Co přinesly internety o populárním kandidátovi na prezidenta: Skinhead Vladimír Franc.

Napsal: Pavel Cody Ungr | Kategorie: Nezařazené
4. srpna 2012 000 12:00

Raritní článek o punku a skinheadech – časopis Vlasta, rok 1990

O skinheadech

Domluvit si rande s „holou lebkou“ jsem odstrkovala pár týdnů. Nebylo mě volno z představy, že zasednu ke stolu s někým, kdo – aspoň se mi zdálo – reprezentuje násilí.

Zasedla jsem ke kavárenskému stolku s dr. Vladimírem Franzem, a to posezení bylo mírumilovné, myslete si o tom co chcete. Vzděláním právník. Malíř. Povoláním hudebník, autor vážné až intelektuální scénické a jiné muziky. Zálibou sociolog, který definoval mnoho věcí trefně a promyšleně. Tvrdí, že není typický skinhead, nicméně tak vypadá: vlasy na milimetr, vysoké boty, maskáče.

A řekl: „To, že se ve světě skinheadi objevili, považuji sociálně za logické. Každá civilizovaná společnost se podvědomně brání agresivnímu pronikání promitivnější kultury, lidí, kteří mentalitou a temperamentem nejsou schopní přijmout místí pravidla soužití. Anglie má leta problémy s přívalem barevného přistěhovalctva. Německo s Turky. Francie s Araby. Co je ve dne cizokrajným folklórem, mění se soumrakem na organizovaný zločin, pasáctví, narkomanii, veksláctví, loupeže, vraždy. Tam kde stát nestačí zajistit klid, musí si tedy lidi pomoct sami. Tak – zcela organicky – vznikl skin.“

Člověka vyvádějí z míry fylozofie, ve kterých zvučí jistá logika, ale kterým se z hlediska lidské morálky a citu musí bránit – někde vzadu v mozku mně zaťukal „soudce lynč“. Ano i tohle všechno už tady bylo. Nejen jako urupce čistého násilí, ale i jako signál, že by se měly řešit věci, které se neřeší. Jenže 2000 let se lidstvo svými zákony snaží vyvarovat toho, aby někdo bral právo do svých rukou. Chceme čistý národ, chceme čistou Evropu! To heslo umí velmi zavádět. Nacionalismus! Potřebujeme ho v téhle podobě?

Vladimír Franz: „V Čechách do jisté míry chybějí pro punk i skinheady základní sociologické podmínky, respektive nejsou tak vyhraněné. Skinheadi oscilují mezi kraji levicí a krajní pravicí. S tendencemi až k fašismu, což je žhavé především ve Velké Británii a v Německu. Světový skin je někdy velká prasárna, od toho my jdeme dál.“

    Pro ilustraci: začíná vycházet skinheadský časopis Čech(!). Vladimír Franz pro jeho rozjezd připravil pár bodů, které by se svým způsobem dali brát jako programové prohlášení českých skinheadů. Vybíráme z nich: bojujeme proti drogám; posilujeme fyzickou kondici; uvědomujeme si svoje vlastenectví; distancujeme se od fašismu… Mimochodem, pokud jde o vztah k drogám, jsou první undergroundové hnutí, které jde proti nim. Slyšela jsem i důvody: droga je špína, která člověku přináší rozklad. Jen ve zdravém těle zdravý duch.

Skinheadi nejsou na rozdíl od punku typicky generační hnutí. Jsou mnohem političtější, řekla bych, že především svým vlastenectvím až nacionalismem. Jeho ostrý boj za čistotu národa mu dokonce získává sympatie v nečekaných kruzích: kamarád viděl stařenky, které hlasitě povzbuzovali skiny, pochodující na Václavském náměstí. Jejich fyzická zdatnost a vůle jsou často nepopíratelné. Vladimír Franz dokonce soudí, že by mnozí z nich státu uměli legálně pomoct jako legální protiteroristické komando. Ne každý z nás má tak tvrdou mentalitu, i proto se skinheadi v celé republice počítají jen na stovky. Musím komentovat?

Punk není skinhead a naopak

Věčný omyl veřejného povědomí i hodně novinářů. Ta dvě hnutí jsou nejen svou podstatou rozdílná, ale dokonce jdou proti sobě. Kdo nevěří, ať se jde podívat na koncerty, kam neprozíravý pořadatelé pozvou kapely obou směrů; takřka vždycky to skončí střetem.

Viny, které jedno druhému předhazují, jdou kupodivu k jádru věci. Skinheadům vadí na punku jeho apatie. Sklon k pusté anarchii. Glorifikace osobní svobody – být free se stává jediným měřítkem všeho. Alkohol. Drogy. Lhostejnost. Nihilismus. „Kde skončíme jako národ, když se tahle generace válí v nudě po ulicích? Tak jak se svět vyvíjí, přežije jen ten, kdo je tvrdý „ (Vladimír Franz)

Punk vyčítá skinheadům tendence k rasismu, fašismu a nacionalismu. K násilí. Podle nich mírnější česká varianta českých lebek neexistuje. Věří, že je to v nich, tak jako v celém světě. „Všude jsou s nimi problémy, dneska už v Argentině, v Malajsii, v Americe, v Evropě … Dobře, u nás to není tak viditelné, nechodí s železnými tyčemi, ale násilí k nim patří“

Rasismus

Na jaře vyvrcholil rozruch kolem útoků na Rómy a Vietnamce. Za pachatele bylo označeno hnutí punk, znalečtější tisk mluvil o holých lebkách, skinheadech.

Obhájci obou seskupení takřka shodně tvrdí, že celá věc není tak jednoznačná. Připouštějí, že ve výtržnostech mohou figurovat horkokrevní punkové i skinheadi, kteří – s alkoholem v hlavě – v podstatě reagují na dlouhodobé útoky ze strany Rómů. Punkové se veřejně distancují od rasismum, holé lebky ve svých proklamacích odsuzují fašismus, hojně kvetoucí mezi skinheady na západ od našich hranic – o tom už byla řeč.

Vladimír Franz: „Fakt je, že v tomhle ale i u nás existují rozdíly. Český sever se liší od Prahy, tamnější holé lebky mají k agresi velmi blízko. A jsou to zdatní pětatřicátníci, žádné děti, které nevědí, co dělají.“

Pokud je třeba tohle srovnat pevnou rukou, každý z nás to podepíše. Jenže na cestě za punkem a skinheady jsem došla k silnému pocitu, že ve výtržnostech tady něco nehraje. Dost drastických historek se ukázalo dobře šířenou fámou, neklid před volbami se prostě komusi hodil. Na aktivu příslušníků VB v úterý 15.května Petr Pithart řekl: „Nedávné útoky skinheadů proti Rómům a Vietnamcům vytvořili kritickou situaci. Je velmi pravděpodobné, že byli organizovány s nekalým politickým záměřem a že měly od počátku provokační charakter.“

Hra s násilím? Hra na násilí? A co je pravda?

Vladimír Franz: „Nejsme ti, kdo tyhle bitky vyvolávají, aspoň ne většina z nás. Nechceme násilí za každou cenu. Člověk by jen měl umět zdravě si prosadit to, co chce.“

Obracím v hlavě tuhle větu tisíce tváří. Účel světí prostředky. Jaký účel? Jaký cíl?

Ono to taky může fungovat opačně: nejdřív prostředky, až pak cíl. Jsou zkrátka lidi, kteří potřebují nebezpečí jako brambory sůl. Napětí, boj o život, kudlu v ruce, šanci tvrdě předvádět svojí fyzickou převahu. Zdatnost. Měla jsem kamaráda, který se v srpnu osmašedesátého přihlásil a dobrovlně, rukama vyhrabával nevybuchlou munici, kterou tady Rusové shazovali. Znala jsem kluka, který kdysi utekl a nechal se naverbovat do cizinecké legie. Od poklidu Vinohrad k močálům, střelbě a krvi Afriky. Bez mrazení v zádech nedokázali žít. Je pak už jen věcí morálky, jak s tim naložím. Zabiják a policajt někdy bývají z velmi příbuzného těsta. cesta od jednoho k druhému velmi krátká.

Takže může být i jen věcí inteligence, jak elegantní jméno svým psychickým zvláštnostem dám. Třeba – „čistý národ“. Účel světí prostředky.

Vladimír Franz: „Jako existuje bílá a černá, existuje i dobro a zlo: Uvolnit to druhé je mnohem snazší – jak lehce vznikají totality a jak těžce se prosazuje demokracie! Ale polarita dobra a zla je vždycky a všude. A jde o to, najít a udržet jejich míru. Na Čarodějkách z Eastwicku, což nebyl nijak zvláštní film, mě napadla jedna věc: ať děláš co děláš, dělej to naplno, ale nesmíš škodit druhým“

Ano to beru. Ale nemám ten pocit, že by takhle mohlo znít skinheadské heslo. Myslim na holohlavé tlupy táhnoucí Prahou a severem Čech; ať už v tom hrálo roli cokoliv, jejich podíl na neklidu je jasný. Zarážející. Šokující.

Vladimír Franz: „Prožíváme logicky kocovinu po čtyřiceti letech kazajky. Uvolnil se ventil. Hodně dospívající mládeže se cítí společensky vyřazeno, jenže jejich vůle není dostatečně silná aby našli lepší způsob seberealizace. Vietnamci, Rómové, spory mezi lidmi, to snad časem vyprchá. Daleko větší nebezpečí cítím v lidech samotných. V nich. Uvnitř“

Nesrovnáš-li se se sebou, nesrovnáš se s druhým… mám tomu tak rozumět?

Snad ano. Je to ostatně věčná pravda.

 

Jednoho dne tomu doma stojíte tváří v tvář. Špendlíky, řemínky, cvočky. Díkybohu ne v tak extrémní podobě, ale je to tady. Dítě roste a začíná se vám vzdalovat. Patří jiným lidem, jiným kamarádům, jiným myšlenkám. Rodiče kontra děti, věčná témata neporozumění. Staletí, tisíciletí. Generační problém běží dějinami, nedá se zlikvidovat, zakázat, vymlátit.

Nebyli jsme jiní.

Nebo byli? Roste s časem agresivita těchto generačních vln? Nebo je to optický klam? Hippies našeho mládí nebyli jen květinové děti, jejich pracovním nástrojem byli drogy a občas tekla i krev.

Nechci fušovat do řemesla sociologům a psychologům, aby vysvětlili, co deprimuje naše děti, že sahají po tak šokujícím protestu. Co je – když ne nezaměstnanost – spojuje s těmi desetiletými Američánky, kteří v devětašedesátém roce odešli žít na smetiště. To bude jejich práce. Já jen mám strach. Jako měla moje máma, moje bába, prabába. Že ty děti ujedou. Že jejich nijak nový protest zústane samoúčelným gestem. Že nepoznají hranici, míru života a věci.

Zatim ji (snad) každá generace pochopila. Ale jejich nihilismus, jejich rezignace mě děsí. Mám strach, že právě tohle je nový tón, který punk přinesl.

Každé ráno mě u snídaně rozčílí náušnice a zježený vlas. Ale čert to vem, měřítko krásy není to hlavní. Jenže se bojím, že punk k nim přichází s tváří fylozofického návodu, jak proflákat život.

Tohle bych jim chtěla říct, a oni mi nerozumí.

Přirozeně, že mi nerozumí. Jsem o čtvrt století starší.

autor: Marie Homolková

časopis Vlasta ročník 44/1990

PS: Ještě bych ráda citovala Vladimíra Franze: „Považoval bych za prozíravé, kdyby prezident Havel ke svému rozsáhlému poradenskému aparátu přibral poradce pro undergroundovou mládež. Člověka, který se tam dole pohybuje, a jí, jak to tam vypadá. Případně tuší, jak a kam odvést energii, která dneska končí v alkoholu, nudě a rvačkách. Situace je příliš vážná na to, aby jí vyřešila policie a zákazy.“

Sama za sebe uvítám, kdyby tahle slova nezůstala jen výkřikem na stránkách Vlasty.

špína: díky Punkiemu z kapely Session, že vyhrabali tak vzácný článek. Samozřejmě se doba za těch 17 let od napsání článku změnila, ale podstata zůstává stejná. Jen ti skinheadi se nám tady hodně rozvinuli a separovali do mraky odnoží. Ostatně punk taky.

V příloze sou přiložený obrázky časopisu. Tehdy byli zvláštní formáty Vlasty, takže to Punkie musel nafotit 🙂

 

Upřímně, nevím koho bych měl volit. Všichni kandidáti mi přijdou divní, nepoužitelní nebo o nich nic nevím. Kandidát, kterého nelze přehlédnout, Vladimír Franc, vzbudil zájem mnoha lidí. Je dobré ho poznat a udělat si názor sám.Proto myslím, že tento článek může být zajímavý.


1 komentář

Martin Malec
Lis 18, 2012 at 13:47

Hodně zajímavý vhled, co opravdu objasňuje pozici VF na tehdejší scéně a asi i dost bere vítr z plachet z těm, kteří by jej dál chtěli obviňovat z jeho podivné historie. Jen bych upozornil na to nechutné množství špatně napsaných měkkých a tvrdých i/y v celém textu. Buď byla snaha doslova přepsat to, jak mizernou češtinu měly články v dobovém tisku, což se mi snad ani nechce věřit, nebo je ten přepis hodně lajdácký a provedený někým, kdo už hodně věcí z hodin češtiny zapomněl 🙂


 

Napsat komentář

Copyright © 2024 Bloxxter – osobní blog Pavla Ungra o světě. All Rights Reserved.
Theme by sheVcza. Google