Tupá bolest v hlavě, která přišla náhle a z výšky mi, kdoví proč, evokovala slovo Mjollnir. Přede mnou seděl týpek jak ze srazu motorkářů, dlouhý vlasy a fousy – jo skoro jako mladší ZZ Top – koženou bundu s ohnivým nápisem „We Will Rock You“, tmavý brýle jak z Matrixu a cpal se Big Macem.

„Thore?“ Opáčil jsme opatrně s grimasou grilovaného lachtana, abych to mohl kdykoliv později uhrát minimálně na otřes mozku.

Muž otevřel ústa plná McDonalds, krkl si a řekl: „Jo.“

„… co? Proč? Jak? Jak to vypadáš? Co tu chceš?“ a rozhodně jsem se netvářil méně vyděšeně, než velrybář mezi dvěma plejtváky …

„Nemáš pivo?“ řekl Thor a zjevně ignoroval mé dotazy a vyděšení a beze slov se zvedl a pevným krokem se vydal směrem k ledničce, jako tam chodil denně. Ulovil si dvě piva značky Bráník, co tu nechal Jožka, cestou zpátky je otevřel a druhý mi beze slov podal.

„No, nezírej tak, fakt si myslíš, že celou dobu dřepíme v Asgardu v těch smradlavejch kůžích, pijeme syntetickou medovinu“ … asi jsem vytřeštil oči, protože Thor zareagoval: „…jo syntetickou, jak myslíš, že to vypadá v Asgardu, taky tam máme trochu krizi. Baldr začal mlít něco o tom, že ti kanci a ta medovina, že to jako není … jak říkají Elohim … košér. No, takže syntetická medovina, protože Baldr vede včelí odbory a kanci běhaj volně někde mezi Jotunheimem a Helheimem. Jo, elfy a skřítky to dost sere, ale s těma Ásové často vyjebávali, šak znáš mytologii, no ne?“

„A co Odin?“ Odtušil jsem jedním dechem …

„No, fotřík to moc neřeší, jezděj často s Lokim sem, do Midgardu. Loki si ujíždí na častých návštěvách Izraele a Palestiny, alespoň tak tý zemi nikoho říkáte, ne? Prej je to celkem legrace, ale od tý doby, co mě Loki, ten zmetek zákeřná navlík do svatebních šatů, ho moc nemusím. No a Odin se vždycky ohodí jak Ježíš a zjevuje se katolíkům a špitá jim něco o tom, jak je ta pedofilie vlastně OK, že je to ta pravá boží láska. Znáš ho, on měl vždycky děsnej smysl pro humor.“

Dlouze jsem se napil a začal zhluboka dýchat. Pak jsem se konečně dostal ke slovu: „Thore, proč tu vlastně jsi? A co ta rána kladivem?“

„Jakým kladivem čéče, víš jak je Mjolnir těžkej? Vozím teď něco lepšího a dělá to hezký efekty“ .. s těmito slovy vyndal z kapsy malou černou krabičku, něco na ní zmáčkl a krabička zajiskřila. „Dává to prej hezký šoky, koupil jsem to tady v tom vašem městě a celkem za levno. Co říkáš, skoro jako bych tě vzal kladivem, ne?“

„Jo, bylo to dost realistický, … ehm, dostanem se k tomu, co tu vlastně děláš?“

„Jo vidíš, no jsem tak sledoval ty tvý myšlenky a to ti byly děsný sračky člověče.“

„Co???“

„No jako dobrý, já vím, že jsi jako cool a heavy“ …dodal s nepřehlednutelnou jízlivostí, „ale nezasekli se ti tu ti pohani? My fakt nejezdíme na kancích, nemáme sokolí pláště a nehnijem v Asgardu, kde nečekáme, až nás při Ragnaroku pobije ten póvl ze sousedství. Jsme tady mezi váma. V Midgardu, teda na zemi … a a fakt nenosíme přilby a meče, kapišto?“

„… a …a … a …. co teda nosíte?“ Dodal jsem zmateně….

„Jsi slepej? Já třeba nosím tuhle ubercool koženou motorkářskou bundu. Prostě děláme co nás baví a nosíme, co se nám chce. Tak jsme ti chtěl říct, jestli by jsi, když už jsi o tom s lidma mluvíš, nemohl máknout na aktualizaci těch korespondencí. Ono vždycky když nás vzýváte, tak se přehodíme do podoby, který věříte a fakt když nakupuješ v Tescu a objeví se ti místo nákupního košíku u pokladny v ruce Mjolnir, to fakt není ideální!“

Upřímně jsem se z té představy rozesmál a Thor se chechtal jako blázen taky.

„Jo, nakonec jsme ji nakecal, že jsem herec, ale víš co, ne vždycky to jde.“

„Víš co Thore, chtěl bych, fakt bych chtěl, ale to je fakt těžký. Tohle asi rekonstrucionistům nevysvětlím.“

„Na ně sere pes, sorry Fenri“ .. Thor pozvedl obočí a zkřížil pěesti … „ty na nás stejně málokdy věřej. Zpravidla si přečtou ty zaručený zdroje přepsaný od křesťanskejch kronikářů a podle toho budujou víru. Sakra, vždyť ty texty nebyly zábavný, ani když je psali. Chce to, aby ten život měl pořádnej drive. Žijte tu víru teď a tady. Důležitý jen to uvnitř.“

Náhle jsem cítil, že z toho drsnýho motorkáře, co smrdí McDonaldem a žmoulá lahváče Braníku cítím mnohem víc. Je to Thor, ať dělá cokoliv a vypadá jakkoliv.

Thorovi se zableskly očička a v hlavě se mi objevila myšlenka ‚jsem rád, že jsi mne pochopil‚, ale Thor vůbec nepromluvil, už nikdy nepromluvil.

Probudilo mě svítající slunce a pes který do mě svým vlhkým čumákem strkal, ve smyslu – jdeme ven nebo ne? – hlava mě ale stále bolela. Vedle mě leželo těžké vydání Ovidiových proměn. Asi mě v noci spadlo na hlavu. Zdálo se mi to? Nebo ne? Šáhl jsem po knize, abych ji uložil zpátky a byla otevřena na místě, kde na mne zářil verš:

„Skot nechť oře, či stáří ať přičítá vinu své smrti,
ovce nechť před Severem nás mrazivým nadále chrání,
kozy pak, syté z pastvy, ať k dojení dávají výmě!
Sítě, pasti a kličky a všechny ty úklady lstivé
odstraňte! Nešalte ptáka svou vějičkou natřenou lepem,
léčkou s děsivým peřím též jeleny neobkličujte,
netajte v návnadě lstné a šalebné zahnutých udic!
Zahubte zvěř, jež škodí; i tu však zahubte pouze;
masa ať chrání se ret, jen lahodně požívá krmě!“

Dostal jsem k dispozici “reading-copy”, takže jsem si mohl na svém tabletu v aplikaci Kindle přečíst tuto detektivku v předstihu. Kniha Zlín je známá s tím, že aktivně spolupracuje s blogery a jednou za čas uvolňuje několik elektronických knih “reading-copy” pro blogery. Vlastně jen díky tomu jsem se dostal k žánru detektivky, který jsem nikdy předtím nečetl. Což je možná škoda.

Kniha vás strhne hned za začátku. Sáře Sebastianssonové ujede vlak v zastávce, kde pomáhá ženě s nemocným psem, ve vlaku zůstane její jediné dítě, malá holčička. Když taxíkem dojede sama do Stockholmu její dítě není k nalezení. Do podivného zmizení se okamžitě zapojuje policejní tým Alexe Rechta, vysloužilého policisty, který viděl a zažil už hodně. Sledujeme krok za krokem Fredriku, zdánlivě chladnou kancelářskou krysu jako civilní konzultantku, která je nezatížená typickým policejním přemyšlením, stejně jako Pedera, hyperaktivního policistu milujícího svou práci. Krok za krokem odhalujeme pohnutky zvrácené mysli pachatele a strhující děj vás zhruba třetiny knihy nenechá usnout. Ano, i já jsem se totálně odpoutal od internetu a místo počítače seděl u knihy u tabletu a četl třeba do 2 v noci.

Všechny hlavní postavy jsou velmi dobře vykreslené a dozvídáme se hodně o historii, životě i problémech i radostech hlavních postav. Po chvíli zjistíte, že Fredrika je vlastně docela fajn a po další chvíli poznáte, že ani Peder není takový šovinistický blbec, jak se mohlo zdát. Pokud vám to pálí stejně jako Fredrice, možná ke konci knížky už budete dávno vědět, co tým Alexe Rechta zatím jen tuší.

Po dlouhé době jsem velice rychle dočetl knížku od, pro mne, úplně neznámého autora a nebyla to literatura faktu. Moc se mi líbila a doporučil bych ji každému. Velice děkuji Knize Zlín, že mi umožnila tuhle úžasnou věc přečíst. Pokud vás moje recenze zaujala, tak za pár dnů nakupujte Nechtěné u Knihy Zlín za 323 korun.

Kristina Ohlssonová (1979) žije ve Stockholmu. Vystudovala politologii a pracovala mimo jiné jako analytička v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE), na švédském Ministerstvu zahraničních věcí a na švédském Policejním prezidiu. V minulosti publikovala odborné texty na téma Izraelsko-palestinského konfliktu a zahraniční politiky EU.

Ohlssonová Kristina na Neoluxor

Lidé potřebují fantazii, aby byli lidmi. Aby se udrželi v místech, kde se padající anděl potkává se stoupající opicí. S vílami zubničkami, otci prasátek,… je to jako trénink. Musíte začít s tím, že se naučíte věřit malým lžím. Abychom pak uvěřili i těm velkým. Spravedlnost. Milosrdenství. Povinnost. A takové věci. Vezměte vesmír, rozemelte jej na nejmenší prach, ten přesejte přes to nejjemnější síto a pak mi ukažte jediný atom spravedlnosti, jedinou molekulu milosrdenství. A přesto… Lidé se pokouší jednat, jako kdyby na světe byl nějaký ideální řád, jako kdyby ve vesmíru existovala nějaká správnost, podle které by se dal posuzovat. Lidé potřebují věřit ve věci, které nejsou. Jak jinak by se pak mohli stát skutečností?

Volný přepis rozhovoru Smrtě a Zuzany z Otce prasátek Terryho Pratchetta.

Hezké svátky všem!

Místo a ubytování

Letos se Mezi Světy přesouvaly do nové lokace. Po letech v Moravci a Brumově byla zvolena Chata Doubravka u Chotěboře. Chata je umístěna v krásné přírodě a okolo je spousta zajímavých možností vyžití, ať už se jedná o hřiště, lezeckou stěnu nebo ohniště. Celé místo je obklopeno lesy a je zde spousta prostoru pro veřejné rituály. Stejně tak je třeba pozitivně ohodnotit dobrá dostupnost do blízké Chotěboře (5 kilometrů) a zároveň odloučení od běžné civilizace. Pro akce jako BMWC a Mezi Světy jsou tyto kvality velmi důležité.

Stejně tak mne hodně potěšilo, že přednášková místnost byla mnohem větší, než v minulých ročnících, vybavená dobrými reproduktory a dataprojektorem a jídelna, kde se vždy všichni scházeli, byla rovněž větší a vybavená stabilní Wi-Fi.

Bohužel nové ubytování mělo i nevýhody. Kvalita ubytování byla výrazně horší než v penzionech v Moravci a Brumově. V zásadě se jedná o dřevěnou ubytovnu, nikoliv o legitimní pokoje, které jsou velmi malé a velmi špatně vybavené. Na našem pokoji pro pět osob byly jen dvě nástěnné skříňky, zcela chyběla skříň a i dostatek prostoru. Ubytování bych tedy popsal jako „záplatované, ale čisté šaty“. Za cenu 300 Kč za noc mi to přijde opravdu příliš. Nepříjemnou atmosféru doplnily emotivní výlevy pana správce, který problémy a nedorozumění občas řešil afektovaným a komunikačně agresivním způsobem, což rozhodně zhoršilo pocit z ubytování. Nicméně je také třeba dodat, že správce i majitelé objektu prý vyšli organizátorům maximálně vstříc a k žádným dalším problémům nedocházelo.

Strava

Strava byla poměrně jednoduchá. Snídaně byla ve formě nabídkových stolů a celý den by k dispozici čaj ve várnici. Ale obědy a večeře, to byla sázka do loterie. Některé jídla byla chutná a některá naprosto příšerná. Pokud ale někomu nesedlo jídlo, byla stále možnost si nechat dovézt například pizzu z Chotěboře s dopravou za 70 Kč.

Organizace a cena

Organizace fungovala poměrně dobře, se svými výhodami i nedostatky. Nedostatky jsem viděl hlavně v komunikaci s účastníky, ale jak už jsem uvedl,  nedošlo k nějakému zásadnímu selhání. Zmíním jen pár věci, na které by bylo dobré dát si příště pozor.

Slibované termíny

Nepříjemné bylo, že často byly slibovány termíny (zveřejnění informace, zaslání materiálů aj.), které ve finále nebyly plněny, což rozhodně nepůsobilo dobře a až na základě stížností účastníků došlo k nápravě.

Co s tím? Prostě neslibovat to, co není možné splnit a hlídat si termíny. Pokud je problém plánování času, existují poměrně dobré nástroje, která nás dokáží na blížící se termíny upozorňovat.

Nedorozumění mezi organizátory a účastníky

Ne zcela šťastné vidím to, že byl domluven zákaz pití vlastního alkoholu, ale tato informace se k účastníkům nedostala. Díky tomu došlo k nepříjemné situaci na místě, kde si většina lidí přivezla vlastní lahve vína, medoviny atp. Což samozřejmě správce chaty nekvitoval s povděkem.

Stačilo málo. Vše co bylo dohodnuto si zapisovat a sdělovat transparentním způsobem účastníkům.

Harmonogram programu

Přednášek, dílen a rituálů bylo strašně moc. Jeden a někdy i dva programy dopoledne, a 5, někdy i 6 programů na odpoledne a večer. Díky interakci publika se délka programů protahovala a organizátoři často nedokázali včas zarazit přetahující přednášející a tím se programy protahovaly a pauzy zkracovaly. Pak všichni účastníci byli více unavení a nezbýval tolik potřebný prostor na potkávání „mezi světy“ a sdílení mezi účastníky.

Na základě svých mnohaletých zkušeností s organizací akcí můžu doporučit jediné. Nedělejte dopolední programy. Lidi si chtějí odpočinout a vyspat po předcházejícím večeru. Pečlivě hlídejte časy přednášek a dbejte na dostatečné pauzy. Neplánujte více než 3 odlišné programy na jeden den (2 na odpoledne, jeden na večer).

 Cena

Zde jsem bohužel nebyl spokojen. Např. cena za ubytování se oproti loňskému ročníku zvedla o 100%. Nemám problém platit více, když dostanu více. Jak už jsem naznačil výše, kvalita ubytování šla dolů a nezískal jsem pocit, že program by byl výrazně zlepšen. Nebyl určitě špatný, ale byl srovnatelný s předchozími ročníky.

Program

Jak jsem už nastínil na začátku, na Mezi Světy jsem si přijel hlavně odpočinout, a proto jsem nechodil na každý program a pečlivě jsme si vybíral. Krom opakované vynikající projekce Slupek lidství jsem první den jen relaxoval a program mě zaujal až druhý den.

Namez: Fyzikální desatero

Namez opět naboural spirituální ladění témat na Mezi Světy svou přednáškou z fyziky. Znám ho jako vynikajícího prezentéra a opět nezklamal. Snažil se nás popularizujícím způsobem seznámit se základními aspekty fyziky a znovu se mu dařilo. Fascinující poznatky počínajícího od Poperových náhledů na vědeckou metodu, přes makrokosmos zpět k mikrokosmu. Depresivní poznatky o nepoznatelnosti vesmíru následovaly fascinující poznatky o elementárních částicích i známý dvouštěrbinový experiment definující základy kvantové mechaniky.

Jediné, co bych mohl vytýkat, je příliš dlouhý program  a obrovská suma informací, kterou pro laiky bylo těžké vstřebat najednou.

Carol: Psychodiagnostika všedního dne

Šel jsem na přednášku, o které nic moc nevím. Takže tím pádem pro mě mohla být zajímavá a přínosná. Moc se mi líbily příklady z praxe, kterými byla přednáška protkaná. Bohužel načasování nebylo ideální, takže jsme byli „useknuti“ zhruba v polovině. Myslím, když se Carol naučí lépe pracovat s prezentačními dovednostmi a i celkovým načasováním, tak z ní může být dobrá přednášející se zajímavými tématy.

Darina Alster: Personal Tarot

Na tenhle program jsme se hodně těšil a velikou škodou bylo, že jsem už byl hodně unavený a tak jsem si to neužil. Co bylo a je principem celého Personal Tarotu? Jedná se o flashovou aplikaci, která obsahuje 22 trumfů Crowleyho tarotu a každá karta je znázorněna amatérským videem. Musím přiznat, že videa se mi líbily, ale ne k tarotu. Bylo to příjemně podivné a rozhodně inspirativní. Určitě by ale bylo možné potenciál ještě více využít, pohrát si s hudbou ke každé kartě a neomezovat se na jedno prostředí. Někde bych rád viděl i animované prvky. Nicméně to bylo zajímavé a osobní setkání a seznámení s Darinou bylo skvělé.

Meri: Vlkodlaci současnosti

Meri zvolil po krátkém úvodu formu otevřené diskuse, což se mi líbilo. Dozvěděli jsme se spoustu věcí, třeba i to, že Vlkodlaci jsou vlastně první zastánci Vlčího kultu. Myslím, že se tím otevřela spousta otázek a zajímavých témat i k reálné praxi pohanství ve městech, na vesnici nebo v přírodě. Musím říci, že se mi to líbilo.

Shrnutí

Pokusil bych se dobré i špatné věci shrnout do několika závěrečných bodů:

• Akce byla dobrá. To je třeba říct. Líbilo se mi tam a doufám, že za rok budu moci přijet zas.
• Drobné problémy v organizaci bylo spíše v plánování a komunikaci, větší problémy jsem neregistroval. Vše probíhalo víceméně dobře.
• Ubytování bylo dražší a horší a správce rozhodně dobré atmosféře nepřispíval.
• Jídlo nebylo příliš dobré.
• Program byl srovnatelný s minulými ročníky.

Kotlík

Corey navazuje na minulá díl o pomůckách. Příliš se nezdržuje a hurá na kotlík. Říká že se používá jako symbol živlu vody nebo země. Já bych doplnil, že si to dokážu představit i jako symbol živlu vzduchu, kdy v něm bude pálit bylinky. Byť by asi vhodnější byla kadidelnice. Ale kdybych chtěl být pagan nazzi, tak kotlík jendoznačně přiřadím živlu země. Corey taky říká, že kotlík je dobrý na odpalování esencí a přiznám se, že nevím, co tím myslí. Pálení kadidel? Nebo naopak odpalování sigilií (fired up) – známá to technika z chaos magie? Přiznám se, nevím.

Kalich

Nevím, co dodat, poměrně přesné a výstižné. Corey to řekla dobře a nemám zásadnějších připomínek. He, to jsem vás nachytal. Samozřejmě, že mám, to bych nebyl já. Corey říká, že při velkém rituálu pohár symbolizuje Bohyni. Velký rituál? Great rite? Jakože tenhle?

 To snad ne? Jako, že místo kněžky to kněz … do kalichu? Pevně věřím, že jsem se přeslechl a je to nedorozumění:-)

Pentakl

Na začátek, víte jaký je rozdíl mezi pentaklem a  pantaklem? Pokud ne, doporučuju tento starší Zahradův článek o rozdílu mezi Pantaklem a Pentaklem. Pozor rozdíl ve vnímání pentaklu v prvotním významu a ve významu wiccanském – což je to, o čem Corey mluví, je zásadní. Poslechněme si tetičku Wikipedii, co píše o pentaklu:

A pentacle (or pantacle in Thelema)^[1] is an amulet used in magical evocation, generally made of parchment, paper or metal (although it can be of other materials), on which the symbol of a spirit or energy being evoked is drawn. It is often worn around the neck, or placed within the triangle of evocation. Protective symbols may also be included (sometimes on the reverse), a common one being the five-point form of the Seal of Solomon, called a pentacle of Solomon or pentangle of Solomon.^[2] Many varieties of pentacle can be found in the grimoires of Solomonic magic; they are also used in some neopagan magical traditions, such as Wicca, alongside other magical tools.

The words pentacle and pentagram (a five-point unicursal star) are essentially synonymous, according to the Online Oxford English Dictionary (2007 revision), which traces the etymology through both French and Italian back to Latin, but notes that in Middle French the word „pentacle“ was used to refer to any talisman. In an extended use, many magical authors treat them as distinct. In many tarot decks and in some forms of modern witchcraft, pentacles often prominently incorporate a pentagram in their design.

There is a specific differentiation between pentacle and pentagram within Wicca and other re-constructionist systems. Namely, a pentacle refers to a pentagram circumscribed by a circle. This form of pentacle is formed upon a disk which may be used either upon an altar or as a sacred space of its own. The pentacle is representative of the Earth in occult usage.^[3]

Jinak. Ne, opravdu si nemyslim, že rozdíl mezi pentaklem a pentagramem je v tom, že v pentaklu je navíc hmota. Myslím, že odkazované články pečlivému čtenáři toto mystérium odhalí a nebude třeba mých nedokonalých vysvětlení.

Na závěr Corey řekla něco, co podle mě degradovalo celý proces magie v čarodějnictví na mechanickou záležitost, jako když vaříte guláš. Ne, opravdu si nemyslete, že stačí dát něco na papír, kde si obkreslíte něco z Bucklanda a řeknete větu naučenou z videa. Princip „čarování“ (witchcraft)  zase až tak jednoduchý není. Čarování je často nízká, lidová magie, ale rozhodně nikdy není prosta hlavologie a není to jen mechanický sled úkonů bez vnitřního prožívání a soustředění. Na konec mé recenze nabízím několik ultimativních definicí magie:

1. „Magie je věda a umění, jak dosáhnout změny ve shodě s vůlí.“ Aleister Crowley
2. „Magie je praktická etika.“ – Samuel „Snop“ Zajíček
3. „Magie je způsob, jak využívat přírodních sil a zákonitostí, které někteří lidé nemohou nebo nechtějí vidět.“ – frater Paroxysmal

Magické pomůcky

Corey v tomto díle mluvila o pomůckách. Pomůcky jsou fajn, moc fajn. Ale proč? To se bohužel z videa nedozvíme a proto bych to rád doplnil já. Hodně to souvisí s rituály a ceremoniemi obecně. Pokud neovládáme hlavologii minimálně na úrovni Bábi Zlopočasné a nemáme tradiční kontakt s našimi prabábami nebo neděláme tzv. magii prázdných rukou, která v minulém století přišla zejména s nástupem chaos magie, potřebujeme ceromoniální magii. Potřebujeme obřady, potřebujeme si to udělat hezké. Potřebujeme si vytvořit malé lži, abychom mohli uvěřit těm velkým a konat magii. Jinými slovy, každé správné divadlo, rozuměj rituál, potřebuje správné kulisy. Dobrou show nerozehrajete v prázdné místnosti. Ale když ji nabarvíte na rudo, doprostřed dáte kadidelnici, svíce na všechny strany a začnete kreslit runy, to je jiná třída. Najednou se tomu dá trochu víc věřit. Je to uvěřitelné a vaše mysl dokáže, oblbnuta prostředím, spoustu báječných věcí. Stačí mít v ruce dýku, na sobě sametový hábit, namíchané správné kuřidlo a hola hej, Dagdo – show must go on!

Athame

Možná wiccanská tradice hovoří nějak jinak, ale Athame je prostě, jak řekl Tasselhof,  nůž. Dýka. Magický kuchyňák když je třeba. Takže ne, vážně nemusí mít černou rukojeť nebo z obou stran zešikmené ostří. Klidně může vypadat takto. Je to JEN NA VÁS. Musíme tomu věřit a musíme mít ke své magické dýce/noži vztah. Je totiž vaše. Ovšem ostatní věci Corey řekla hezky, zejména to o umístění ochranných symbolů či vašich osobních sigil. Za sebe bych řekl, že ideální je je mít je vyleptané přímo do čepele. No nevypadá to krásně?

Moc hezky Corey zmínila inkonzistenci přiřazení hůlky a dýky (meče) k živlům vzduchu a ohně v různých tradicích. Pro mě je dýky (meč) jednoznačně oheň. Je to martický válečný a agresivní symbol.

Magická hůlka

Nemůžu s Corey souhlasit, že by magická hůlka měla mít nějakou specifickou délku.  Podle mě na tom nesejde. Magická hůlka je prodlouženou mágovou vůli a zpřesňuje a upevňuje myšlenky vysílané do prostoru. Můžete si to představit jako hlaveň pušky. A přesně tohle Corey zmínila s takovým hezkým citoslovcem pšch! Jo a konečně bylo vidět první zvíře. Mňau!

Koště?!

Přiznávám se, že koště jako pomůcku jsme nikdy nepoužil a nemyslím, že to dává smysl. Pro očištění používám jiné metody a považuji to spíše jako symbolický symbol symbolů než jako reálnou pomůcku. Na druhou stranu se mi líbí co o koštěti Corey říkala. Stejně oceňuji praktický popruh. To bych řekl se poměrně povedlo:-)

Poslední dobrou se nejen tu, ale i jinde na internetu rojí zaručeně pravé satanské spolky, zaručeně pravá satanská spiknutí a zaručeně pravé satanské texty a rituály. A to nemluvím o zaručeně pravých satanistech. Proto mě tato situace motivovala k tomu, abych zde publikoval svůj text, který jsem měl připraven na FF 2005. Snad i někoho zde zaujme a bude ho motivovat k hlubšímu zamyšlení, než opět použije zprofanované jméno Satan.

Chtěl bych se věnovat pojmu Satana, Ďábla, Belzebuba či Lucifera.To vše jsou jména, které byla dávána největšímu záporákovi všech dob. Kupodivu zjistíme, že tato jména nejsou identická a co víc nepřísluší ani jedné bytosti. V tomto textu se budu věnovat mýtu evropském,u potažmo křesťanskému a jiných archetypálních bytostí se dotkneme pouze zlehka. Tím myslím například analogie egyptské, sumerské, keneánské atp.

Satan

Slovo Satan vychází z hebrejského saton, což znamená zabraňovat ? přeneseně to můžeme též chápat jako žalobce, nepřítel, protivník a svůdce. Pouze v těchto formách to můžeme najít v Bibli a to například v Knize žalmů 109.6. ?Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici? nebo v jako anděla, který plní Boží příkazy (Chaniel) v KnizeJobově 1.6-12

Souboj dobra se zlem

Všechny démonické síly jsou podřízeny Bohu jehož příkazy vykonávají. Stejně tak i všechny bytosti, které může považovat za Satanské. Toto je dogma a axiom mystického judaismu. Toho judaismu, ze kterého vychází všechny křesťanské věrouky a to samé křesťanství, které má ve své svaté knize, Bibli, posvátné knihy Judaismu včetně Tóry.

Tato nauka bylo později zkažena Parsismem a křesťanství tuto zkaženou a mylnou nauku přejalo. Jména Satan či Belial se vyskytují až velmi pozdě v apokalyptické a křesťanské literatuře ze 7.-9. století našeho letopočtu a nebo v tajné nauce rabínů, kam pronikaly pohanské, nejspíše arabské vlivy. Judaismus a kabbala odmítá odvěký souboj dobra se zlem. Vše stvořil Bůh. A vše co se děje i to co považujeme za démonické či snad satanské je vůle Boží.

Také v Knize Jobově Bůh uznává Satanovu vládu na zemi a to v kapitole první, verši šestém až dvaadvacátém. A dále v .Knize Soudců, kde se dozvídáme, že ?jeho postava splývá s Bohem dohromady, kdo jej uzřel, viděl Boha?

První známka Ďábla se projevila cca 200 let před naším letopočtem a to v apokryfní Knize moudrosti a to díky rozleptávání původních judaistických idejí vlivem Zoroastrismu, kde se poprvé ukazuje rozdělení dobra a zla na Boha a Ďábla, v této apokryfní knize se doslova říká: ?Bůh stvořil člověka k nesmrtelnosti, ale závistí ďábla přišla smrt na zemi.?

 

Chaniel židovský × Satan křesťanský

Jedním z mylných a nesprávných obrazů a jmen ďábla je Lucifer též Luciferus, což je latinské jméno původního herbrejského názvu Chaniel (též psáno Haniel), který se překládá jako jitřenka. Chaniel čili ?Síla omilostnění? je jitřenkou osvětlující temnoty a ohlašující vládu nového dne života. Nepochopení této božské síly vedlo a vede dosud za našich dnů k velikým zmatkům, neboť tato předzvěst Velikého Světla jest ztotožňována se Satanem což můžeme považovat za chybné, neboť Satan se překládá jako proti, protivník což se o Chanielovi ani s nadsázkou a přivřením obou očí říci nedá.

V prvním století před Kristem vznikla pověst o archandělu, který spadnuv z nebe stal se Satanem. Toto byla pouze pověst, nikterak se neopírající o mytologické či jiné podklady Judaismu. Dnes bychom možná řekli drb či pohádka. Církevní otcové, aby vyhověli této pověsti, ztotožnili Lucifera se Satanem, a tím položili základ dnešnímu mylnému křesťanskému názoru o Luciferu. Takže můžeme říci, že Satan rovnající se Luciferovi je smyšlená postava založená na omylu křesťanství a tak je Satan jen křesťanské dogma.

Tento omyl vznikl také nepochopením významu hebrejského slova helel v Iz. 14,12; verš, ve kterém se nachází toto slovo, jest astrálním mýtem, který Izajáš vztahuje na krále babylónského, cituji: “Jakž to, že jsi spadl s nebe, ó lucifeře v jitře vycházející? Poražen jsi až na zem, ještos zemdlíval národy.” Vulgáta překládá slovo helel jako Lucifer, “světlonoš”.Helel značí Venuši jako jitřenku a jen tento výklad dává astrální smysl dotyčnému verši, což je potvrzeno v Knize Jobově 38,7 “Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní a plésali všickni synové boží?”. Ideová analogie Venušina nás nenechá v pochybách. Písmenem He jest zvláště zdůrazněna pasivita toho, co se nechává omilostnit, aby mohlo kráčet vstříc novému životu a hodnota tato jest vyjádřena Chanielem, nikdy Satanem, který jest popřením jakékoliv milosti.

Funkce Chaniela

V Judaismu je pojetí Boha vzhledem ke křesťanství, řekněme, dosti bezvýchodné. Jediný a pravý Bůh jež je nazýván Ajin [ejn] je Bůh nepoznatelný tedy nic. Tedy nikdo z ortodoxně věřících židů nemá šanci Boha dosáhnout, pochopit či poznat. Bůh se na zemi projevuje pouze svým konáním a toto konání se projevuje světlem Božím tedy Ajin Soph Aur [ejn sof or] (zde prosím kabbalisty o pochopení eventuálních nepřesností, kabbalistou nejsem, ale snad i tak jsem se nedopustil výrazných chyb ve výkladu a přepisu). A právě toto světlo Boží je důvodem existence a funkce Chaniela, on je zvěstovatelem a evangelistou světla Božího. Pokud použiji příklad, je to to samé, jako když dříve před automobilem či parní lokomotivou běhal chlapec s červenou vlajkou. Nebo použiji-li příklad jiný, poněkud více drastický z Liber Exemplis (volně přejato). Když je v kostele mše a dovnitř vběhne voják s kulometem (Chaniel) a zastřelí kněze, tak nikdo se neodváží zakročit, protože ví, že za ním jde celá armáda (Bůh).

