Už od začátku mne mírně popouzel lehce úsměvný tón moderátora pořadu pana Hanáka, ačkoliv ho jinak velice uznávám. Po dalších pár minutách jsem se fakt vyděsil. Ti ukázkoví “esoterici” obzvláště na festivalu Esoterika na mě zapůsobili jako psychicky labilní banda lidí, co je chytla vlna New Age a chtějí být harmoničtí, duchovní a dobří ve stylu jsem Vinetou a přicházím k vám míru bratři…

Potom jsou zcela zcestné reakce pánů psychologů/iatrů dost pochopitelné. I když formulace: “V dnešním světě je touha po iracionalitě nemístná a je známkou úpadku společnosti, protože v naší společnosti je přeci vše iracionální vysvětleno” mě celkem namíchla. Ovšem po tom co ČT sestříhala, snad ani jiná reakce být nemohla. Byl to přesně ten typ lidí a jejich projevů se kterými opravdu nechci být spojován.

Pak ovšem nastoupila výpověď pánů Vojtíška a Štampacha a ta musím říct danou situaci zlepšila. A samotný závěr pana Hanáka byl opravdu povedený. Tedy jsem zvědav na další díl i když mě 2/3 úvodního dílu dost vyděsila. Nicméně koncovka to zase vylepšila. Takže uvidíme.

Chcete-li sledujte na ČT 1 každé úterý okolo 21:30. Mimo jiné v dalším díle se objeví právě Zuzana Antares a Arex.

Zdroje:

• http://www.ceskatelevize.cz/program/1185998354-za-zrcadlem.html
• http://www.ceskatelevize.cz/program/1185998354-08.06.2010-21:55-1.html
• http://www.ceskatelevize.cz/program/1185998354-15.06.2010-22:00-1.html
• http://www.facebook.com/pavelungr?v=wall&story_fbid=123993694303095#!/profile.php?id=1635325587&v=wall&story_fbid=119438781431202
• http://www.kpufo.cz/portal/view.php?cisloclanku=2007022201

Pojďte nám pomoci uklidit Hanspaulku!

Tento park v srdci Prahy 6 potřebuje naši pomoc. Tohle potenciálně krásné místo je otřesně znečištěné spoustou lahví, plechovek, kelímků, obalů od čokolády a tunami dalšího nepořádku.

Přijďte nám pomoci jej vyčistit a obnovit jeho přirozenou krásu.

Dobrovolníci všech věků jsou vítaní. Čím více se nás sejde, tím lépe!

• prosím dejte nám pokud možno předem vědět, jestli dorazíte, ať máme přehled o velikosti akce
• prosím přineste si vlastní pevné gumové rukavice, pokud možno pevné pracovní z vepřovice
• pytle na odpady budou na místě k dispozici

Pokud se akce podaří a vyjde počasí, můžeme si pak společně sednout u (legálního) ohniště v Divoké Šárce.

Pro více informací nás kontaktujte přímo zde nebo na: zelena.sarka@gmail.com

Těšíme se na shledanou,

Joanna & Eurik

Prosíme, tuto pozvánku šiřte, kde se dá!

Podle jednoho názoru to, co nemá jméno, neexistuje. Ačkoliv tedy nakladatelství Vodnář vydalo v letech 2005 a 2007 dva tituly z oblasti chaosmagie („Liber Null a Psychonaut“ a „Prachaos“) jako spíše zkušební projekt, měli jsme již v té době jasný koncept, jehož podstatou bylo publikovat stěžejní díla soudobé světové magie a filosofie. V současné době, kdy se už blíží čas vydání třetího titulu, rozhodli jsme se pokračovat v podobném duchu pod značkou samostatné edice jménem KIAton. Inspirací k tomuto názvu nám byl v první řadě Spareovský termín KIA, který je téměř jednou z ikon chaosmagie, pak také japonské KI, výraz používaný pro práci s energií – a doplňkově nám také ze zbytku názvu vyšel Aton, egyptské solární božstvo.

Edice KIAton si klade za svůj cíl zahrnout jak předcházející již vyšlé dva tituly, k nimž se brzy připojí „Praxe sigilické magie“ od Frátera U.D., současně též postupují práce na knize amerického druida Johna Michaela Greera „Long Descent“, kterou překládá Marek Kvapil (Energybulletin). Napříč tomu, že poslední ze zmíněných titulů není zaměřen čistě na magii nebo pohanství, spíše by mohl být označen za enviromentální filosofii, domníváme se, že rozhodně poslouží k lepší všeobecné orientaci v současném toposu světa. Ostatně samotný John Michael Greer je příkladem toho, že pohansky zaměřená spiritualita nemusí nutně znamenat odtržení od soudobých společenských a enviromentálníh problémů.

Abychom zajistili maximální konktakt se současnou světovou scénou a aktuální informovanost našich čtenářů, plánujeme podzimní návštěvu a autogramiádu autora vydávané knihy „Praxe sigilické magie“ Ralpha Tegtmeiera (Frátera U.D.), který je nakloněn myšlence podpořit české vydání svou přítomností. Návštěva evropské špičky ceremoniální a pragmatické magie proběhne ve spolupráci s organizací Blasphemion.

V redakci edice KIAton zůstává Šárka Sedláková a většinu vyšlých a chystaných knih ilustruje Rudolf Schimera.

Těšíme se i nadále na Vaši přízeň,

Vladimír Kvasnička a Šárka Sedláková

Pod nesrozumitelným názvem akce se neskrývá nic jiného, než ono „Namezovo chytrý povídání o Vesmíru“. Někteří z Vás to chtěli slyšet, jiní to už slyšeli a chtěji slyšet znova …

Přednáška postupně prochází ideje člověka o Vesmíru od nejstarších dob až po závěry plynoucí z moderní fyziky. Fakta jsou podávána srozumitelně a v populárním tónu.

Varování: přednáška má více než tři hodiny, po 90 minutách bude přestávka. Nemějte strach, pozornost udržíte.

Tato přednáška má mých symbolických 10 hvězdiček z 10 a opravdu ji doporučuji. Nyní již k detailním informacím. Informace o ní můžete najít na Facebooku nebo u Kojota a hlásit se můžete i zde v komentářích.

Přednáška proběhne toto úterý v 18. hodin v restauraci ABRI, Jana Masaryka 36, Praha 2 – Vinohrady, dle slov řednášejícího, je přednáška zdarma, ale pozvání na panáka neodmítá. Restauraci budeme mít rezervovanou jen pro sebe.

Celým prostorem zaváněla marihuana, v místnosti byla zima, podlaha mokrá…

Pan Procházka si samozřejmě neodpustil obhajobu marihuany a útok na mou osobu, že jsem vychována režimem ČSR minulého století (pane Procházko, jestli toto budete číst, je mi 20 let, posuďte sám, kolik jsem si z toho režimu mohla užít :) ) a můj názor je "totalitne xenofobne fasistickym nazorem".

Tolik 2 úryvky za všechny, celý text najdete na blogu Animate Death.

Město Cong, Innisfree, Nano

V zasedací místnosti seděl v nepohodlném křesle veliký antropoid, groteskní šupinatý trup nasoukaný do těsného malého sedadla. Z brady mu kanula chapadla jako slimáci na útěku a v hlubinách kašovitého obličeje žhnuly tvrdé černé oči.

Hillman Hunter listoval v životopise dotyčného stvoření.

„Takže vy jste pan Cthulhu, říkám to dobře?“

„Hmmmm,“ přisvědčila bytost.

„Fajn,“ kvitoval Hillman. „Trochu špatně se to vyslovuje, ale u božstva se mi to líbí.“ Spiklenecky mrkl. „Ale nebyl by to hloubkový pohovor, kdybychom se o vás nedozvěděli nějaká fakta, že, pane Cthulhu?“

Cthulhu pokrčil rameny a zastesklo se mu po dnech bohaprázdné genocidy.

„No tak to rozjedeme,“ pokračoval vesele Hillman. „Anebo jak říkáme tady na Nanu, šup s lívancem na lopatu, což je připomínka uklízení kravinců ze silnice, když tudy prohnali stádo. Tak jsem začínal, pane Cthulhu, prodával jsem sušené kravské koláče, aby lidé měli co přiložit na oheň. A podívejte se na mě teď, přisámbůh, řídím planetu.“

Hillman se najednou zasmál a znělo to, jako když naskočí zrezivělá mašina.

„Omlouvám se, pane Cthulhu. Doma ve staré vlasti jsem kouřil jako fabrika a zatím jsem neměl čas porozhlédnout se po nových plicích. Jsem hrozně utahaný z toho, jak musím velet téhle bandě podělaných somárů.“ Přejel prsty po uchazečově životopise. „Tak se podíváme, co tu máme. Jakýpak je váš kalibr jakožto božstva? Á… tady vidím, že zhruba před stoletím se na vás díky Lovecraftovi dost myslelo. Ale od té doby nic moc?“

Cthulhu promluvil hlasem z masa a kovu. „Víte, jak to chodí. Věda a tyhle věci. Kazí to bohu kšefty.“ Jak mluvil, kapal mu z chapadel průhledný rosol. „Chvíli jsem se potloukal po Malé Asii a snažil jsem se z nich dostat kapku strachu. Jenže lidi mají dneska penicilín, a dokonce i chudina má co číst. Na co by jim byl bůh?“

Hillman celou dobu přikyvoval. „Máte naprostou pravdu, pane. Naprostou pravdu. Lidi si myslí, že jsou pro bohy moc dobří. Moc chytří. Ale tady na Nanu ne. Jsme poslední výspa Země a nepřivodíme si zkázu tím, že bychom vyštvali svého ochránce.“ Když Hillman ukončil svou krátkou řeč, žhnuly jeho ducaté tváře hrdou červení. „Další otázka. Náš poslední bůh k věci přistupoval tak trochu jako s heslem méně je více. Poslal dolů svého syna, ale sám se moc neukazoval. Podle mě, a tím nechci toho chlapa znevažovat, to byla chyba. Upřímně věřím, že kdybychom ho mohli požádat teď, že by se do toho pustil osobně. Vás se teď ptám, pane Cthulhu, hodláte být bohem činu anebo spíš někdo jako nepřítomný domácí?“¨

Na tohle byl Cthulhu připravený, zrovna předešlého večera si s Hasturem Nevýslovným právě na tuhle otázku nacvičoval odpověď.

„Bohem činu, to v každém případě,“ pravil a naklonil se kupředu, aby navázal přímý oční kontakt, jak mu Hastur radil. „Časy slepé víry jsou pryč. Lidi musí vědět, kdo jim pustoší úrodu a požaduje obětování panen. Teď odvrátím zrak, ale jen proto, že delší oční kontakt by vás přivedl k šílenství.“

Hillman zavrtěl hlavou, aby setřásl náhlou strnulost. „Dobře. Dobře. Vy tedy máte pohled, pane Cthulhu. Je šikovné mit v arzenálu takovou zbraň.“

Cthuhlu přijal kompliment mávnutím jednoho nesmírného chapadla.

„Tak půjdeme dál, ano? Jak se stavíte k diskusi o Babylonské rybce? Důkaz popírá víru a tak dále.“

„Mí poddaní budou mít víru i důkaz,“ zachraptěl pobouřeně Cthulhu. „Pojmu je v otroctví a slabé zašlapu do země.“

„Vidím, že jsem udeřil na citlivou strunu,“ zahihňal se Hillman. „Opět musím kvitovat, že si vedete dobře – snad jen s tím otroctvím a zašlapáváním byste mohl trochu ubrat. Slabých lidí tu máme pravda dost, ale štědře podporují církev – každou, ke které se nakonec přikloníme. Peníze stavějí chrámy – anebo, jak říkala moje Nána, drobet na drobet a máš hafo.“

„Hafo?“ zeptal se zmateně Cthulhu, a že zmást Prastarého není nic lehkého.

Hillman se poškrábal na bradě. „Nikdy jsem netušil, co to je hafo, ani co je drobet, když už jsme u toho. Ale potřebujete hodně od jednoho, abyste dostal to druhé, jestli mi rozumíte.“

„Hmmm,“ odpověděl Cthulhu.

„Nu. Teď jednu standardní. Jestliže bude vaše žádost přijata, kde vidíte sám sebe za pět let?“

Cthulhu se rozzářil. Díky, Hasture, odvysílal do vesmíru.

„Za pět let tuhle planetu vyhladím, pojím její omladinu a z vašich lebek navrším pyramidu ke své poctě.“ Spokojeně se opřel. Stručná a sdělná, přímo čítanková odpověď.

Z Hillmanových úst vyhrklo překotné prskavé zakašlání. „Pyramidu lebek! Ale no tak, pane Cthulhu. Skutečně? To podle vás současní bohové dělají? Žijeme v mezihvězdné době. Cestování vesmírem, cestování časem. Tady na Nanu potřebujeme boha, jakému já rád říkám starozákonní. Přísného, jistě. Mstivého, to by bylo úžasné. Ale takového, který se neštítí pojídat omladinu? Tyhle doby jsou ty tam.“

„To je vidět, co víte,“ zamumlal Cthulhu a překřížil nohy.

Hillman poklepal na životopis. „Tady jsem si něco zvýraznil. V kolonce Současný stav se píše: mrtvý, ale snící. Mohl byste mi to osvětlit? Vy jste mrtvý, pane?“

„Dalo by se říct, že jsem mrtvý,“ připustil polotekutý antropoid.

„Nevypadáte jako mrtvý.“

„Ach tak; tahle maličká forma, to nejsem já.“ Cthulhu šťouchal do svého těla, jako by si nebyl jistý, jak pracuje. „Tohle je můj sen o mně materializovaný strašlivými temnými silami. Nosím tuhle podobu, dokud moje skutečné já nebude opět povoláno do služby. Mé skutečné já je o dost větší.“

„Promiňte, že se na tom tak točím, ale jste tedy mrtvý?“

„Momentálně. Ano. Musím říct, že ano.“

„Ale bohové neumírají. V tom je přece celý ten vtip.“

Cthulhu si přál, aby tu s ním byl Hastur. Hastur se vždycky rychle vzpamatoval.

„Tak… to je pravda. Ovšem já asi, technicky – a zdůrazňuji to technicky – nejsem přímo bůh. Jsem Prastarý. Polobůh, dalo by se říct.“

Hillman zaklapl složku. „Ach tak,“ řekl. „Chápu.“

„Je to víceméně totéž,“ nevzdával se Cthulhu. „Zvládám ty samé věci: zjevování, obtěžkávání, stačí říct. Mám členskou kartu do Ásgardu i na Olymp. Zlatou.“

„To je všecko pěkné, ale…“

„Nenamáhejte se,“ zarazil ho Cthulhu znechuceně. Na stolní desku cákal rosol. „Všichni jste stejní. Obyčejný člověk u vás nemá šanci.“

„Tak to není, pane. Nemám nic proti takovým, jako jste vy, ale inzerát jasně říkal bůh třídy A. Vy toho určitě spoustu zvládnete, ale my hledáme někoho podstatnějšího. Běžce na dlouhou trať. Rozhodně ne někoho, kdo může zemřít.“

Cthulhu vstal z křesla a zuřil. „Rozbiju ti lebku,“ zahřměl. „Sešlu na tvou zemi mor!“ Ale nepotřebovali ho tu, takže už začal průsvitnět. „Odtrhnu ti hlavu od těla a vypiju ti…“

A byl pryč. Zůstal po něm jen pach přístavu při odlivu.

Co mi vypije? dumal Hillman Hunter a psal na desky životopisu Cthulhu zvýrazňovačem TOMU SE NEOZÝVAT.

Nejspíš krev. Leda by myslel mozkomíšní tekutinu.

Opřel se v křesle a zapnul zádového maséra. Hillman byl chlap s pozitivním přístupem, na všem ochotně hledal lepší stránky, ale to shánění boha ho začínalo deprimovat. Ani jeden ze zpovídaných nevyhovoval jeho představám. Excello, robotí bůh. Vladirski, pán upírů. Hekaté byla docela šikovná, ale byla to ženská. Bohyně na Nano? Leda prd.

A jako by nestačilo shánění boha, musel pořád řešit potyčky s tou druhou kolonií. Zabíjet lidi kvůli sýru, slyšeli jste někdy něco směšnějšího? Kousek čedaru s čerstvým chlebem je fajn, ale hned kvůli němu umírat? A navíc ty potíže s personálem, který opouštěl město v celých zástupech. Byly dny, kdy by Hillman Hunter nejradši zůstal v posteli.

„Potřebuješ jenom pořádný hrnek čaje a trochu sušenek!“ pronesl Hillman pištivým hlasem své babičky, který často používal, když se chtěl motivovat. „Pak zas budeš pašák.“

Pouhá představa čaje mu zvedla náladu. Co by byl Ir bez čaje?

„Zvedni zadek, Hilíku,“ řekl Nániným hlasem. „Ti lidi tě potřebujou.“

To byla pravda. Kolonisté ho potřebovali, zvlášť když byl unesen Jean Claude. Nano potřebovalo pravého živoucího boha, který by do místních obyvatel vtloukl bleskem nějakou disciplínu. Ale jak nalákat boha třídy A do nijak módního okraje západního spirálního ramene temné mlhoviny Soulinasiu a Rahmu? Bude to chtít pořádný balíček benefitů, to je jisté.

Hillman si pro všechny případy poznamenal subéterový kontakt na Cthulhu.

IV. bardský večer

Milí básníci a milovníci literatury, hudby a umění vůbec. Dovolujeme si Vás pozvat na 4. Bardský večer v Praze.

Přijďte se ponořit do krásné poezie, tónů hudby a kouzla klavírních písní a inspirujte ostatní svými verši či hudbou.

Večer věnujeme naším oblíbeným písním a básním, autorskému čtení, moderní literatuře a na závěr básním zábavným a vyloženě experimentálním.

4. Bardský večer proběhne 16. dubna od 19. hodin v decentní a stylové restauraci Abri (Jana Masaryka 36. praha 2), která bude celá rezervována pouze pro účastníky Bardského večera.

V případě zájmu se přihlašujte na e-mailu bardska-gilda@pohanskafederace.cz, kam se můžete kdykoliv obracet o další informace.

Nejzajímavější a nejaktuálnější články z tohoto blogu jsem už přesunul na můj nový blog a postupně budou přesunuty všechny a jejich adresy budou přesměrovány na novou adresu na BloxxterNetu. Až to bude hotové, zmizí odsud všechny kategorie, štítky a zhruba po půlroce i články.

Tento web se nadále bude věnovat jen mým zamyšlením a úvahám na téma umění, filosofie, politika, magie, pohanství, historie, religionistika a vlastně o čemkoliv si zrovna zamanu. A jak asi čtenáři tuší, často si zamanu ledacos.

Nová adresa blogu s IT tématikou je tedy http://blog.bloxxter.cz/ a adresa RSS kanálu je http://blog.bloxxter.cz/feed/ a adresa RSS kanálu komentářů je http://blog.bloxxter.cz/comments/feed/.

Děkuji za pozornost a pochopení.

*/ Nehodící se škrtněte

Historií lidstva se táhne krvavá stopa tohoto hrozivého monstra. Mnozí říkají, že Gebirgehund je výmysl, ale již od 11. století se dají ve staroněmeckých kronikách dohledat zmínky o jeho existenci. V roce 1238 měl Gebirgehund zdecimovat desítky obyvatel osady Alpensdorf.

Gebirgehund je popisován jako čtyřnohá černá nestvůra s chapadlem místo ocasu. Jeho drápy jsou plné jedu. Oběti, které požírá zaživa, si přidržuje přísavkami na ocasu.

Jediné známé vyobrazení příšery zvané Gebirgehund je datováno do roku 1392, kdy se objevilo v zápiscích kronikáře Wiganda z Marburgu. Bohužel pergamen, na kterém se malba nacházela, byl v průběhu historie znehodnocen. Až v roce 1992 se restaurátorům podařilo objevit fragmenty původního nákresu:

  Přesně na toto téma se v diskusích objevují i velmi kritické názory:

Rushwolf [10.02.2010] – Rushwolf@seznam.cz – http://www.haljaruna.com

No, upřímně… ten odkaz (http://gebirgehund.ezin.cz/) ani celá ta pověst mi moc věrohodná nepřijde… zaprvé už jen díky tomu, že jsem jí nikdy neslyšel (což není hlavní důvod) a to se tématem vlkodlaků dlouho zajímám a ani německy psané stránky či google nic takového v podstatě nezná. Krom toho patetická poznámka o smrti autorky článku sama o sobě mě v nevěrohodnosti celku utvrzuje. Myslím že tohle s vlkodlaky moc společného nemá… maximálně tak s lidovou tvořivostí, nebo nějakou úplně jinou bytostí;-)

Mohu potvrdit (což si můžete ověřit), že Google na výše zmíněné klíčové slovo nezobrazuje zrovna výsledky, které by nám pomohly. Podíval jsem se tedy na to, co jsou ověřitelná fakta. V článku jediná zásadní informace je jméno Wigand z Marburgu. Zde narazíme na další nesrovnalost. Tedy, Wigand z Marburgu opravdu existoval, ale byl to botanik žijící v 19. století. Celým jménem Julius Wilhelm Albert Wigand (* 21. 4. 1821 – 22.10.1886). Což je sice v konfliktu s datem 1392, ale dávalo by smysl, pokud při svých botanických výzkumech mohl narazit na podivné tvory žijící v neprozkoumaných místech Alp.

Při dalším pátrání jsem narazil na další svědectví od Reného Nekudy:

Jeden očitý svědek Gebirgehunda byl po děsivém zážitku převezen na psychiatrii. Tam za několik dní záhadně skonal – oficiální verze je sebevražda oběšením, ale podle dochovaných informací je z polohy jeho těla jasné, že se rozhodně nemohl zabít sám. Před odvozem do sanatoria Hans Gruber řekl:

Měl bych považovat za štěstí, že jsem přežil, avšak není tomu tak. Se svou dcerou Helgou jsme byli na cestě z kostela domů, šli jsme zkratkou přes les. Před mýma očima vyskočila ta příšera zpoza křoví a Helgu omotala slizkým chapadlem. Abych si zachránil holý život, odlákal jsem to odhozením svého klobouku s kančí štětinou a utíkal – kdyby ta bezbožná zrůda neměla ve spárech ubohou Helgu, zcela jistě bych zemřel v bolestech, jaké si lidská mysl nedokáže představit. Dodnes se budím hrůzou a myslím na to, že jsem se měl pokusit zachránit svou dcerku. Pouhá myšlenka na ten děs mě přivádí k šílenství – od chvíle, kdy jsem to spatřil, mám stále chuť sáhnout si na život.

Když se podíváme na fotografii (pěkná práce ve PhotoShopu mimo jiné:-)), tak – jak již v diskusích někdo trefně poznamenal –  Gebirgehund (horský pes, pes z hor) má charakteristiku spíše šelmy kočkovité, než psa.

To, že kauze Gebirgehund věří relativně velké množství lidí, si lze ověřit i u výrobce velice zajímavých triček a “placek” (mimo jiné i Cthulhu tričko WAU:-), který začal vyrábět Gebirgehund trička (zacílil na místo na trhu).

Nicméně všechny zdroje na internetu, které jsem našel se oklikou vrací právě k stránce, dnes už údajně zemřelé Veroniky http://gebirgehund.ezin.cz/. Napsal jsem tedy nakonec mým známým z Rakouska, zda o něm něco nevědí a dozvěděl jsem následující:

Snažil jsem se něco zjistit, ale bohužel to bylo skoro na nic. Nakonec jsem se vypravil do jednoho muzea v Alpách, kde jsem byl toho času na dovolené, abych odzkoušel písečné lyže a paní ředitelka Anke Helhorn-Goebbels vyprávěla, že její babička ji často vyprávěla příběh, který se měl odehrávat v létě 1934 a dokonce prý o této příhodě vyšel článek v 58. čísle časopisu Nemesis (nedokázal jsem ten časopis zajistit). Příběh babičky paní ředitelka nebrala vážně, myslela si, že se jedná jen o příběh na strašení malých dětí a moc si z něj nepamatuje. Jen jméno Gebirgehund a hrůstrašný pocit z příběhu.

Jediného pravého Gebirgehunda jsem ale nakonec našel! Ano, a dokážu si představit, že za temných nocí straší v Alpách a vydává děsivé vytí s německým akcentem: "ÜüüÜü". Má dokonce profil na Facebooku! Geburgehund na Facebooku.

Další tematicky spřízněné články:

• http://www.renenekuda.cz/zahadny-gebirgehund/
• http://www.striga.info/viewtopic.php?f=2&p=51080
• http://gebirgehund.ezin.cz/
• http://chapadla.cz/tricka-panska/Gebirgehund.html

Rád bych čtenáře seznámil, tedy ty, kteří o Placla.cz ještě nic neví, o novém (ne zas tak novém, pravda) českém webu Placla.cz, kde vám budou za články na vašem blogu platit. To je hodně velké zjednodušení. Nejdříve informace pro ty, kterým jde o to vydělat si trochu peněz blogováním, rádi a dobře píšou a jsou tak trochu grafomani.

Jak si vydělat přes Placla.cz

Placla.cz neboli Placené Články je systém, kam se se svým blogem zaregistrujete. Musíte mít blog na doméně druhého nebo třetího řádu. Pozor, veřejné blogovací služby to být nemohou (předpokládám, že se myslí bloguje.cz, blog.cz a podobné) . No a pak jen čekáte na nabídky, které vám chodí mailem a odmítáte či přijímáte vhodná témata.

Dobré je, že pokud vám přijde cena za článek málo, můžete si zažádat o zvýšení. To, je velmi dobrá funkce, protože psát článek za 60 – 90 Kč, to je téměř výsměch. Často ale stačí podat žádost o vyšší cenu a zadavatel kývne, když vidí, že váš blog je kvalitní.

V zadání máte pokyny k sepsání článku a pokud vám to nestačí, podpora je vám plně k dispozici.

Jediné na co je třeba dát pozor je termín. Na sepsání článku máte týden, stejně jako zadavatel má týden na proplacení článku.

Funguje tu i systém ochrany, pokud zadavatel hraje mrtvého brouka, tak vám arbitr cenu proplatí bez velkého ptaní. Což je myslím skvělé. Takže z pozice blogera musím tuto službu jen a jen doporučit. Bohužel vhodná témata přicházejí tak v poměru 1:30.

Nyní ale přichází zajímavější pohled. Pohled z hlediska internetového marketingu a pohled člověka co hledá čistší, méně otravnější reklamu na internetu.

Propagace na internetu

Pokud se chcete na internetu zviditelnit musíte být vidět. Ano, krom ohraných strategií jako jsou:

• registrace do katalogů
• podpůrné weby a microsites
• výměna odkazů
• …. atd …atd …bla bla bla…

Jasně, víme, že základ toho jsou zpětné odkazy. ale taky sakra víme, že stačí jeden dobrý odkaz a dostane nás nahoru než registrace v 200 katalozích. Dobrý odkaz je relevantní odkaz, ideálně z textu článku. Co je důležité je obsah, obsah, obsah! A zde se vracíme opět ke službě Placla.cz.

Postup:

1. Vyberte si vhodná témata, fráze, klíčová slova a unikátní URL – cca 20 různých stránek  vašeho webu.
2. Pošlete do systému výše vybrané nabídky a dobře je ohodnoťte. Ano, částkami kolem 100 Kč se vám dobrý bloger nebude zahazovat a když dáte nabídku vyšší, budete si moct vybírat. Tedy cca 200 Kč za článek.
3. Dobře vybírejte nabídky. A to nejen dle ranků stránek (stejně je to jen taková hra s uživateli od Googlu), ale hlavně dle obsahu, pravidelnosti aktualizace blogu a rekcí čtenářů. Samozřejmě i design a to jak se majitel o blog stará je určitý faktor,který bychom neměli zanedbat. Podle těchto indicií vyberte 20 nejlepších blogů a cca 5 si nechte v záloze (kdyby se něco nepodařilo)
4. Poté co blogeři napíšou články, zkontrolujte je, zda je vše v pořádku a nebojte se psát připomínky.
5. Výsledkem je:

1. 20 relevantních článků s odkazy z unikátních a kvalitních domén
2. Měřitelnost výsledků pomocí Google Analytics (přes parametr v URL)
3. Intuitivní, přehledné a jednoduchá metoda získávání zpětných odkazů v poměru cena/čas.

Jinými slovy Placla.cz může být efektivní metodou jak získávat vámi specifikované kvalitní zpětné odkazy a nedá vám to moc práce.

Pokud vás zajímá co o Placla.cz napsali jiní, zde je seznam článků:

• http://www.misantrop.info/ja-jen-tak-placla
• http://www.petrmalec.cz/placene-clanky-aneb-placla-cz
• http://www.stovkazarok.cz/2009/12/06/placla-cz-plati-rychleji-nez-google/
• http://michalkubicek.cz/pay-per-post/comment-page-1/
• http://vetrovka.cz/placla-cz-dobre-naslapnuty-pay-per-post
• http://www.kroko.cz/2009/07/27/novy-trend-pay-per-post-reklama/
• http://www.admarket.cz/magazin/marketing-3/placla-a-dostala-zaplaceno-aneb-psani-o-pay-per-post-zdarma-106/