Pohanský rituál … i v životě?
Pohanství, které znám, které jsme mohl poznat a kterého jsme byl svědkem, alespoň tedy to mainstreamové v ČR (o ne mainstreamovém nemohu moc hovořit, protože ho příliš neznám) se profiluje jako náboženský směr, který cítí k přírodě svojí velice silnou zodpovědnost, tolerancí a vstřícnost. Vnímám ho jako snahu o citlivé chování ke přírodnímu a o nastolení partnerství, rovnováhy a pokory. Toto je mi jako skautovi také velice blízké, nemám s tím problém a líbí se mi to.
Na druhou stranu cítím, že pohanství a obecně všechny směry, které vycházejí ze soužití s přírodou (např. šamanimus), by měly reflektovat (a často reflektují) to, že naše společnost se poněkud vyvinula a přesunout některé formy uctívání z polí, lesů luk a strání také do míst, kde většina společnosti žije – tedy do měst. Mířím tím tam, že jakákoliv forma spirituality by měla být primárně přínosná a praktická pro náš současný a praktický život. A protože žíjeme mnohem víc ve městech a mnohem méně v přírodě starých národů, logicky by se praxe měla otáčet na místa, kde žijeme. Typickým příkladem pro tuto “otočku” je například Urban Magick a Urban Šamanismus.
Nicméně chápu, že pro spoustu lidí není praxe ve městech, mimo tu ryzí přírodu, to pravé ořechové. Jinými slovy, někdo to rád v přírodě a někdo ve městě 
. Ten první případ znám právě od pohanů z mainstreamového proudu Wicca-ADF-Eklektické čarodějnictví atp.
Taktéž si myslím, že když už tedy jdu cestou nějakého náboženství, tedy pohanského například, nejspíš nebudu pohanem jen o rituálech a spirituální praxi, ale jistou pohanskou filosofii budu vyznávat a implementovat ji i do svého života.
A zde narážíme na jednu věc, která mě zarazila a poněkud znepokojila. Před časem jsem se účastnil jednoho pohanského rituálu, který sám o sobě byl opravdu zajímavý a povedený. Musím říct, že ta 5 km cesta lesy a skalami se mi ve finále líbila, člověk tu přírodu a tu přítomnost starých bohů cítil nějak … silněji. Rituál byl osvícen svícemi a jednou pochodní na straně živlu ohně.
Když skončil, byla vcelku tma, tedy taková kdy člověk fakt moc nevidí, ale podle stupně tmy dokáže odlišit, jestli jde po cestě a nebo ne. Mám rád chození v lese tmou. No a tak skupina pohanů, mezi kterými jsem byl, vytáhla a rozsvítila, navzdory mému hlasitému prskání, baterku na mobilu.
No a mně to nesedí. Mně se to nezdá. Mně se to nelíbí.
Tak já jdu 5 km lesem, mám pochodně a plášť a svíčky a vůbec všechno, aby to bylo co nejvíc vhodné na ten rituál, kde vzýváme ty úplně nejvíc “přírodní” bohy a jen rituál skončí, tak hned šupky dupky zpět do našeho světa, kde je nám dobře, je tu teplo, máme elektřinu … rozumíte mi?
Tak když už teda jsem tam tu hodinu vzýval toho [dosaďte jméno] tak snad nejsem taková lama, abych nedokázal dojít zpátky po cestě (!) i když po tmě (navíc svítil měsíc a hvězdy 
) a nemusím okamžitě se v mysli vrátit zpátky do té naší “civilizované” reality.
Navíc velice nepřirozeně to usekne tu spirituální číst prožitku rituálu. Když o tom tak přemýšlím, tak zde by hodně pomohla příprava a ukončení, který jsme provozovali, když jsem se ještě cítil doma hermetismu. Tedy dostatečná příprava před rituálem (což jsme v pohanských rituálech vyjma wiccanských moc nezažil) a samozřejmě adekvátní doba po rituálu, kdy člověk setrvává v posvátném prostoru (není nutno chápat doslova), i když mimo rituál. Myslím, že některé zvyklosti z magie by si mohli pohané přejímat a vůbec by jim to neuškodilo, spíše pomohlo.
Já si samozřejmě dokážu představit argumenty, kvůli kterým se prý muselo rozsvítit (nebylo nic vidět, zakopli bychom, atd. atd. …). No a? Já si vážně myslím, že pohanství by krom spirituality mělo umět učit člověka být v té přírodě, i když to není nejpohodlnější. Protože jinak mi to přijde, odpusťte mi mou upřímnost, jako sváteční pohanství, kdy si lidé jezdi zapohanit do přírody, a jak jen to jde se vrací zpět do města, kde žijí naprosto jinak. Koneckonců proč ne, ale proč tihle samí lidé tak silně odmítají směry jako je pohanství, magie či šamanismus praktikovaný ve městě? Vždyť to je přesně to, co přináší ten hledaný kompromis? Nezdá se to být jinak poněkud pokrytecké?
Sváteční pohanství. Pojem, který neslyším zdaleka poprvné a to ani v češtině. Sváteční pohanství je palčivý problém novopohanského proudu všeobecně, jelikož kde chybí funkční a semknutá komunita, nemůže být ani intenzivní, žitá náboženská praxe. Na slavení (či spíše neslavení) rituálů je to vidět dost dobře.
Ale ty myslím narážíš na něco jiného. Na prvek romantismu v moderním pohanství, který se projevuje například i „romantickým útěkem“ do přírody. K prvkům romantismu v pohanství mám hodně obtížný vztah – nejhorší je na tom idealizace historických a exotických kultur spojená s odporem ke kultuře vlastní a jejím hodnotám.
Na urbanšamanismu oceňuju právě, že tohle odbourává. Urban Primitive je jedna z nejinspirativnějších knih, které jsem v poslední době četla (nápověda: 3 kusy skladem v brzy otevíraném eshopu!). Kaldera je prostě naprosto brilantní myslitel a nevím, jestli by mě nemělo děsit, že právě kvůli svému přístupu žije se svojí komunitou vytlačený úplně na okraji.
Vážně pochybuju o tom, že by někdy měly prvky romantismu z pohanského mainstreamu vymizet, ale u jeho intitucionalizovanějších forem budou určitě méně patrné (např. obřady, pořádané ve městě jsou v USA běžné).
Musím říct, že by mi připadalo fundamentalistické, kdybys někoho nutil hrabat se po tmě / stát bez židle (atd.) jen tak, kvůli pocitu autenticity, ale správně odhaluješ, že chování současných pohanů je někdy v rozporu s idejemi, které hlásají. „Přírodní blouznění“ (můj vlastní hodnotící pojem neprostý hanobení) je z těchhle disproporcí asi nejnápadnější.
Ahoj:),
no popravdě souhlasím s tebou. Třeba také nechápu proč nedělat šamanismus ve městě. Město je totiž pro mě stále ekosystém. Sice plný krys, holubů, bojující flory a špíny, ale stále je.
Napadla mě ale jedna myšlenka. Proč nepoužívat baterky? Samozřejmě, že je to „ošklivé“ a narušuje to atmosféru, ale my jsme pohané tohodle věku. My neutíkáme do minulost, my žijeme přítomností. My neutíkáme od civilizace, protože z ní pocházíme. To že chodíme na posvátná místa do lesů je proto, že jsou posvátná(!!) a energetická, né proto, že jsou hezká na pohled a „drsně pohanská“. Rituály se také můžou dělat uprostřed města pokud tam najdeš energetické místo a přitom zaručíš, že tě odtamtud nikdo nevyhodí. Náš šat také není historický, ale posvátný, tak řešit neautentičnost?
Airisi, nemyslím si že ta baterka je jen otázka historičnosti, ona rozsvítit si světlo na mobilu myslím hodně rychle dostane z hlavy atmosféru po rituálům Bohům.
Použití něčeho takového v urban šamanismu už je samozřejmě mnohem méně rušivé a může to být i žádoucí.
Ostatně nevím jaká byla tma ale o Velikonocích v lese se bandě mých kamarádů a mě podařilo rozskupinkovaným před půlnocí dostat lesem na konkrétní místo zcela bez použití jakéhokoliv světla, tak si nejsem jistý nakonec bylo použití světla vůbec nutné.
Airisi, mě nevadí používání baterek, jen proč na rituálu používáme pochodně a svíčky, abychom za 10 minut se vytasili s baterkou?:-)
Jinak pokud budeš mít zájem rád Tě zavedu na „posvátná“ místa přímo v Praze, takže jsou i v městech.
Já autentičnost neřeším vůbec. To jsme se se asi nepochopili.
Doriane, jj to je ono, myslím, že by to šlo a bez větších problémů.
No já ti Cody nevím…řešili jsme to už tou cestou..ty si opravdu myslíš, že pohané kdysi dávno by šli potmě..asi těžko..měli by dejme tomu nějaké pochodně..a jak řekl Airis..žijeme v přítomnosti, takže já osobně nevidím problém, proč si nerozsvítit, když nechci frčet ze srázu dolů, popř. si cestou zlomit nohu, protože by mi to značně ztížilo život, obzvlášť když v místy hustém lese není skoro vůbec vidět.
Mab, ale já vůbec netvrdím a vůbec to neřeším jak kdysi pohani něco dělali. první co říkám, že to totálně rozbily zbytky posvátnosti po rituálu, a za druhé říkám, že ta baterka nebyla potřeba a za třetí tvrdím, proč jsme tu baterku nepoužili už na rituálu místo svíček?