Vznik Satana

Jak tedy již víme Satan křesťanský byl ztotožněn s Chanielem tedy Luciferem, ale rozhodně mu nebyly přiznány atributy Chaniela, které jsou v podstatě relativně dobré (jde-lito vůbec říci?). Křesťanský Satan, jak jej známe, je jistý kompilát z několika bytostí. První z nich byl jeden z nejvyšších keneánských Bohů krvavý Baal. Dalším komplikačním faktorem, kterým jistě přispěl, byl geografický faktor egyptský. Jak víme z biblické historie židé prodlívali v egyptském područí podstatně dlouhou dobu a tak je jistě egyptská mytologie ovlivnila, takže poté když křesťanská sekta hledala archetypy Satana jistě si nemohla nevzpomenout na egyptského Setha neboli Suteha. Suteh byl bůh války, bouře a pouště, protivník a vrah svého bratra Usireva a taktéž protivník jeho syna Hora. Zosobňoval ničivé síly přírody a byl zlosynem mezi bohy a ztělesněním všeho zla, ovšem ve své podstatě dle egyptské mytologie nebyl ani zlý a ni dobrý. Další bytostí, která se stala předobrazem guláše, jenž byl později nazýván Satan byl Samael, o kterém pohovořím za chvíli.

Tedy pokud to shrneme, tak novodobý křesťanský Satan je kompilátem Baala, Sutecha a Samaela se jménem Chaniela. Ovšem jak ihned uvidíme, tak Satan jako takový má nejblíže k Samaelovi, alespoň dle toho co se o něm můžeme dozvědět. Tedy pokud by nám někdo položil otázku, kdo je Satan, můžeme směle (ne však s jistotou) odpovědět, že se jedná o judaistického Samaela.

Samael

Anděl Samael hebrejsky též Sar Šel Romi (pán Říma) neboť Řím znamenal pro Židy krutost a zkázu. Podle Talmudu Samael byl zlý, pokušitel i anděl smrti, ale má, stejně jako všechny andělské bytosti, i jiskru Boží zvanou nicucin kadišin. Lingvistický rozbor jména Samael nám ukazuje onu dvojakost. Sam = jed žluč a El = síla, princip dobra a svatosti

V kabbale můžeme najít 3 různé polohy Samaela ? Satana:

Satana jecer ha-ra: svůdce khříchu a bezbožnosti, též had v ráji,má za ženu démonku Lilith a zjevuje se též jako incubus.

Satan Kategor: ten který svadí k hříchu a žaluje na svedeného, obžalovává v ohrožení a poukazeje na hříchy, je žalobcem. Je nadřízeným larvám hříchů kategorinům, které si člověk vytváří

Mal?ach ha-mavet: ten který sestupuje a bere duši zemřelým. Prostředek smírného vyrovnání

Ďábel × Bůh

Řekněme si upřímně, že Samael může být nazýván Satanem, ale Ďábel co by odpůrce a protiklad Boha neexistuje. Existuje-li ďábel neexistuje Bůh a arci naopak. Existuje-li Bůh, neexistuje Ďábel. Samael čili Satan je věrným sluhou Božím!

Jména Satanova

Satan ? proti, protivník, žalobce, odpůrce

Beliar (též Belial)? objevuje se v apokryfním díle Nanebevstoupení Izaiášovo

Belezebul ? spojení jména keneánského boha Baala a slov Zebul, což znamená výkaly a hnůj

Lucifer, Luciferus = Chaniel = Phosphoros, Eósphoros ? Jitřenka, síla omilostnění

Vznik a původ křesťanského Satana

V 7. století před naším letopočtem vznikl příběh, který se později stal vzorem křesťanským kněžím, aby z něj utvořili postavu dogmatického Satana. Předobrazem je keneánská legenda o bohu úsvitu Šacharovi, který se zrodil z lůna či pekla velké matky bohyně. Šachar byl jitřenkou, který jako první i poslední vzdoroval slunci. Pokusil se zmocnit slunečního trůnu, ale byl poražen a svržen. Tento text později byl vložen do úst proroku Izaiášovi a stal se předobrazem pozdějších mylných mýtů o křesťanském Satanovi.

“Jak jsi spadl z nebe, Helelin synu Šachare!

 

V srdci sis říkal,vystoupím na nebesa.

 

Nad hvězdy obtočené vyzvednu svůj trůn

 

A budu pobývat na poradní hoře na nejzazším severu.

 

Vystoupím na hřbet oblaku.

 

S Eljonem se budu měřit”

 

Křesťanský mýtus

O Luciferovi se mluví jako o “synu červánků ranních”, náležel k nebeským řadám a vzhledem ke své kráse patřil k nejkrásnějším andělům (Více Ezechiel 28:13,15). Lucifer byl Bohem pověřen dohledem nad člověkem v zahradě Eden. Lucifer si byl vědom své krásy (sv. Bonaventura) či snad dočasně přišel o rozum (pařížský biskup Vilém z Auvergne). Bůh dal také Luciferovi moc smrti, aby když člověk překročí Boží příkazy, jej ihned usmrtil. Ale Lucifer přemýšlel jinak, donutí člověka porušit Boží zákon a zároveň ho nepotrestá tak, jak bylo od něj požadováno a v tu chvíli si člověk uvědomí, že jeho pravý Bůh a přítel je nikoliv Bůh s velkým B, ale právě Lucifer. Chtěl jej donutit jíst ze stromu poznání, ale neřekne jim nic o stromu života, protože ten kdo z něho okusí nikdy nezemře..

Zosnoval tak vzpoury mezi andělským chórem. Měla se k němu přidat až třetina andělů a po obrovské nebeské bitvě, kde stranu Boha hájil archanděl Michael, obránce světa proti zlu, byl Lucifer i se svými přívrženci svržen z nebe.

