světa? Odpověď prosím hlavně na uvedený mejl, též prosím o schválení, zda mohu část odpovědi uveřejnit v netovém Zpravodaji pro více zájemců.
Děkuji


 
Catalessi
Kvě 4, 2009 at 07:15

„Ženská část lidstva globálně vystupuje mnohem militantněji, než bylo ještě před 2. intifádou zvykem.“
„Je toto odpovědí na globální militantnost holčičího světa?“
Kolik je generálek? Kolik znáš čistě ženských ozbrojených skupin? Odpověď je nula a proto je mluvení o militantnosti žen směšné. Růžové maskáčky nevyvraždí Angolu.
Odpovědí bude, že „ženská část“ lidstva je součástí celku „lidstva“ a účasní se přesně toho samotného cíle, jako mužská část + žije v tom samotném světě.


 

[…] … a dlouhodobá hvězda flamu Josef Veselý […]


 
Joe
Úno 27, 2016 at 10:10

Je mazec číst recenzi na knihu kterou mám doma a zjistit že autor recenze je z Jilemncie od které bydlím 3 km 😀


 
Josef Veselý
Led 19, 2017 at 20:52

Zdravím, ešte pred nedávnom som bol nadšený nad prácou pána Veselého a to hlavne z jeho nadhľadu a schopnosti povýšiť sa na mudáne záležitosti ako sú peniaze a podobne. Veď človek s takým rozhľadom už musí mať v týchto veciach jasno že? Trochu ma sklamali informácie šírené z iných zdrojov, ale mávol som nad nimi rukov. Potom prišla realita. Náš fešák čaruje pre finančnícku elitu a pochybujem, že to robí z presvedčenia, skôr si myslím, že šporuje na novú škodovečku prípadne televízor „a predsa tam chodia zaujímavé veci“ veď kto by nechcel byť in. Takže robíme fígle za chrbtom nejakého veľkého hráča, keby sme mali strach o svoju duševnú schránku a samozrejme za nejaký peniaz, to je pravý odkaz tohto velikána.


 

Napsat komentář

CommentLuv badge

Copyright © 2017 Bloxxter – osobní blog Pavla Ungra o světě. All Rights Reserved.
Theme by sheVcza. Google

%d blogerům se to líbí: