Bloxxter - blog jen tak o životě

Dnes jsem narazil na petici křesťanů, kteří požadují aby:

My, občané České republiky se obracíme na poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, aby schválili senátní návrh změny zákona, jímž se velikonoční Velký pátek stane státním svátkem a dnem pracovního klidu.

Na základě argumentu:

Zelený čtvrtek a Velký pátek jsou součástí nejvýznamnějších církevních svátků Velikonoc. Pro nemalou část obyvatel ČR, ať už se hlásí k některé z křesťanských církví či nikoliv, jsou neopomenutelným symbolem souvisejícím s křesťanskou tradicí, která je jedním z hlavních základů naší evropské civilizace.

(dále…)

Dnešního dne mi na blog přibyl nový komentář podepsaný OLDM. Podíval jsem se trochu na odesílatele a zjistil jsem velice zajímavé věci. Tyto věci dávají do souvislosti některé informace. Ale začneme popořadě.

(dále…)

Nikdy jsem se nestyděl za to co, že se věnuji magii. Nevadí mi to. Ale… ale teď už mě začíná docházet, proč se postupně všichni mí přátelé – magici od tohoto začínají distancovat. A pokud se situace nezmění, skončím stejně.

(dále…)

V krátké době opět o kouření. Před časem jsem se zamýšlel nad tím proč je vlastně ten zákaz kouření na zastávkách nedomyšlenej.

(dále…)

Vážení přátelé orálního sexu, o tomhkle to opravdu nebude. Bude to o kouření, převážně cigaret. Ale než začnu, rád bych ozřejmil můj postoj ke kouření. V zásadě proti kouření nic nemám. Ano, vím, že je nezdravé, jako většina věcí co dělám a co dělá většina populace. Osobně moc rád kouřím vodní dýmku, z cigaret díky Snopovi Davidoffky a tak nepohrdnu balenou cigaretou z dobrého tabáku.
Nicméně to kouření je u mne vlice příležitostné, tedy buď doma (tak 5 – 10 vodnic měsíčně) nebo na akcích, jako atmosférický moment. Rád si zakouřím po rituálu jako uzemnění. No vykouřím asi 5 krabiček cigaret ročně.
(dále…)

Dnes na Facebooku jedna moje dobrá kamarádka podotkla, že když v nemocnici neošetří 10. leté dítě kvůli tomu, že nemá pojištění, že je to facka lidskosti (nebo něco podobného to bylo, myslím). Trochu jsem se nad tím zamyslel a napsal tento článek.

Ona má svým způsobem pravdu, ano je facka lidskosti. Ale přátelé, takových facek lidskosti najdeme po světě stovky, tisce ne-li milióny. Proč ale tohle s námi tolik hýbě? Protože jsme toho přímí svědkové.

A s tím se dostáváme do filosofické otázky, když nás zajímají věci, které potkáme přímo a chceme je měnit a zároveň nás nechávají chladnými věci, ke kterým nemáme osobní vztah – jsme pokrytečtí?

Odpovědí musí být – rozhodně ano, jsme. Nicméně 100% lidskost je bohužel přepych, který si nemůže dovolit nejspíše nikdo z nás. Znamená to totiž téměř neomezené množství peněz, času a hlavně absolutní nezávislost na čemkoliv. Takže nám nezbývá než být v omezené míře pokrytečtí.

Ovšem pozor, trochu toto zamyšlení může svádět k tomu, že lidskost je v podstatě nereálná a tak nemá cenu ji praktikovat. Omyl, opak je pravdou. Realizace lidské bytosti skrze svou nejryzejší podstatu, která se prezentuje primárně lidskostí je naše esenciální podstata.

Ale druhé pozor. Lidskost neznamená jen to – záměrně zjednodušuji – být hodní a chovat s ehezky k celému světu. Je to spousta dalších věcí, které nejsou zdaleka tak altruistické. Je to určitá míra svobodomyslnosti, odvahy, sebezapření, překonávání překážek, ochoty jít za svým snem a svými ideály a to, bohužel, často v sobě obsahuje notnou dávku arogance a egoismu.

Bohužel, lidskost v sobě skrývá i naše chyby a nedostatky. Ale touha zachránit celý svět je bezva, jen je poněkud nereálná. Proto myslím, že stačí, když se budeme snažit zachránit alespoň ten náš svět.

Přeji příjemný víkend plný lidskosti.

Pohanství, které znám, které jsme mohl poznat a kterého jsme byl svědkem, alespoň tedy to mainstreamové v ČR (o ne mainstreamovém nemohu moc hovořit, protože ho příliš neznám) se profiluje jako náboženský směr, který cítí k přírodě svojí velice silnou zodpovědnost, tolerancí a vstřícnost. Vnímám ho jako snahu o citlivé chování ke přírodnímu a o nastolení partnerství, rovnováhy a pokory. Toto je mi jako skautovi také velice blízké, nemám s tím problém a líbí se mi to.

(dále…)

Jsem v podstatě prostý člověk. Existuje spousta věcí kterým nerozumím. Nerozumím kvantový fyzice. Nerozumím ekonomii. Taky nerozumím Pascalu. Ale zase rozumím jiným věcem. A myslel jsem, že tak trochu rozumím i pohanům a pohanským postojům. Ale teď jsem ale narazil na jednu věc, které nerozumím. Ale asi začnu od začátku a to, že jsem se musel ujistit, co že je to esoterní a esoterika. Takže jsme si to našel na české Wikipedii: (dále…)

Tak mě Jožka svým příspěvkem přinutil se zastavit, zamyslet a napsat nějaké ohlédnutí. Za sebou, za svým blogem a za svým životem. Asi ne rozhodně tak osobní jako měl můj nejoblíbenější Kočičák, ale bude to moje. (dále…)

Před časem jsem informoval o novém projektu Almanachu, kde jsem si trošku rýpnul do patetického a honosného vyjadřování, které osobně vážně nemám rád. Ty nepovedené parafráze prvorepublikové češtiny mě prostě přijdou spíše kontraproduktivní, ale Avanax to vysvětloval (nepřesvědčil mne) marketingem. Sice se mi to nelíbí, ale budiž.

(dále…)

Dnes ráno při cestě jsme byl na nástupišti metra Hradčanská svědkem zvláštní události. Očividně agresivní a hysterická malá asiatka fyzicky útočila na muže s uniformou Dopravního podniku hlavního města Prahy. Nevím zda onen muž byl revizor nebo jestli mezi nimi bylo něco jiného či snad osobní problém. Do sporu jsem se nevměšoval (stále řeším zda to bylo správně nebo špatně) a po nějaké době muž po slovní obraně užil hrubou sílu. Udělil té ženě ne příliš velkou, ale přesto jasnou facku.

(dále…)

Samozřejmě nemusím připomínat kauzu radaru a skupiny odpůrců, tenhle článek nemá za cíl řešit zda radar ano či ne, ale zamyslet se nad metodami, která antiradarová komunita používá.

(dále…)

Včera jsme se dozvěděli, že ČT zrušila kontraverzní pořad Detektor. Celkově tenhle pořad neměl dobré jméno. Zde cíleně naprosto opomíjím celkovou úroveň pořadu a chtěl bych se pozastavit nad argumenty oponentů:

(dále…)

Myslím, že asi by bylo naivní se domnívat, že poté jak se k magii stavím a jak otevřeně to prezentuji osobně i na webu, že mě neoslovují lidé se svými problémy, které přisuzují „magickým“ aspektům života.

(dále…)

V své recenzi na Zahradovu knihu jsem upozornil na to, jak na mě působí jeden aspekt Wiccy a tím je hypertrofovaná pro-ženskost, kterou můžeme u zastánců Wiccy najít. K tomuto tématu jsme se dostal také o víkendu na Sešlosti v Brně a přišlo mi to téma natolik zajímavé, že jsem se mu rozhodl věnovat samostatný článek na mém blogu.

(dále…)

Tak tuhle větu jsem včera zaslechl s dívčích úst. Už v té chvíli se mi ta věta nelíbila, ale v té rychlosti jsem nevěděl proč. Když jsme po té mohl o tom přemýšlet zjistil jsem proč. Tahle věta totiž upřednostňuje patriarchální a mírně šovinistické fungování naší společnosti, kdy není my, ale je ON a ona, kdy on JI někam, když je hodná vezme s sebou. Ne takhle to myslím nefunguje a fungovat němělo. Lepší je, když neexistuje ona a on, ale existuje MY (v konceptu ne individuality a svobody, ale v konceptu muž a žena, partneři). Teda ona věta měla zaznít „A pojedete spolu?“.

Tak tento skvost jsem zaslechl s tím, že jej údajně vyprodukovala Noira se Skollem. Nevím do jaké míry je to pravdivé, vzhledem k povaze internetu věřím, že se to brzy dozvíme a bude to potvrzeno, vyvráceno, eventuélně uvedeno na pravou míru. – nyní již potvrzeno, že je to nesmysl a Noira nic podobného neřekla a ani si to nemyslí. Proč se tomu tedy věnuji? Protože to považuji za myšlenku natolik zcestnou, elitářskou a namyšlenou, že je třeba se nad ní zamyslet sdělit Vám můj názor.

(dále…)

Již několik týdnů jsem plánoval zveřejnit tuhle úvahu, jejíž základní myšlenku odhadnul, vymyslel a zhodnotil můj přítel a kočičák Rakesh. Původně byla užíváná na jednu cílovou skupinu, ale jak si všímám je aplikovatelná na podstatně obecnější sociální oblast. Takže hurá do toho.

(dále…)

Před časem jsem se zamýšlel nad tím, zda někomu (mě) nevadí, že na tenhle blog občas napíšu i nějaké osobní věc. Došlo se k výsledku, že ne a dnes přišel ten den, kdy mám pocit, že je třeba napsat něco velmi osobního a asi nejspíš i dost divného (mnozí by řekli ubohého) a obávám se, že se nevyhnu povrchnímu patosu. Takže, kdo na tyhle věci nemáte náladu tak to fakt nečtěte. Ideálně, když to nebude číst nikdo. Já se prostě jen potřebuju vypsat. Tak nějak…

(dále…)

Před časem Baraka publikovala jeden článek, kde upozorňovala na jeden fenomén a to spojování nespojovatelného a jinými slovy poukazovala na pravděpodobnou nekvalitu a pochybnou úroveň v souvislosti s marketingovým vymáháním peněz od důvěřivých a nevědoucích (mými slovy brak a komerce). Kauza se poněkud rozrostla (upozornil mě na ní kolega Pavel Hájek) a tak mě napadlo to nějak shrnout a napsat o tom pár slov.

(dále…)