Jo Cody souhlasím s tebou, že ty baterky tu posvátnost rozbily. No poučení pro příště:). S tím druhým nesouhlasím, protože já ty lesy znám. Bez světla by to fakt nešlo;)… a moje odpověď na třetí otázku: člověka také víc nasytí kus masa, než odvar z něho. Stejně tak při rituálu je dobrý čistý oheň než světýlko:). Plus oheň je požírač nevyrovnaných energií a baterka nesvítí v tak dobrém rádiusu jako svíčka:). To je teda můj úhel pohledu jako jednoho z účastníků akce:).
Z mého pohledu vůbec nešlo o baterky, ale o zmíněné doznění a zpracování rituálu. Cody to potřeboval a byl rušen. Ostatní to asi zvládli rychleji nebo pro ně použití moderní technologie nebylo k doprožití na překážku. Co z toho plyne? Příště lépe a více komunikovat o svých potřebách a očekáváních. Věřím, že když Cody příště poprosí o x minut po rituálu bez moderní technologie, patrně je dostane. Nebo se půjde domů za světla pochodní, což rozhodně jde, jen je třeba je držet jinak než baterky…
Pochodeň = symbol
Svíce či mobil = zdroj světla
Žijeme ve 21. století. To je tak nějak jasné. V tom podle mě není problém. Spíš mi přijde, že jde jen o příliš rychlé zakončení, v němž nebyl prostor pro chvíli rozjímání. Námět k zamyšlení/vylepšení atd. Nechat si zkazit dojem něčím takový, je i tak trochu škoda. Být shovívavý a jít sám k sobě stačí. I když svítí baterka, dá se zaposlouchat a přivonět k tomu pomalu doznívajícímu rituálu a všemu kolem. Hledáš problém tam, kde není. Buď rád, žes měl světlo a nezlomil sis nohu někde. 🙂
Hej tak jako pohan nejsem a moc se v pohanství neviznám, nicméně historicky- nebylo pohanství, ať už řecké, římské, egyptské, sumerské atd. ve své finální podobě dosti „urbanisované“? Chrámy a poutní místa těchto náboženství přirozeně stávala ve městech, dokonce byly zosobněním urbanisace(HRAD+CHRÁM+nějaký chajdy=MĚSTO) a civilizace. Germáni a Slované „urbanisované“ a „civilisované“ náboženství neměli, avšak to hlavně kvůli tomu, že neměli ani města, ani civilisaci(k nějaké urbanisaci však stejně nakonec došlo- např. Retra). Keltové byli někde napůl-jednak měli posvátné lesíky, jednak měli chrámové oksky v opidech.
Hej tak jako záleží na tom, co si představuješ pod pojmem urbanizace. Obyčejně se tím slovem označuje masivní stěhování lidí z venkova do měst, který měl za následek jejich rozmach. Pokud se nemýlím, tak se ten termín začal používat až po Průmyslové revoluci.
Pravda je, že antické chrámy bývaly srdcem města, ovšem města, které bylo neustále v přímem kontaktu s přírodou. Jeho obyvatelé si moc dobře uvědomovali svou závislost na počasí, úrodě a tvrdé práci zemědělců. Za hradbami města končila civilizace.
Dnešní situace ve městech je už trošku jiná. Člověk už ani neví kde se vzala jeho šunka co si koupil k večeři.
Mám rád města a jejich kulturu a pulzující život, ale člověk by neměl zapomínat odkud přišel, kam se jednou vrátí a na čem je závislý. Pohanství je náboženství, které s těmito vzpomínkami pracuje a nějak se mi nevylučuje s myšlenkou civilizace a pokroku. Spíš je kultivuje.
Proto mi nevadí vymoženosti civilizace v lese, pokud jsou užité rozumně a s úctou k tomu, co tu bylo před námi a co tu bude až odejdeme. Pojem „sváteční pohanství“ je podle mě další z hloupých pojmů, kterým se kdosi snažil vymezit proti něčemu a ukázat tak, že on je ten „správný pohan.“ V rámci zachování úcty k pestré paletě přístupů k pohanství bych ho vůbec nepoužíval…
Tak já už několik pozoruhodných letů ze skal cestou z nočních rituálů zažil. jako všechny podobné úrazy/naposledy obrovská jizva ve tvaru L,Kaunaz nebo hebrejského písmena?,všechny 3 varianty maji opodstatnění, od vlčích zubů při natáčení hororu Les mrtvých./vejdou časem do našich drobných ság.
Z pohledu vyznavačů vlčího kultu. My se opravdu snažíme o romantický únik z civilizace. Ovšem necítíme se nikdo na něj duševně i fyzicky připraveni a nacházíme se ve stádiu vývoje/ač někteří z nás už města opravdu opustili/. Stejně jako u každé správné „sekty“ i u nás je přítomna vize postkatastrofického světa. Takže život ve městech považujeme, za nutný život v ruinách a používání veškerých vymožeností současné civilizace, považujeme za cílené zneužívání. Tam venku je náš bezpečný domov a tady probíhá jakási dlouhodobá mise. Vlastně mám čím dál víc pocit, že žijeme něco co připomíná hru Shadowrun.