Lucifer přišel o právo nosit jméno Jitřenky a dostal tři nová jména: Satan, Ďábel (utrhač) a had (šálič a podvodník). Od té chvíle byl Satan tím,kdo pokoušel lidi a sváděl je ke hříchu a vždy byl tím, který se snažil lidem házet klacky pod nohy. Tedy věčný nepřítel Boha a lidí, neb ti jsou stvořeni k obraz Božímu.

Alternativa k pochopení křesťanského Lucifera

Další variantou je jisté nepochopení a odchýlení se od Božího příkazu. Lucifer je pokušitelem, ale taky likvidátorem slabých a pokušením překonaných. Lucifer chce rychle a krutě odhalit silné jedince a ty jenž svým pokušením odhalí shodí do pekel. Jeho největším darem i zákeřností je poskytnutí bdělého logického rozumu, který může tzv. slabé jedince odchýlit (Abd-Ru-Shin).

Shrnutí

To čím opravdu Satan je a byl a bude nechávám na posouzení laskavého čtenáře, nicméně jen z mého krátkého textu lez vytušit, že rozhodnutí není v tomto ohledu rozhodně jednoduché a jasné a snad pochopíme, že všichni ti, kdo se směle nazývají satanisty IMHO málokdy ví o čem opravdu mluví.

Ovšem ať je Satan křestanský egregor či naděl Samael či Chaniel či snad keneánský Baal nebo egyptský Sutech ? jistě je to entita, se kterou je třeba počítat a její archetyp patří mezi neopomenutelné a každý mág by měl umět a chtít s touto inteligencí v rámci zkušenosti vejít do styku. Ať už jakkoliv (invo, evo, meditace, chaos aj.). Poznání zde vidím jako komplementární složku k dalšímu všestrannému vývoji. Nemusím být “dark” či satanista nebo postmoderní chaos magik, ale jistě je to stránka, kterou je třeba uvnitř nás umět vyvolat a tím poznat.

Zdroje:

• Josef Veselý, Lucifer a Lilith
• František Kabelák, Kabalistické zasvěcení, Magia Nigrae
• Bible Kralická

I letos se pořádá otevřené setkání lidí, kteří se aktivně, ať již teoreticky či prakticky zajímají o magii, šamanismus, hermetismus, pohanství nebo mystiku či další příbuzné směry.

Nyní máte jedinečnou možnost seznámit se s podobně smýšlejícími, zůčastnit se přednášek a workshopů a ochutnat postmoderní koláž, kterou je setkání Mezi světy různých duchovních proudů.

Můžete se těšit na více i méně známé tváře české duchovní scény, z řad účastníků připravený program, který naleznete na stránkách akce, příjemné prostředí a možnost vyměnit si zkušenosti.

Mezi světy se konají v dnech od 24.-28.10.2012 poblíž Chotěboře.

 

V případě zájmu naleznet více informací na stránkách akce, kde naleznete i formulář k přihlášení.

Jakékoliv dotazy Vám rádi zodpovíme na emailu: mezisvety(zavináč)divinorum.cz

 

Akce je nekomerčního charakteru a pořádána pod patronátem Divinora.cz.

Oltář slouží proto, aby se čarodějka orientovala v prostoru, dozvídáme se na na začátku videa. Nevím, škol nemám, ale čarodějka je tvor nějak méně vyvinutý, že se orientovat v prostoru nedokáže? Dále mě opravdu drásá představa kouzel na moudrost, lásku a sex. Vytváří to totiž představu v člověku, že jakýmsi mácháním rukama, vykřikováním pár magických sloganů a trochou soustředění je možné níže zmíněné záležitosti “kouzlem” získat. Tak to samozřejmě nefunguje, protože kdyby ano, máme tu spoustu šťastně zamilovaných, moudrých a bohatých lidí. Ale nějak je tu nevidím, vy ano?

O formulaci – větší oltář potřebují čarodějky, které si potrpí na více věcí – se snad nedá napsat nic pozitivního. Bohužel. Je to prostě pochopitelně nesmysl. Velikost oltáře není přeci odvislá od toho, na co si kdo potrpí, ale zejména od účelu .

Vůbec nezazněla informace k čemu oltář je, proč jsou dané věci tam, kde jsou, k čemu je užíváme atp. Opět celé video trpí povrchním zpracováním, velmi slabou informační hodnotou, přičemž některé informace jsou mírně řečeno diskutabilní, jiné vyloženě zavádějící a matoucí.

Naopak se mi ve shrnutí nástrojů líbil důraz na zapalovač, na takovéto praktické pomůcky lidé často zapomínají a přitom to velmi pomáhá celému vyznění rituálu.Já osobně jsem spíše zastánce zápalek, ale nemyslím, že by to bylo něco proti něčemu.

A určitě je třeba říci, že v tomto videu zaznělo několik opravdu zajímavých komentářů k magickým pomůckám na oltáři, které musím zase velmi pochválit. Zejména druhá část tohoto videa mi přijde pro začátečníky velmi prospěšná. Dozvíte se zajímavé něco o Boline – které i pro mne byla novinkou, nebo mě zajímavé přišlo využití pírek, s tím jsem se zatím nesetkal, ale dává mi to smysl.

Pokud to mám nějak shrnout – video se opět potácí na hranici podivných formulací, polopravd a polonesmyslů a zajímavých doporučení pro začátečníky v pohanství. Pokud bych mohl hodnotit podobně jako se hodnotí filmy na CSFD, tak by se procenta zmítala mezi 30 a 40%.